Témata duchovního života vycházejí ze současnosti. Synodální realita – nepřejeme si hovořit o skutečném Rupnikovi.

Mária Valtorta v šiestom diele popisuje úvodné mesiace tretieho roku verejného účinkovania Pána Ježiša. Pán túži s láskou sláviť poslednú spoločnú Veľkú noc so svojimi apoštolmi a učeníkmi.

\"Očekávejme příchod Ducha Svatého po devět dní s Marií při nejsvětější oběti. Vždyť z Eucharistie proudí na nás síla Ducha.

Tato kniha vznikala v procesu výuky několika kursů věnovaných dějinám náboženství a otázkámreligionistiky - vědy o náboženství. Náboženství patří k těm fenoménům kulturního života, které upoutávají pozornost každého, komu není lhostejná nejen minulost, ale i přítomnost a především budoucnost člověka.

Jak se „správně“ modlit? Je nejlepší růženec?

Kniha O Bohu a pelikánech se v českém prostředí objevuje po více než třiceti letech od jejího původního vydání coby vlaštovka environmentální a feministické teologie. Její výchozí perspektivou je postoj úcty, soucitu a péče, které se nevztahují jen na svět lidský, ale zásadně se týkají i mimolidského stvoření.

Co je na svátostech svatého? Proč se křtí také nemluvňata?

V knížce Zbožnost je užitečná ke všemu podává olomoucký arcibiskup Jan Graubner svědectví o tom, co prožíval na těle i na duchu během svého zápasu s nemocí COVID-19. Kdy nejvíce pocítil svá omezení?

Publikácia je prvým pokusom o zhromaždenie základných údajov o Mons. Jánovi Zentkovi.

Jezuiti Melichar Grodecký a Štefan Pongrác a ostrihomský kanonik Marek Križin sa pred štyristo rokmi, teda 7. septembra 1619, stali obeťami politických zápasov vo vtedajšej habsburskej monarchii a náboženskej neznášanlivosti, ktorá neváhala použiť aj hrubé násilie voči tým, čo neboli ochotní vzdať sa svojej viery a presvedčenia, ba siahnuť im aj na život. Kniha, ktorá pri príležitosti štvorstého výročia

Lawlerova kniha je vyprovokována obtíží, kterou bolestně pociťuje řada lidí: papež František se pro ně stal obtížně srozumitelným. V úvodu knihy autor říká, že z počátku papeži velmi fandil a radoval se z něj.

Prečo sa zapodievať s Bibliou? Zo všetkých kníh sveta vyčnieva Biblia.

Theologia crucis byla prof. Amedeo Molnárovi „centrální otázkou teologického přístupu k věcem a lidem“. Když 18. května 1989 zval těmito slovy studenty Komenského evangelické teologické fakulty v Praze na zatím jen chystanou přednáškovou řadu, netušil ještě, že současně zve i na svou přednášku poslední.

Předkládaná kniha se věnuje životu a dílu starce Josefa Hesychasty, jenž patří k nejvýznamnějším osobnostem současného pravoslaví. Prostřednictvím svého učení i žáků podstatně ovlivnil život na Svaté hoře Athos, a nejen tam.

Žijeme v době „remastrů“. Lidé se vracejí ke starým nahrávkám, chtějí je mít v kvalitě, odpovídající současným možnostem. Přebásnění starých textů je jakýmsi „remastrem“, oživujícím jejich původní poetickou krásu.

Texty vycházejí z třetího olomouckého setkání spirituálních teologů ve dnech 28.-29. května 2010, se sjednocujícím tématem Duchovní život a liturgie. Zahrnují: Lectio divina a Božská liturgie Jana Zlatoústého, slovníkové heslo o Zázraku, dále studii Zbožnost, iniciace a mystagogie, z hudebních témat životní pouť J. D. Zelenky, exkurzi do hudebních aktivit zakladatele redemptoristů, Alfonsa Liguori,

Pojednání o zákonech v Teologické sumě (STh I-II, q. 90–97) patří k základním pramenům západního etického myšlení. Nabízí odpovědi minimálně na dvě důležité otázky.

Kniha se věnuje tématu oproštění u Mistra Eckharta, středověkého teologa, a kazatele, \'otce německé mystiky\', který ve svém díle jedinečným způsobem spojuje středověkou teologickou tradici s hlubokou spirituální zkušeností mystické jednoty. Knihu doplňuje překlad cyklu Eckhartových vánočních kázání o zrození božského Syna v duši a klenot německé středověké mystické poezie, jímž je báseň Granum s

Třetí díl biblických příběhů (1. Příběhy Tóry, 2. Izrael soudců a králů) z Nakladatelství P3K. Komentované starozákonní příběhy(s výkladem nejvýznamnějších židovských rabínů-komentátorů) od krále Šalomouna po zničení prvního Chrámu a zánik království.

Severus z Ašmúnajnu otevřel ve fátimovském Egyptě rozvoj arabské křesťanské literatury v linii apologetických výkladů křesťanské nauky proti herezím i filosoficko-teologických disputací mezi křesťany a muslimy. Severovým specifikem se stalo spojení arabského prvku s křesťanským v jeho helénistické i koptské tradici a vlídná, neútočná polemika s tezemi islámu, v níž především mířil na arabskou definici