I když všichni občas lžeme a i když si politika vysloužila zvláštní reputaci jako doména nepravd, Pravda v době populismu přináší argument, že odpovědnost vůči pravdě a pravdivosti není možné ani ve sféře politiky odsunout stranou. Nejenže bychom pravdu a pravdivost neměli odsouvat stranou, ale dělat to systematicky není ani možné. Lhát můžeme, ale své zásadní odpovědnosti vůči pravdě a pravdivosti

Posláním filozofů je dle Davida Lewise zpochybňovat banality, i když se nakonec ukáže, že byly víceméně správné. Filozofové nás však přinutí o nich přemýšlet. Autor knihy sleduje napětí mezi realismem a konstruktivismem u Willarda Quinea, Hilaryho Putnama, Donalda Davidsona, Nelsona Goodmana a Richarda Rortyho. Ačkoliv sám zastává pozici realismu,provokují ho argumenty zmíněných autorů k zamyšlení.

Poznámky k literatuře obsahují texty napsané Theodorem Adornem převážně v 50. letech 20. století. Jedná se o eseje utvářející nová pravidla literární kritiky a interpretace.

V knize Trvání a současnost, kterou dokončil v roce 1922, se Henri Bergson věnuje výhradně Einsteinově teorii relativity. Dospěl zde k závěru, že existuje pouze jediný skutečný čas a mnohé Einsteinovy časy jsou jen matematickými entitami.

Publius Vergilius Maro (70 př. n. l.–19 n. l.), nejvýznamnější římský básník tzv. zlatého období římské literatury, vytvořil epos Aeneis na přání císaře Augusta. Dílo psané v hexametru (šestistopém verši) sestává z dvanácti knih a téměř 10 000 veršů.

Kniha představuje výsledky badatelské sondy do vztahu křesťanských církví – Českobratrské církve evangelické, Církve římskokatolické a Církve československé husitské – k tělu a tělesnosti. Základní otázkou, kterou si autorka knihy klade, je, jaký byl vztah křesťanských církví k tělu a tělesnosti v době tak bohaté na společensko-kulturně-politické dění, jako bylo dvacáté století.

Žijeme v dobe prostriedkov. Sú všade: dopravné prostriedky, informačné prostriedky, čistiace prostriedky.

Jestvujú alternatívne fakty? Je poznanie sociálnou konštrukciou?

Francouzský filosof Félix Ravaisson (1813-1900) patří k u nás dosud nedoceněným inspiračním zdrojům filosofie 20. století. Je autorem rozsáhlého pojednání o Aristotelově Metafyzice (Essai sur la Métaphysique d’Aristote, I. svazek 1837, II. svazek 1845) a přehledu francouzské filosofie 19. století Rapport sur la philosophie en France au dix-neuvieme siecle (1867), jehož závěrečná kapitola bývá považována

Jaký je smysl života, v čem spočívá pravé štěstí, jak dosáhnout trvalé radosti, neohrožené mysli a moudrosti, jak žít, ale také jak zemřít, to jsou základní témata a otázky nejznámějšího a nejčtenějšího Senekova díla, které vzniklo před téměř dvěma tisíci lety a které se nyní poprvé v úplnosti dostává k českému čtenáři. Jeden z nejcitovanějších autorů všech dob v něm prostřednictvím dopisů adresovaných

Základní hodnota knihy prof. Bednáře tkví dle mého názoru v tom, že je pokusem o původní, nikoli jen interpretační, filosofickou monografii, což je v posledních desetiletích v Čechách neběžný jev.

Existují správné a nesprávné názory? Existují správné a nesprávné postoje?

Rozborem Spinozových základních myšlenek Deleuze ukazuje, že filosofie není abstrakcí odtrženou od každodenního světa, ale že je sama o sobě vždy už praxí a způsobem života. V případě Spinozovy Etiky si filosofie klade především tyto úkoly: potlačení afektů umenšujících sílu jednat, odkrytí lidské nesvobody a úsilí o dosažení radosti spojené s adekvátním poznáním a plnohodnotným jednáním.

Predkladaná publikácia je prvým knižným prekladom Helmutha Plessnera do slovenčiny. V prvej eseji Moc a ľudská povaha sú prítomné základné východiská Plessnerovej antropologickej filozofie ako pozicionalita, teda spôsob umiestnenia človeka v prostredí, rozdiel medzi centrickou a excentrickou pozíciou človeka a spôsoby, akými človek dokáže prekročiť svoj vlastný stred.

Predkladaná publikácia sa zaoberá otázkou, čím všetkým , a či vôbec, môže filozofia, a zvlášť filozofická antropológia, prispieť k poznaniu človeka a kde naopak musela v riešení uvedenej otázky prenechať iniciatívu konkurenčným diskurzom. Cieľom autora bolo vrátiť filozofickej antropológiijej predošlý lesk a opätovne ju ustáliť v určitých filozoficky relevantných hraniciach.

Monografia si kladia dva ciele. Prvým je analyzovať a priblížiť pohľad vybraných stredovekých autorov na pluralitu náboženstiev, ich spôsob obhajoby kresťanstva ako pravého náboženstva a konfrontáciu s inými náboženstvami.

Význam a funkcia znalosti.Veda ako predmet skúmania posudzovania a rozhodovania. Vedecké a technické činnosti.

Súbor štúdií sa pohybuje v problémovej sfére, ktorá spája tradičnú filozofickú oblasť epistemológie, poznania a znalosti a oblasť komunikácie a sémiotiky.

Sv. 7: Druhý díl Fenomenologických spisů zahrnuje fenomenologické texty, které Jan Patočka uveřejnil doma či v zahraničí po roce 1949. Vzhledem k tomu, že se v padesátých letech zabýval převážně studiem a vydáváním díla J. A. Komenského, pochází první velká práce tohoto svazku až z roku 1965.