Směs básní o realitě života – o překážkách a problémech, se kterými se může setkat jak bytost z přirozena, tak bytost nadpřirozená. Někdy dost vážné, někdy velmi odlehčené, ale v důsledku s jedním sdělením: že život je přese všechno krásný. Jak napsal americký hudebník a básník Jim Morrison, jenž svůj život prožil naplno, ač krátce: „Žádná nekonečná odměna nám nepromine promarnění úsvitu.“

Sonet, to jsou verše plné zakleté touhy, kterou snad jen volta devátého řádku může obdařit nábojem vykoupení - ale také popravčí salvou zatracení. Tak vidí tuto královskou básnickou formu spisovatel a hudebník Josef Pepson Snětivý, jenž svou čtvrtou sbírku pojal výlučně v jejím znamení. Vznikala povětšinou na samém konci roku 2014 a začátkem následujícího, tedy v období, které v autorově životě patří

Desátá sbírka básní prodchnutých vírou, venkovem, moudrostí. Svou skromností a civilností výjimečný jev na české poetické scéně.

Druhá básnická sbírka autorky, jež tematicky opět vyzvedává podzim života. Činí tak formou křehké lyriky obsahující nosné barvy nostalgie, něhy a touhy po životní vyrovnanosti a kráse ducha.

„Dušan Spáčil je básník, který umí to, co umí jen málokdo: básně o vážných tématech psát s humorem. Dokazuje to i ve své páté sbírce s provokativním názvem Pokud se střelím do spánku. Sázím hlavu, že se nestřelí. Nemůže zklamat čtenáře, kteří se začínají těšit na jeho další knížku,“ řekl o nové sbírce kolegy básník Jiří Žáček. Rovnocennou složku drobné, ale půvabné publikace tvoří kresby renomovaného

Desátá sbírka Petra Kukala je nesena především pocitem muže ve středním věku, který se začíná ohlížet za vším, co je nenávratně uplynulé, a nejistě osahávat kontury nové životní zkušenosti. V pěti oddílech jeho veršů nalézáme různé úhly, pod nimiž mužské stárnutí nahlíží. Dominuje pocit melancholie, lehkého smutku a vědomí neurčité ztráty; současně je však básníkovi postupné přijímání nové generační

Básně Kateřiny Mašatové se od konfekčních sbírek dívčí a dámské poezie liší poučeností životní i literární. I když se rozhodně nevyhýbá nejintimnějším tématům, najdeme tu jen minimum banálního sladkobolného vzdychání. Autorka na sebe dokáže být tvrdá, nechybí tu ironie, zejména vůči sobě samé. Nechybí tu nadhled, skryté literární citace a spousta krásných nápadů, poetických i formálních. A nechybí

Milovaný i nenáviděný výběr z české poezie, letos podeváté. Výběr „nejlepších“ básní nemá sugerovat iluzi objektivity, ale je výsledkem setkání dvou editorů, dvou subjektivních pohledů na poezii daného roku i na poezii jako takovou. Svazek opět představí přibližně čtyři desítky básní, jež byly uveřejněny v uplynulém roce jako básnické novinky česky píšících autorů; pozornost je věnována publikování

Soubor básnického díla básníka, esejisty a významného kulturního organizátora Ivana M. Jirouse, nositele Ceny Jaroslava Seiferta, vychází již potřetí, tentokrát však rozdělen do dvou svazků a doplněn svazkem třetím, obsahujícím sbírky napsané až po předchozím druhém vydání Magorovy summy. Vůbec poprvé tak vychází Jirousovo básnické dílo v úplnosti. Edici k vydání připravil a podrobnými komentáři (obsaženými

Egona Bondyho netřeba představovat: guru několika generací nonkonformní mládeže, světec českého undergroundu, svérázný fi lozof, pozoruhodný prozaik a především – vynikající básník. Projekt Bondyho sebraných básnických spisů si klade za cíl představit poprvé v úplnosti jeho básnickou tvorbu, včetně nově objevených či rekonstruovaných textových materiálů. Proponované tři svazky nepřinesou „pouze“ Bondyho

