317 sonetů Franceska Petrarky je významnou součástí Zpěvníku (Il Canzoniere) italského básníka, ovlivněného tradicí provensálských trubadúrů, od nichž převzal kult lásky k vysněné bytosti a záslužné služby dámě. Franceskova paní Laura žijící v Avignonu je vdaná a má děti, básník ji však adoruje a v množství variant zpracovává oboustranný vztah, který vyústí roku 1348 po vypuknutí moru v milenčinu smrt.

Vácha Masů je autor, který u nás v ČR vydal překlady anglických knížek - \"Filosofie koček, bajka naší doby\", \"Láska a fantazie na Kukaččích ostrovech\". Autor emigroval v 50.letech do USA, kde žije doposud, po r.1989 střídavě i v Praze. Jeho poezie je psána libozvučnou češtinou z dob našich obrozenců a pozdních lumírovců v relativně pravidelném hexasylabickém či oktosylabickém verši.

Děti trnou a matky neví. Jeden z nejsilnějších básnických debutů posledních let: Alžběta Michalová (1991) napsala sbírku rodinných žalozpěvů, nářků i výkřiků nad vlastním dětstvím, vystavila křehký a krutý účet matce a otci. …

Debut Hany Kosákové (1978) obsahuje jednak texty, které se vztahují k profesnímu životu pracovnice v oblasti humanitních věd, jenž ve své provozní rovině vykazuje sílící příznaky absurdity zrcadlící znepokojivé směřování celé naší civilizace. To se odráží i ve druhé určující tematické poloze s motivy ze soukromého života té samé dnešní ženy, která je také manželkou, matkou, účastnicí i pozorovatelkou

Expresionistická poezie Geo Mileva je bytostná snaha o probuzení čehosi přirozeného a dávno zapomenutého. Soustředí se na erotickou divokost, archetypální primitivnost, přírodní živelnost a vášnivou instinktivnost, v níž se odráží autorův spor s představami o cudnosti, střízlivosti a racionalitě.

Stíšená a intímna poézia A. Ondrejkovej pozostáva z neopakovateľných (imaginatívnych) záznamov s ambíciou na malom priestore, minimalisticky sprostredkovať dramatickú vnútornú situáciu ženského lyrického subjektu. Jej obraznosť v sebe nesie surrealistickú auru, postupy však smerujú k introspektívnej, hĺbavej reflexii.

Vzal jsem jeden den mladého osmnáctiletého člověka, pohlavně zralého a znalého a taky zrovna civilizačně opásaného smrtícími zbraněmi, za měrnou jednotku – míru dne lidského bytí, odkdy se nashromažďovaná energie začíná masově spotřebovávat na nadosobní udržení rodu a právě tak ovšem na nadosobní dosažení individuality… Empirickou křivku „biologického času“ jsem pomocí analytické geometrie matematicky

Súbor lyrických textov, krátkych príbehov a reflexií každodennosti. Autorka v rámci originálnej básnickej licencie hľadá súvislosti medzi na prvý pohľad nespojiteľnými pojmami, ako sú realita a mágia, mystika a matematika, alebo dočasnosť a večnosť.

Milovan Vitezović (nar. 1944 v Srbsku) píše básne, romány, eseje, literárne kritiky, aforizmy, filmové a televízne scenáre. Vyšlo mu viac ako štyridsať kníh vo viac než dvesto vydaniach.

Radimem Kopáčem uspořádaný výbor z rozsáhlého díla Vikiho Shocka (1975), všetečného autora (básníka, prozaika, kreslíře a kolážisty), nadšeného dědice domácích i světových avantgard, potažmo všech „moderních básnických směrů“, představuje mistrovu poezii (výjimečně i v próze) od juvenilií po senilie. Zahrnuje verše z oficiálně vydaných sbírek (například Dvakrát opakované ňadro, 1999; Poddůstojníky,

Kniha prírodnej lyriky od majstra nepísania.

Romantická báseň, ktorá bola podnetom vlasteneckého nadšenia vrstovníkov Sama Chalupku, ale aj neskorších generácií. Klasika zo Zlatého fondu SME.

kráčali sme státočia, kým sme prišli až sem. nikdy mi to neodpustíš. na nových fotografiách tvoja tvár už nikdy nebude vyzerať rovnako

Intimní sbírka intimních básní prodchnutých vírou, venkovem, moudrostí. Svou skromností a civilností výjimečný jev na české poetické scéně.

Básnická sbírka. Zóna je území s jasným rytmem a nejasnými pravidly.

Vizuální poezie na pomezí esejistického žánru. Sbírka je tvořena textovými fragmenty a básnickými konfiguracemi, uspořádanými do gestických básní a typokaligrafií, které jsou pro Guziurovu autorskou tvorbu typické.

Autorský výber z poézie americkej poetky, ktorá začínala publikovať v 60-tych rokoch v rámci beatníckeho hnutia. Preklad Jan Zábrana.

Kniha poézie.

Kytice si během 170 let od svého prvního vydání u českých čtenářů vybudovala postavení jedné z nejznámějších a nejoblíbenějších sbírek poezie. Karel Jaromír Erben vycházel při tvorbě balad (ačkoli on sám toto slovo nepoužíval) z lidové slovanské tradice, jeho sbírka je ukázkou folkloristicky zaměřeného romantismu.

Básnická sbírka.