Vítejte ve veršovaném světě bájných draků a pohádkových víl, kde se ruku v ruce snoubí dětská naivita s moudrostí staletých starců. Vše zahaleno v modravém dýmu kouzelné dýmky, na vše dohlížejícího šamana.

„V lomu modrého kamene / barva ještě o kus hlubší než bolest,“ píše mladý básník a malíř v jednom z erbovních veršů své druhé sbírky, jejíž název odkazuje k… Ale to si vnímavý čtenář jistě rád vyhledá. Podstatné je, že jde o soubor silné obraznosti, pokus o „dospělé“, celistvé vnímání skutečnosti i o vyzrálejší víru, byť nikoli nutně výhradně o víru vertikální. Platí, že básník hledá především v jemných

Autor je přímo zosobněním pojmu poeta doctus, samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu. Protože je utvářen nejen rozsáhlým vzděláním, ale i vytříbenou invenčností. Sám se považuje za konkretistu, což znamená, že v zárodku jeho tvorby nalezneme vztah k Mallarméovi a jeho Vrhu kostek. Básník rozmisťuje osamělá slova na bílé ploše a vytváří tak mnohočetnou spleť možných, zřejmých i zaujatých významů. To

Nová básnická sbírka Michala Téry se inspiruje východokřesťanskou liturgií a spiritualitou, která se zhmotňuje v podobě chrámového ikonostasu s pevně danými motivy ortodoxního duchovního umění. Páteří sbírky je dvanáct rozsáhlých básní vycházejících z „třetího pásu“ každého ikonostasu, tedy z pásu dvanácti největších křesťanských svátků v církevním roce od srpnového Proměnění Páně až po pozdně jarní

Divoké a nespoutané básně Janele z Liků našly v této sbírce zklidňující úběžníky nalézání nového domova a blízkost ne vždy něžných hlodavců. Tyto dvě jistoty, nepodmíněná přítomnost zvířat, která člověka nikdy nezklamou, a intimita, již lze nakonec sdílet, ubezpečují básnířčinu mluvčí o tom, že složitost a nevlídnost světa, v němž se ocitá, má dveře, které lze přibouchnout, a spolehlivé radosti, jež

Prvotina básníka z Hané.

Výbor z básnického díla unitářky Marie Mildorfové, který odráží její niterný vztah k Bohu a životní snahu o osobní růst a rozvoj na duchovní cestě. Za života autorky vycházely její verše pravidelně v unitářském časopise Cesty a cíle (později Cesty světla), a to až do jeho nuceného zastavení v roce 1951. Po revoluci v roce 1989 byla většina jejích dostupných textů péčí Pražské obce unitářů vydána jako

Ke svým nadcházejícím neuvěřitelným devadesátinám přichází známý básník a překladatel Václav Daněk s novou sbírkou veršů, nazvanou Pistole z písku. Autor zde čtenářům otvírá své temperamentní víno vyzrálé pocitovosti a celoživotních reflexí, vylepšované v osudovém sklípku lahvovým buketem, těmi v písku uloženými a z něj vytahovanými pistolemi. Ani pod tlakem času však nepropadá bilancování, s hravou

Sbírku Magorův ranní zpěv dělí od sbírky Magorova děťátka více než dvacet let, ale spojuje je v Jirousových básnických textech dosti výjimečná hravost, odlehčenost. Většinou zde chybí ona závažná \"existenciální\" témata a svědectví o hrůzách pobytu v komunistických vězeních i na relativní mimovězeňské svobodě. Magorův ranní zpěv je první Jirousovou sbírkou vydanou v samizdatu (1975), již tvoří causerie

Pernambuco zní jako zaklínadlo. Země z dávné dětské četby, daleká a znepokojivá. Když se to slovo rozkmitá, zaslechneme třeba Nabucco, trabuko V kouři doutníku se zjevují siluety z vybledlých fotografií, probleskují příběhy. Nebo to snad není kouř? V očích pálí velejemný písek: Ó Fato! Ó Morgano! Básnická sbírka roste z hloubi Wernischovy obraznosti a jeho svět se před vnitřním zrakem proměňuje: tragické

