Potkat místa jako jelena na cestách je vzácné, ale podaří-li se to, otevře se nám jemný svět. Jak chodec-básník jde, ožívá před ním sama krajina i krajina vzpomínek. Vyjeví v drobnokresbě, a přesto jasným básnickým gestem, že je důležité se zastavit, abychom cosi dohledali, a než se vydáme dál, pochopili smysl svého spočinutí. Je to kniha o putování - do sebe, s rozhlížením se a upamatováním. Chodec

Zná všechny řeky na světě, jejich délky a počty přítoků. Zná města, kterými tečou, pamatuje si množství oblouků jejich mostů...

Jediná sbírka poezie Jiřího Stránského obsahuje verše napsané převážně v padesátých letech, kdy byl autor vězněn v politických lágrech. Jeho verše jsou jedinečným svědectvím o deformovaném a surovém světě za ostnatými dráty v temném období naší historie, ale zároveň, stejně jako všechny jeho prozaické knihy, jsou prodchnuty nadějí a vírou v člověka a láskou k životu. Vlastními slovy autora je to výpověď

Deník poezie zobrazuje kontrast mezi dvěma odlišnými stranami lásky a tvářemi našeho já. Každý moment, vzpomínka a myšlenka se dá ovlivnit pozitivním, ale i negativním přístupem a to je to rozcestí, kdy si vy sami rozhodnete, zda chcete žít pro nešťastnou lásku nebo nenávist, nebo pro zdravý vztah a přístup k vašemu já. Básně vytvořené v této knize autorka sepisovala při vlastních úskalích, pádech,

Kniha básní Aleny Müllerové přináší verše v té nejlepší české gellnerovsko-hausmannovské tradici: vyzrálé, dokonale rýmované, vtipné, břitké, často sarkastické, ale občas i s podtónem smutku. Přestože jde o básnickou prvotinu - autorku známe zejména z jejího působení v České televizi a z její knihy prozaické -, jde o jednu z nejpřesvědčivějších knih české poezie poslední doby. Vedle básní, jež tvoří

Sbírka mysticky laděných básní v próze, inspirovaných zejména židovskou spiritualitou. Text má charakter vyznání milovanému protějšku a společné pouti muže a ženy za dosažením vhledu do Bytí zároveň.

Milovaný i nenáviděný výběr z české poezie, letos podeváté. Výběr „nejlepších“ básní nemá sugerovat iluzi objektivity, ale je výsledkem setkání dvou editorů, dvou subjektivních pohledů na poezii daného roku i na poezii jako takovou. Svazek opět představí přibližně čtyři desítky básní, jež byly uveřejněny v uplynulém roce jako básnické novinky česky píšících autorů; pozornost je věnována publikování

Druhá samostatná sbírka Ireny Douskové je silná. Čím? Kondenzovanou melancholií, úsečnou obrazivostí, jazykově vzrušujícím pátráním v skulinách osobní a kolektivní paměti i přesně dávkovanými poměry racionálního a intuitivního psaní: „Odevšad táhne / Zašel na jedno / Psi štěkají / Stara panna jde dál“. Milan Ohnisko

Paměť s námi hraje svoje hry – a má v nich vždycky navrch. Nabízí se otázka: nežijeme vlastně jiné životy, protože si minulost pamatujeme špatně? Stalo se to přece jinak – ale to už nevíme, přeznačila to paměť i všechno, co následovalo. A co někdy následovalo právě proto, že jsme si minulost zapamatovali špatně. Sbírka o pasti paměti, vzpomínce jako přibližné mapě času i o „zlaté lásce zkratek“ a období

Třetí básnická kniha Jonáše Hájka, který patří k nejvýraznějším básníkům současné mladé generace, neohromuje mladistvým sebevědomím ani na odiv vystavovanou suverenitou. O každé ze zařazených básní je však možné říci, že představuje zvládnutý tvar, každá má vlastní výraznost, zřetelnou, osobitou ražbu, při jaksi samozřejmém – a u Hájka už vzhledem k dřívějším sbírkám nepřekvapujícím – ovládání básnického

S nápadem vydávat ročenky „nejlepších básní“ přišel v roce 1988 americký básník a kritik David Lehman. Úspěch, který edice The Best American Poetry záhy zaznamenala, a především to, že podobné ročenky dnes vycházejí v řadě zemí světa, ukázal, že navzdory proklamacím o krizi poezie a nezájmu o ni stále existuje nejen řada dobrých básní, ale také mnoho dobrých čtenářů. Projekt zahájený Hostem v roce

Další básničková knížka známého autora.

Nakladatelství Volvox Globator představuje reprint zásadního díla české literární a výtvarné avantgardy. Bezmála před sto lety, roku 1924 byl poprvé publikován soubor čtyřverší Vítězslava Nezvala – Abeceda, a to v rámci sbírky Pantomima, která byla koncipována jako básnický manifest poetismu. O dva roky později vyšla Abeceda samostatně s podtitulem: „taneční kompozice Milči Majerové“ v typografické

Výbor z poezie Jany Štroblové obsahuje básně s duchovním přesahem, který v nich byl nenápadně přítomen takřka od samých počátků. Spirituální téma naplno vstoupilo do její tvorby ve sbírce Krajina na muří noze, odkud zve do světa, kde přetrvávají hodnoty, jaké mnozí pokládají za pošetilé: víra, naděje a láska. Stačí však malý posun – krajina se „jen trochu pootočí a už do ní nevede cesta“. Místo plachého

Sbírka básní významného brněnského básníka Jana Skácela (1922-1989), vydaná poprvé roku 1975, přináší sto krát čtyři verše autora. Doprovázené perokresbami Jaromíra Garguláka.

Výbor z poezie slovenského básníka, známého také jako autora literatury faktu, přináší ukázky ze čtyř básnických sbírek z let 1995-2000. Autorova poezie je založena na stručném vyjádření o několika strofách, které je podáno s kultivovaným nadhledem a nepostrádá potřebnou gradaci, ústící často do neobvyklé pointy. Obsahově pak Leikert tíhne k zachycení osobních prožitků a vzpomínek, které se staly určujícími

Básně Tomáše Kocvery shrnují jeho životní filozofii. Laskavý nadhled a velkorysost k životu. S minimalistickým citem a pokorou, ke všemu okolo sebe, nás autor provází děním, které nás obklopuje. Děním, které nám tak nějak uniká skrz prsty, když zapomínáme, že cílem je cesta.

Vnímáme-li písňové texty Zuzany Navarové z let 1998-2004 jako uzavřený, homogenní celek, neunikne nám, že jsou neobvykle kvalitativně vyrovnané. Vždy mají potenciál osvěžit překvapivou slovní hříčkou, nadchnout nevšedním lyrickým obrazem, přesvědčit vnímáním světa, které má přes pokornou toleranci a laskavý odstup jeho pozorovatelky jasné etické nuance. Vedla k nim dlouhá a značně probolená cesta,

Básnická sbírka.

Prozaická prvotina Jana Němce Hra pro čtyři ruce obsahuje devět povídek. Na první pohled by se mohlo zdát, že pocházejí od různých autorů. Žádná se nepodobá jiné. Ten fakt ovšem nesvědčí o rozpadavém stylu, ale o Němcově nápaditosti. Prostředím je vězeňská cela, čichací místnost, nákupní centrum či interiér autobusu. Mění se vypravěči. Množí se úhly pohledu. Překvapuje originalita postav. A středobodem