V románu Doteky se prozaička a scénáristka Eva Kantůrková dostává až na samý práh citlivosti, s níž lze zaznamenat proplétajícíse osudy dvou lidí – nevšední, avšak přesný románový tvar se zde snoubí s nesdělitelností a nepopsatelností jemných doteků sdíleného citu.

Novela srovnatelná s Vančurovým Rozmarným létem, jeden z prvních postmoderních textů(ještě před tím, než byla postmoderna vynalezena), dlouho nevydávaná perla české literatury - to vše a mnohem víc je Větrník Karla Matěje Čapka-Choda. Zábavné poodkrytí tvůrčího procesu, anebo těžce ironické účtování s kritikou?

Skrze životní příběh Kamila Korejse bilancuje autor vlastní život, teologická studia, hledání víry i umělecké zápasy. Těžiště situuje do let šedesátých a na počátek sedmdesátých.

13! (čti „třináct faktoriál“) je mozaika třinácti povídek, v nichž se postavy dostávají do neobvyklých situací, které ne vždy dopadnou úplně dobře. Ale ať už převládne smích nebo smutek, žádná tma není tak temná, aby ji neprozářil černý humor.

Sedm sester z Moany Hebe je obrazová kniha s vlastní mytologií pohybující se na pomezí fantasy příběhu a poezie. Obsahuje kritické texty zpracovávající témata feministického přežití, politiku naslouchání, význam kolektivního hlasu a závažnost ekologické situace.

Obsáhlý soubor přináší deníkovou prózu Cesta do království, mapující poslední dny před vystěhováním do Holandska, nejosobnější Hutkovu prózu Dvouseta, vzniklou z hořkého rozčarování ze života v exilu, a zejména rozsáhlý deník-román-dopis s názvem Dopis Ivanovi, psaný formou dopisu příteli, spisovateli Ivanu Klímovi. Závěr tvoří pohádky napsané již v opět v Praze v 90. letech.

Takhle o dějinách střední Evropy ještě nikdo nevyprávěl. Cesta vlakem zmizelou zemí po stopách osudové lásky.

Když jsem se rozhodoval, čím budu, měl jsem o své budoucnosti často spory s mým tátou, nebo, jak bychom byli bývali tehdy v Brně řekli, s mym tatem. Ale pak jsem se mu v duchu omluvil, ponevadž jsem pochopil, že to se mnou myslel jen dobře.

Po prvotině Hafni! a jiné povídky připravila autorka deset nových příběhů, které odpozorovala za tři poslední roky. Opět dokazuje, že je dobrou pozorovatelkou okolního světa a že ze zdánlivě obyčejných situací dokáže vykřesat neobvyklé závěry.

Autor na záložku napsal: Prozaická sbírka O intelektuálovi, který se necítí dobře je relativně pestrým souhrnem zamyšlení a meditativních i analytických esejů. Je tu též portrét muže byznysu a povídka o zkušenosti potopy.

Purkrabí tajemného Karlova hrádku marně vyhlíží císaře Karla IV. Čas neúprosně běží a hrad zasáhne série podivných úmrtí.

Odkud se vynořují všichni ti choromyslní světlonoši, kteří medovým hlasem mluví o tom, jak snadné je mezi lidi rozsévat dobro? A odkud se berou ti, kteří jsou ochotni těmto světlonošům a jejich dobru obětovat naprosto vše?

Vypravěč třinácti krátkých próz, které svou formou volně navazují na Martínkův úspěšný povídkový soubor Olej do ohně, je pozorným svědkem výjevů, dějů a osudů, jejichž aktéři se z pohodlného lpění na předsudcích či z marnivé touhy vyhovět očekávání svého okolí zaplétají do sítí sebeobelhávání a dobrovolně se tak vzdávají vlastní svobody a důstojnosti.

Kniha je psychologickou fikcí vycházející z hluboké osobní vize. Antikrist - nehmotná temná duchová síla - je vtéto knize představen jako bezcitný manipulativní intelektuál a mentální kouč, který nás učí zbavovat se citů a víry ve prospěch intelektu.

Erudovaný, nepřestajně plynoucí esej Michala Janaty o \'sypké nehmatnosti smrti\', ač může na první pohled působitponěkud nihilisticky, je živým a borgesovsky rozvětveným organismem. Jeho torzovitý charakter jako by naznačoval rozpadání a ztrácení tvaru věcí.

Poetický denník o putovaní po Toskánsku v sebe spája básnický text a krajinou inšpirovaný obraz.

V beletrii posledních let se najde jen málo knih, které by se zabývaly naší nedávnou minulostí, tím méně obdobím kolektivizacevesnice v 50. letech. V novele Selský baroko se o takovou historickou reflexi pokouší Jiří Hájíček (1967), autor patřící ke generaci, která vyrůstala až dlouho po tomto temném období selských procesů.

Je obecně známo, že děd Václava Havla Vácslav Havel (1861-1921) byl podnikatelem ve stavebnictví a podporovatelem české kultury. Je však téměř neznámo, že ke sklonku života postoupil o krok blíže k roli tvůrce: Stal se sám autorem knihy, pojednávající velmi svérázným způsobem témata na pomezí náboženství, vědy a filosofie.

Kniha je už šiestym príbehom o kňažnej Lomnickej, majiteľke kaderníckeho salónu v Toronte, ktorá nielenže priťahuje zločin ako taký, ale v jeho súvislosti aj inšpektora Kanadskej jazdnej polície Harolda Sinclaira.

Každá knížka Vráti Brabence vypadá úplně jinak. Tuhle mu ilustrovala Jana Jonáková.