Milovaný i nenáviděný výběr z české poezie, letos podeváté. Výběr „nejlepších“ básní nemá sugerovat iluzi objektivity, ale je výsledkem setkání dvou editorů, dvou subjektivních pohledů na poezii daného roku i na poezii jako takovou. Svazek opět představí přibližně čtyři desítky básní, jež byly uveřejněny v uplynulém roce jako básnické novinky česky píšících autorů; pozornost je věnována publikování

Sbírka meditativně laděných básní reflektující pochybnosti, hledání, ale i nalézání vztahu člověka k Božství v jeho různých podobách i k celé řadě dalších spirituálních hodnot. Autor o této knize řekl: „Myslím si, že člověk by měl za svůj život napsat aspoň jednu básnickou sbírku. Já jsem se k tomu pro zaneprázdněnost jinými úkoly dostal teprve nyní.“

Autor (nar. 1987) je básník a prozaik. Doposud publikoval v časopisech Host, Tvar, Pandora, Protimluv aj. Do kulturních magazínů píše recenze na knihy a komiksy. Na FF MU v Brně studuje bohemistiku a estetiku. Jeho první sbírku uvozují verše Louise Aragona: „Všechny hrozné pohromy hrozí tomu, kdo se ožení s vílou / a chce s ní jít do krajin, jež nenajdeme na žádné mapě“; a skutečně - meziměstí je u

Milan Šedivý (1977) vydal už pět básnických sbírek a jeho nová knížka Pod Hádovou hadovkou zřetelně potvrzuje, že jde o autora inspirovaného, ale i poučeného. Šedivého básně vytvářejí až přeludnou realitu, která však vyrůstá ze střípků obyčejnosti a detailů zcela současné všednodennosti. Ovšem právě básnický prožitek – lyrický, někdy s ironickým prokmitnutím – dodává této velmi osobité poetice její

Čtvrtý svazek výhradně erotické poezie autorů sdružených v Klubu poetických sprosťáků, tedy x-krát o jednom a tomtéž, leč i nadále odvážně a zajímavě. Ve sborníku našli zastoupení tito autoři: Milan Valenta, Josef Valenta, Arnošt Bechr, Sylva Kočí, Michal Schmalz, Miroslav Demel, Rudolf B. Beran, Pavel Svoboda, HW Anonyma, Jana Chalupová, Michal Růžička, Lubomír Holzer a Pavel Kašpar. Básně doprovázejí

„Často se říkává, že moderní poezie je – na rozdíl od poezie psané v minulosti – natolik uzavřená sama v sobě, že pomalu ztrácí běžné čtenáře a stává se četbou hrstky zasvěcenců, nakonec často jen básníků samých. Jen stěží bychom hledali výraznější protipól zmíněného typu poezie, než jakým jsou přítomné verše Martina Vopěnky: zcela srozumitelné, sdělné, působící klidným rytmem a prosté – právě to je

Výbor z básnické tvorby Jaroslava Kovandy. Kniha je koncipována tak, aby odrážela Kovandovu básnickou mnohovrstevnatost. Sestává proto z tematických celků, jež jsou napájeny nejenom z tzv. velké i malé historie (intimní, rodinná, kolektivní, areálová paměť), ale představují také autorovy básnické překlady, poezii pro děti či jeho práci pro časopis Psí víno, jenž v 90. letech založil. Všechny tyto žánrové

Sbírka z pozůstalosti duchovního vůdce českého undergroundu, bývalého manažera Plastic People, básníka a kulturního teoretika. K vydání připravil, ediční poznámku a medailon autora napsal Martin Machovec.

První oddíl je loučením se srdeční krajinou kolem jihočeské Radomyšle, kde žil a pracoval v nedobrovolném exilu před rokem 1989. Po čtyřiceti letech života mezi pozoruhodnými přáteli a inspirátory /Sudek, Seifert, Merth, Brodskij/ věnuje druhou část, zvanou Devět proroků, právě jim. Knížka je doprovázena autorovými fotografiemi kamerou obscurou.

V nové sbírce známého básníka najdete miniaturní „detektivky“, ve kterých se motivy z televizních seriálů rafinovaně mísí se starověkými mýty, velmi současně pojaté básně na biblická témata i třeba ve verších psané rodinné memoáry. A taky řadu osobních vyznání zralého autora, který o sobě přiznává, že „nemá už lásky moc, moc lásky ale má.“ Knížka vychází s výtvarnými ilustracemi akademického malíře