Rty na sněhu Vladimíra Binara (* 1941) svým titulem ostře kontrastují s předchozí knihou básní Hlava žáru (2010), jež byla výrazně poznamenána šedesátými léty, jejich celkovou atmosférou, dějinnými proměnami a básnicko-uměleckými výboji. Sbírka Rty na sněhu, rozčleněná do oddílů (1969; 1970; Rty na sněhu) a dovršená polyfonním Rekviem, je vymezena léty 1969–1972, tedy obdobím po ruské okupaci: prostupuje

Výbor z poesie 1955 - 2022

Kytice je nejproslulejším dílem českého spisovatele a básníka Karla Jaromíra Erbena. Poprvé byla vydána v roce 1853 pod nezkráceným názvem Kytice z pověstí národních. Pozoruhodná sbírka třinácti skladeb inspirovaných lidovou slovesností poukazuje na hodnotu mezilidských vztahů. Erben v ní věnuje velkou pozornost ženám, povětšinou matkám, neboť podle jeho názoru je nejzákladnějším lidským vztahem pouto

Drobná luxusní publikace s básněmi Radka Malého a ilustracemi Martiny Špinkové je postavená na kontrastu hravosti slov a vážných témat našeho života - stesku, naděje, zoufalství, krásy, konečnosti, prchavosti.

Sylva Lauerová se opět vrací na básnickou scénu, a jak už jsme u ní zvyklí, odmítá se zavděčit obecnému poetickému vkusu. Zachycuje stav duše i mysli ve střídmých, minimalistických črtách, mluví k nám jazykem zenových obrazů či nekompromisně glosuje příběhy z okolního světa. Klóketen je v pořadí třetí básnická sbírka této komerčně velmi úspěšné románové autorky (Hračka, Jumaroro, Sexy strategie, Tichošlap).

Léto, Klekání, Pohřeb, Svině, Úzkost, Oči, Tma… Básnický most z lásky do smrti (a zase zpátky) s klenbovými svorníky rukodělných ilustrací Viktorie Rybákové.

Autor Ján Marton žije a pôsobí vo Svite. Debutoval zbierkou Život nie je pes, je to suka (2009). Veršami vo svojej druhej zbierke Eskimák na korze (2010) potvrdil, že je obdivovateľom celoživotného diela Charlesa Bukowskeho. Vo svojej tretej zbierke Blues pre masy kladie dôraz na „momentálny pocit“ a „silu podvedomia“. Nadovšetko miluje svoju rodinu, zbožňuje futbal a keď ho stretnete pri malom pive,

Každý z nás má nějaké jméno. Jsme zvyklí vídat ho v určitý den v kalendáři a rádi našim milým a přátelům v den jejich svátku přejeme. Když se Vlastimil Šantroch, zvaný Shaana, rozhodl napsat na každé jméno v kalendáři báseň, uvalil na sebe velkou řeholi. Tím spíš, že básně – limeriky – psal na aktuální jméno každý den po probuzení. Mnozí by časem podobný projekt vzdali, ale Shaana vytrval. Díky tomu

Prvotina básníka, překladatele a historika umění Davida Vody nabízí průzračně čisté milostné básně, které jsou psány neznámým „erotickým“ jazykem: překvapivě nově je v této knize využíván dávný princip makaronské poezie, prolínání více jazyků: češtiny, slovenštiny, němčiny, ruštiny, angličtiny. Voda vytváří sugestivní jazyk lásky, přesný i upovídaný, vážný i bláhový. Skvělý záznam počínajícího vztahu,

Ve své třiadvacáté sbírce z posledních let Skřivánek na pánvi se Václav Hons svými verši i nadále vrací do míst, která máme všichni rádi. Snaží se pochopit kvas doby. Verše jsou o lásce i nelásce, o zpěvu i o pláči, jsou ze života i o životě. Básník hledá absolutní výšku a absolutní dno noci. Je třeba stále šlapat na vrchol, na kterém nikdy nestaneme. A tak praví básník, že všechno se přežije, i to,