Praktická příručka, která seznamuje čtenáře s nejdůležitějšími daty a událostmi z dějin, domácí i mezinárodní politiky i se základními údaji z kulturní a hospodářské sféry. Jednotlivá období jsou uvedena přehledovými statěmi, následuje vlastní chronologie a knihu uzavírají tabulky a jmenný rejstřík-slovníček se základními daty osobností a stručnou charakteristikou.

Publikace analyzuje počátky vzdělávání učitelů nižších škol v zemích habsburské monarchie na konci 18. století a v první polovině 19. století a v oblastech jihovýchodní Evropy v 19. století. Kolektivní monografie je členěna do šesti kapitol, které se věnují systematicky a historicko-analyticky problematice profesionalizace učitelského vzdělávání ve střední a jihovýchodní Evropě.

O rovinatú, úrodnú a pre útočníkov osudovo lákavú Ukrajinu po stáročia bojovali silnejší susedia. Hoci jej moderné národné hnutie sa datuje od začiatku 19. storočia, skutočnú nezávislosť získala až v roku 1991, keď sa rozpadol Sovietsky zväz.

Jméno Haralana Popova se stalo ve své době symbolem odvahy křesťanů žijících za železnou oponou. Původně spravoval největší protestantský sbor v Bulharsku a ve své vlasti patřil k nejhorlivějším kazatelům evangelia.

Budapešť, stejně jako Paříž či Vídeň, zažila na konci devatenáctého století dobu náhlého rozkvětu. Stala se jednou z předních metropolí tehdejšího světa, s rychle rostoucí populací, výstavbou a překotně se rozvíjející kulturou, kolébkou, z níž vyšli světově proslulí hudební skladatelé Béla Bartók a Zoltán Kodály, spisovatelé Gyula Krúdy, Endre Ady, Ferenc Molnár, Arthur Koestler a mnozí další.

Svatohavelské příběhy zachycují ve formě stručných zpráv dějiny kláštera St. Gallen v dnešním Švýcarsku s občasnými exkurzy do širšího regionu. První část zahrnuje období 9. století, které zachytil analista Ratpert.

Monografia E. Kowalskej predstavuje objavný pohľad na fenomén exilu v Uhorsku v období raného novoveku. Príbeh exulantov z Uhorska, obetí náboženského prenasledovania v dobe vypätej, násilne uskutočňovanej rekatolizácie (cca 1670 - 1681), opakoval mnohé z toho, ako vládna panovnícka moc postupovala proti protestantom (resp.

Autoři této kolektivní práce se pokoušejí zmapovat základní kontury vývoje evropské historiografi e soudobých dějin. Historiografi e soudobých dějin přestala být pro badatele i pro čtenářské uživatele brzy po konci studené války přehledná.

Monografie Vztahy Československa a Maďarska v letech 1918–1939 přehodnocuje vnímání hlavních politických a kulturně-společenských tendencí meziválečných vztahů Československa a Maďarska a přináší nový přístup ke zkoumání forem, podob a perspektiv vztahů obou zemí. Pozornost je věnovaná především interní rovině československo-maďarského vztahu, tedy postojům české společnosti k aktivitám (politickým

Hranice mezi lidskou společností a světem mrtvých, snů a nadpřirozených bytostí je v pozdních ságách o Islanďanech úzká a lze ji oběma směry překračovat. Literární motivy překračování hranic nepředstavují v ději ság pouhé náhodně zvolené epizody, nýbrž odrážejí změny v náhledu pozdně středověkých Islanďanů na vlastní svět.

Kniha Kapitoly z dějin česko-španělských kulturních styků a vztahů je výběrem studií publikovaných autorem v posledních patnácti letech. Nejde však jen o souhrn jednotlivostí, ale především o záměr prokázat působnost španělského umění, ikonografie, vzdělanosti a kultury, zejména náboženské, na celé myšlenkové podhoubí české, tím spíše že značnou část novověké historie (16. až 18. stol.) byly Čechy,

Kniha se svým charakterem pokouší doplnit řadu historických analýz, zprostředkovat pohled na fenomén pangermanismu a objasnit vnitřní proměnu tohoto hnutí. Nejprve objasňuje klíčové pojmy, následně představuje teoretické interpretace samotného pangermanismu, popisuje pangermánské instituce a spolky a podává částečně i historický výklad, sloužící k doplnění kontextu.

Konec druhé světové války je často vnímán jako ukončení násilí, počátek míru a návrat k normalitě. Avšak monografie Návraty.

Norské království, jednu ze skandinávských zemí, navštěvuje každý rok několik desítek tisíc českých turistů. Tato publikace se snaží postihnout základní rysy dějin této země, jejíž historický vývoj má ostatně nejednu významnou paralelu s historií českou.

Dvousvazková, moderně pojatá a na oficiální prokremelské propagandě nezávislá práce kolektivu ruských autorů, vedená profesorem Andrejem Borisovičem Zubovem, představuje jedinečný pokus o syntetický výklad dějin Ruska 20. století. Autoři se v ní pokoušejí odpovědět na otázku, proč se ruské dějiny po pádu carismu ubíraly cestami vedoucímu k vytvoření totalitního, nelidského, cynického, navenek však

Evropa je od nepaměti jednou z nejrušnějších civilizačních křižovatek a její dějiny se vždy promítaly do dějin celého světa. Dvacáté století patřilo k nejdramatičtějším etapám jejího vývoje.

Publikace se pokouší o interpretaci vývoje pozice evropské ekonomiky v mezinárodních ekonomických a politických vztazích. Historická perspektiva má za cíl reflektovat složitý proces utváření unikátní pozice Evropy od středověku po průmyslovou revoluci, dramatické oslabení dominantní pozice v první polovině 20. století a aktuální snahu o nalezení adekvátního postavení v současném světě.

Francouzský historik M. Bloch ve své rozsáhlé, byť nedokončené eseji uvažuje nad významem historie a historiografie a nad tím, co je podstatou historikova řemesla. Klade si řadu otázek, např. jakou roli hrají v dějinách prameny anebo čas, co má být předmětem historického pozorování a kritické metody historikovy práce, jaký význam má při studiu pramenů rozlišování mezi pravdou, lží a omylem, má-li historik

Tato poutavě napsaná kniha je jednak objevnou biografií mladého Hitlera, zachycujícíjeho dětství a mládí až do roku 1913, kdy Rakousko opustil, především však hlubokou kulturně-politickou sondou do života Vídně na počátku století, kdy se zde budoucí diktátor marně pokoušel uchytit a prosadit: není to kulturní metropole Freudova, Mahlerova nebo Klimtova, nýbrž Vídeň \"bezvýznamných lidí\", nezaměstnaných,

Když se řekne „válka o Náhorní Karabach“, většina znás si nejspíš matně vzpomene, že to bylo dávno a daleko. A málokdo bude vědět, že tam od května 1994 panuje „dočasné“ příměří – ani válka, ani mír, stav, který se mezinárodní společenství marně snažilo pomoci nějak uspořádat.