V sérii studií o románovém stylu si autor klade několik základních otázek: Co utváří styl prozaické exprese? Podílí se tato stylová specifičnost konkrétního díla na jeho uznání a dlouhodobém setrvání ve společenském diskursu navzdory proměnám doby?

Kniha akcentuje úlohu poezie v životě dětí a mládeže, v mezigenerační komunikaci i ve školním dialogu mezi učitelem a žákem. Je koncipována tak, aby podpořila odborný zájem o literaturu pro děti, ale také aby se stala oporou pro učitelskou veřejnost i běžného čtenáře.

Deník spisovatele představuje dílo, jemuž doposud není v ruském a obdobně ani v českém a slovenském prostředí věnována stejná pozornost jako Dostojevského románům. Předkládaná monografie je tvořena sedmi kapitolami a o pozdním díle ruského spisovatele pojednává ze čtyř aspektů: žánrového, tematického, motivického a recepčního.

Romanopisec, scenárista a dramatik, laureát Pulitzerovy ceny Cormac McCarthypatří bezesporu k nejvýznamnějším americkým autorům současnosti. Monografie Svět v hrsti prachu si klade za cíl představit některé stěžejní zahraniční interpretace McCarthyho tvorby a současně analyzovat jeho románová díla ve světle vybraných filozofických a náboženských koncepcí, jako je kupříkladu křesťanská mystika, negativní

V novější české literatuře se objevuje celá řada próz, jež ukazují, jak do individuálních lidských životů fatálně zasahovaly klíčové historické události 20. století. V mnoha dílech takového tematického zaměření je přitom děj rozvržen do dlouhého časového úseku, takže se v pozadí soukromých „malých dějin“ hrdinů průběžně rýsují téměř panoramatické, byť samozřejmě neúplné a nesouvislé obrazy naší nedávné

Jak moc je důležité to, co text neříká? A jak o ne(do)řečeném přemýšlí literární teorie?

Literárněhistorická práce rusistky Miluše Zadražilové (1937–2012) je výsledkem jejího celoživotního profesního i osobního zájmu o epochu, již nejčastěji charakterizovala slovy nervní či exaltovaná. Jedná se o přelom 19. a 20. století, který byl v Rusku prožíván v apokalyptickém očekávání konce jakožto počátku nové éry.

Príležitostné žánre zostávali v slovenskej literárnej historiografii doposiaľ na pokraji záujmu a takmer bez reflexie, a to i napriek tomu, že v súvekej kultúre plnili významnú funkciu v kultúrnej komunikácii, ktorá súvisela s aktuálnou dobovou politickou a spoločenskou situáciou. A tiež napriek ich výpovednej hodnote smerom k tzv. malým dejinám, teda k udalostiam v životoch rodov, rodín, osobností,

Kniha Mňačko a Izrael (politické a osobné peripetie známeho novinára a spisovateľa v rokoch 1967 a 1968) je voľným pokračovaním knihy Taký bol Ladislav Mňačko, ktorú Jozef Leikert napísal v roku 2008. V novej knihe sa venuje pomerne krátkemu úseku života kontroverzného novinára a spisovateľa Ladislava Mňačka, ktorého mnohí označovali prívlastkami ako československý Solženicyn či červený Hemingway.

Monografie pohlíží na současnou americkou prózu v kontextu společenských a historických změn, které se odehrály po teroristických útocích 11. září 2001 v New Yorku. Autor analyzuje přístup amerických autorů k tématu 11. září a problematiku konce světa obecně: konec je zde chápán jako pozitivní událost, jako příležitost dozvědět se více o povaze světa, ve kterém žijeme. Interpretace děl se však neomezuje

Kafka je virtuozem dvojité negace: nejistotu obsaženou již v každodenním úzu – co není nepravda, nemusí ještě být pravda – opakovaně využívá jako součást lstivé strategie. Podrobný rozbor Kafkova jazyka, východisek zvolených pro vyprávění, ale i soukromých dopisů ukazuje, jak tento autor nenápadně buduje nejistý svět tvořený pravidly, výjimkami a výjimkami z výjimek.

Publikace představuje celoživotní vědecké dílo bohemistky Aleny Macurové, která zásadním způsobem přispěla k rozvoji stylistiky a široce chápané teorie textu a komunikace a která je v českém kontextu navíc zakladatelkou lingvistiky znakových jazyků, především co se týče českého znakového jazyka, a výzkumu komunikace českých neslyšících vůbec. Soubor studií, původně uveřejněných v letech 1974 až 2014,

Přehledná studie historičky umění Evy Čapkové přináší základní informace o vztahu Bohumila Hrabala k výtvarnému umění, o jeho uměleckých souputnících a inspiraci, kterou spisovatel v umění nacházel, a o vlivu výtvarného umění na jeho literární dílo. Text doprovází zhruba čtyřicet reprodukcí výtvarných děl autorů, o nichž pojednává: fotografií Ladislava Michálka, grafik Vladimíra Boudníka, Zdeňka Boušeho

Když v září orwellovského roku 1984 zemřel básník, prozaik, esejista a překladatel Jan Zábrana, bylo jeho dceři Evě devatenáct let. Dnes, k třicátému výročí úmrtí svého táty, se rozhodla napsat pro něj knihu, která je nejen svědectvím o něm a poctou jeho celoživotní práci, ale i jedinečným záznamem setkání s mnoha vynikajícími osobnostmi poválečné české kultury, mj.

Pětadvacetiletý Victor Hugo roku 1827 směle předestírá základy nového žánru založeného nasvobodě inspirace a formy. Esej odráží snahu mladého umělce o zásadní průlom v myšlení o umění a je nejdůležitějščím projevem směřování mladé umělecké a intelektuální generace ve Francii první třetiny 19. století, generace, která se otvírá vlivům Evropy a chce radikálně skoncovat s tyranií klasicistního kánonu

Dve úvahy literárneho historika a spisovateľa \'Kafkológa\' Františka Kautmana.

Příspěvky z mezinárodní studentské konference interFaces VII v červnu 2009 v Praze. Sborník příspěvků ze VII. ročníku mezinárodní studentské konference Interfaces, která se konala v Praze v červnu 2009, shromažďuje příspěvky studentů ze tří univerzit (Karlovy univerzity v Praze, univerzity v Lipsku a ve Wrocławi). Téma kulturní translace jednotliví autoři pojednávají z pohledu lingvistiky, literární

Autorka vás na stránkach tejto knihy pozve sledovať životné osudy a spoznávať diela piatich významných spisovateľov 20. storočia. Spoločným menovateľom života a diela Sigrid Undsetovej, Paula Claudela, Archibalda Josepha Cronina, Françoisa Mauriaca a Axela Muntheho je hľadanie cesty k Bohu a odhodlanie premietnuť výsledok tohto hľadania vo svojom diele.

Publikácia venovaná slovenským prekladom Williama Shakespeara vychádza pri príležitosti 450. výročia narodenia veľkého anglického dramatika. Popredný prekladateľ a literárny historik Ján Vilikovský v nej sleduje, ako slovenská kultúra reagovala na tohto jedinečného tvorcu, a dokazuje, že sa nemusíme hanbiť.

Kniha přináší mnohostranný pohled na rozsáhlé dílo moskevského konceptualisty Dmitrije Alexandroviče Prigova (1940–2007). Nabízí analýzu autorovy poezie, prózy, teoretických textů, performancí a výtvarných děl ve světle celoživotního projektu nazvaného jeho vlastním občanským jménem. Důrazem na svou subjektivitu se autor paradoxně pokoušel vymanit z biografického čtení vlastních textů.