Otec Goriot pracuje jako dělník v továrně na výrobu těstovin a později se z něho stane obchodník. Daří se mu a finančně je velmi dobře zajištěný.

Po neúspěšném pokusu o sebevraždu mladý úředník Hanio Jamada nabídne svůj život na prodej formou inzerátu v tokijském bulvárním deníku. Brzy se začínají ozývat různí zájemci se stále bizarnějšími nabídkami.

V mladosti bola Tara divoká. Odišla z manželstva bez lásky, vstúpila do ašramu, žobrala, aby nahnevala svojich zámožných rodičov, a roky sa naháňala za „umelcom“ bez domova – a to všetko s malým dieťaťom v náručí.

O Kyi Clarkové kolují v poklidném městečku Barkley Cove na pobřeží Severní Karolíny fámy jako o vlčím dítěti, holce z bažiny. Poté, co ji jednoho srpnového rána opustí matka, odejdou postupně i starší sourozenci, a nakonec se po mnoha propitých nocích nevrátí ani otec, zůstává Kya úplně sama.

Kniha Na konci cesty (1958) bývá v díle amerického spisovatele Johna Bartha zařazována do „existencialistické fáze“, jež předcházela autorovu radikálnímu přestupu k vyhroceným postmoderním postupům. Hlavní hrdina novely Jacob Horner na radu doktora uniká před svou nerozhodností a nihilismem tak, že si v určitých životních momentech nasazuje masky: Před školním výborem se chová jako idealistický a práci

John Hersey líčí vzájemně se proplétající osudy šesti přeživších lidí v Hirošimě v hodinách a dnech po útoku. Přináší kroniku života mezi doutnajícími troskami plnými radioaktivity, líčí lidskost v jejích nejhorších a nejlepších projevech, je plná příběhů nezměrné obětavosti, nesnesitelné bolesti a zármutku.

Spev o Achillovi vás zavedie do Grécka, do veku hrdinov. V dávnom veku hrdinov vypovedali nesmelého gréckeho princa Patrokla za mladícku nerozvážnosť z vlasti do Ftie.

Ve vyvrcholení Burroughsovy trilogie se v kratších prózách opět pohybujeme v krajích děsivých nočních můr, vzdáleně připomínající pralesy Jižní Ameriky, v mimozemském prostoru, ale i v ulicích Londýna a jeho podsvětí. Burroughs své povídky opět zaplnil fantastickými postavami z ještě fantastičtějších – a hrozivějších – světů a jeho mistrná koláž, pracující s prvky populární kultury, reklamy, sci-fi

Román spisovateľky Dubravky Ugrešić Baba Jaga zniesla vajce sa vzpiera jednoznačnej charakteristike: vychádza z toho najlepšieho v postmodernizme a zároveň postmodernu prekonáva, venuje sa feministickým témam, ale feminizmus prekračuje. Hlavným námetom románu je staroba žien, ktorú autorka podáva z viacerých pohľadov a striedanie perspektív používa ako účinný nástroj na rozvíjanie príbehu a kladenie

Autorka, známá britská televizní producentka a scénáristka, čerpá ve svém románu ve velké míře z vlastních zážitků z dětství. V únoru 1939 ji totiž její rodiče poslali ve věku devíti let samotnou do Anglie, a tím jí vzhledem k jejímu židovskému původu zachránili život.

Lindě je 31 let a podle mínění všech vede dokonalý život: bydlí ve Švýcarsku, v jedné z nejbezpečnějších zemí světa, má skvělé manželství, milujícího manžela, roztomilé a způsobné děti a zaměstnání novinářky, na které si nemůže stěžovat. Rutina a předvídatelnost každodenního života v ní však začínají budit pochybnosti.

Kniha o Rusku, surovom, drsnom, zložitom, krvou umytom. Autorovou témou je Rusko v pohybe.

V tradícii pôvodných obyvateľov Ameriky funguje fenomén nazývaný TANEC SILY. Ide o čin, do ktorého indiánsky bojovník vkladá všetko; v jedinom okamžiku koncentruje nielen svoje fyzické či psychické schopnosti, ale aj celú svoju vôľu, vďaka čomu jeho akcia dostáva osud-meniacu kvalitu.

Notoricky nezaměstnaný hrdina tohoto sžíravého románu s ledovým klidem rozebírá a vzápětí zahazuje do škarpy všechno, co se mu připlete do cesty. Neunikne nikdo: jeho partnerka (humanitární pracovnice), její kolega, její rodiče, nejbližší společný přítel (jehož náklonnost hraničí s intimním vztahem, ovšem pouze k ní), Habsburkové, bývalý spolužák (někdejší kriminálník, dnes úspěšný ekopěstitel), dokonce

Románový epos líčí barvité a dramatické osudy rodiny lotrinských kolonistů v rumunském Banátu v širokém záběru od třicetileté války po první polovinu 20. století. Autor zde vykresluje člověka jak rozpolcenou bytost, již žene vpřed touha a strach.

Kálmán Mikszáth nazval Slovákov svojimi rodákmi. Slováci sú súčasťou jeho sveta detstva a mladosti,ale aj autorského rozprávania.

Autor sa pýta na zmysel ľudskej existencie. Prichádza k záveru, že \'tento svet je dom a my sme jeho nájomníci\'. Dlhotrvajúce utrpenie hrdinov im udeľuje rozmer vznešenosti, komickosti a prostoty.

Román situovaný do obdobia druhej svetovej vojny. Na Vianoce 1944 je seržant Knott spolu s ďalšími piatimi vojakmi špeciálnej jednotky vyslaný do stredu ardénskych lesov, aby tu na opustenom zámočku zriadil pozorovateľské stanovisko.

Román Adriana je pozoruhodný již svou formální stránkou. Titulní hrdinka je od počátku přítomna jen nepřímo – v posmrtnýchvzpomínkách a samotný vypravěč, mladý spisovatel Teodor, ji nikdy nespařil, takže Adrianin příběh je převypravován hned ve zdvojené perspektivě: poprvé Adrianou mladé společnici Juře, Teodorově sestřenici, podruhé vlastnímu vypravěči, který Juřin skaz (dojem překotnosti mluvy, iluze

Mít a být začíná Malodotovou smrtí. Po smrtelné autonehodě se ke svému překvapení ocitá na klinice, kde se musí nejprve zbavit závislosti na životě, aby mohl být úplně mrtvý.