Jak název evokuje, autor v textu propojuje zdánlivě protilehlé polohy a žánry, verše, zápisky, sny, cestopisné črty a povídky v jeden celek. Ústředním tématem celého textu je krajina, chůze a fenomén času; paměť míst, návraty a ohledávání vlastní minulosti a v neposlední řadě konfrontace malých i velkých dějin se vzpomínkami. Miloš Doležal Básně jsou zabydleny i zalidněny postavami s krevnatou historií,

Krajino, krajino Krajino zvířená teď mýma očima, krajino zvířená jenom mým dechem, v měsíčním světle jsi prostřená k samotě, v měsíčním světle jsi těhotná mechem. Nikoliv nehybná, nikoliv hliněná, zářivá Jsoucností, šťavnatě pramenná. Krajino šeřivá, modřínem nesená, tišivě chladivá, do pramínků pěšin rozbásněná! Do duší poutníků od pólů k rovníkům láskami andělů pod klenbami mraků zalesněná! Krajino

Nová zbierka básní významného predstaviteľa literárneho a vôbec kultúrneho života Slovákov v Maďarsku je inšpirovaná rodným Pilíšom a dotýka sa ho v rôznych polohách, od lyrickej, cez žartovnú, až po vážnu pokiaľ ide o existenčné otázky tamojšej slovenskej komunity. Zahŕňa však aj iné témy, ako sú otázky globálneho spoločenského vývoja, alebo ľudské slabôstky v jeho láskavom zrkadle. Autorovi bytostne

\"Je to tam holka - máš rakovinu.\" Prodala dům a vyrazila do světa s uzlíčkem buchet, živíce se tím, co našla v lese a na poli.

Nejezděte na vesnici za babičkou, raději tam rovnou vyrůstejte, dokud si nezačnete všímat, kde to vlastně jste. Je tohle dospělost, ptá se trávy ve stráni mladý muž s kosou.

Básnická zbierka Prepad a iné básne mladého slovinského básnika Uroša Praha (* 1988) žijúceho vo Viedni v preklade skúsenej poetky, prekladateľky a vydavateľky Stanislavy Chrobákovej Repar predstavuje výber básní z jeho troch básnických zbierok vydaných doposiaľ. Ide o poéziu, ktorá od bezprostrednej telesnosti a sebavnímania lyrického subjektu či jeho vzťahov a ľúbostných avantúr postupne prechádza

Intimní již osmá sbírka básní prodchnutých vírou, venkovem, moudrostí. Svou skromností a civilností výjimečný jev na české poetické scéně.

Goran Đorđević je básnik početnej generácie srbských básnikov narodených po 2. svetovej vojne. Narodil sa roku 1952 v obci Kolari pri Smedereve, meste na Dunaji, so známou pevnosťou (rozprestiera sa na takmer 13 hektároch), ktoré bolo posledným sídelným mestom stredovekého Srbska a ako posledné padlo do rúk Turkom.

Dnes již legendární výpověď o temných letech drogových válek v ulicích kolumbijského Medellínu. Černá báseň v próze, kde smrt je nejen každodenním chlebem, ale i vytouženou potravou, vysvobozením.

Málokterý ze současných polských básníků se těší u čtenářů i odborné kritiky tak svornému a příznivému přijetí jako Eugeniusz Tkaczyszyn-Dycki. Přitom takřka všichni komentátoři se shodují na tom, že básníkovo dílo prakticky nemá cézury, že se jen velmi málo vyvíjí, jako by autor neustále pokračoval v psaní jediného básnického pásma.

Básnicko-výtvarná zbierka Roberta Pospiša a Romana Harvana. Obraz ovplyvnený básňou, báseň ovplyvnená obrazom.

Výber z poézie súčasného maďarského básnika.

Kniha Pohlazení, byla vytvořena automatickým písmem (channelingem) a jde veršovanou sbírku (\'vesmírná poezie, která léčí duši a uzdravuje\'). Pomocí této sbírky může člověk hlouběji nahlédnout do svého nitra a uvědomit si principy vesmírných zákonů. Prací na sobě může dojít k uzdraven, rozvoji sebe sama a nebo jen k pochopení, jak se začít mít rád.

„Padejte hvězdy / Ale krásnější než vy jsou elektrické výboje pohlaví / Padejte ženy / Sestřelené létavice touhy.“ Úryvek z málo známého básnického textu Zbyňka Havlíčka (1922–1969) otvírá téma předkládané knihy, jímž je exponovaný erotismus v díle Havlíčkově, Jany Krejcarové (1928–1981) a Egona Bondyho (1930–2007), tří nepominutelných osobností poválečné české poezie a (zprvu undergroundové) kultury.

Výber z diela výrazného nemeckého básnika druhej polovice 20. storočia Güntera Eicha. Jeho znepokojivé verše svojou gnómičnosťou miestami pripomínajú japonské haiku, stavajú avšak na \'krtcích\' - akýchsi prozaických nonsensových textoch.

Preklad básní anglického jezuitu, ktorého krásne slovo cenil i sám Shakespeare, odolomouckého biskupa Josefa Hrdličku.

Básně z jazzové dásně nejsou jen básně, ale i texty, postřehy všeho druhu včetně citátů, které Janu Koubkovou oslovují a inspirují. Je tu leccos k pobavení, zamyšlení aneb co se honí hlavou J. K. Četné fotografie dokumentují život J. K. v různých podobách.

Tvorba Věry Linhartové, ať již psaná česky nebo později francouzsky, je vzácně jednotná. V textech označovaných zaexperimentální, jež knižně vycházely od poloviny šedesátých let (Prostor k rozlišení, Meziprůzkum nejblíž uplynulého, Rozprava o zdviži, Přestořeč, Dům daleko), nejde o formální experimenty, ale o důsledné vytváření mimoprostoru, který je pro jakoukoli tvorbu nezbytný, o snahu proniknout

Kniha Joanny Oparek Malé povinnosti (Małe powinności, 2022) není poema ke čtení pro citlivé povahy; je to kniha pro čtenáře s pevnými nervy. Představuje sice svéráznou kroniku násilí, které páchají lidé na lidech na počátku 21. století, v tomto případě ale nejde čistě jenom o toto téma.

Ve 12. století vznikl v Číně cyklus deseti obrazů a textů k nim, které zobrazují člověka, jenž se vzdálil sám sobě a cosi beznadějně hledá. Spatří však stopy býka, objeví jej, svede s ním zápas, posadí se na jeho záda a vše zmizí. Pak se objeví kruh, vrba a v posledním obraze se člověk vrací zpět mezi lidi, pije rýžové víno a na každém, s kým mluví, ulpívá něco z lesku nebe. Mnoho století nenechával