Šarlák nás zavádí do jihočeského Písku 80. a 90. let minulého století. Manova autobiografická kniha ukazuje jeho odvrácenou tvář – všední a syrové žití v bezútěšné době, kde jakýkoli cíl jako by byl předem odsouzen k nedosažitelnosti a vše kolem plulo v podivném bezčasí.

Vyprávění o Fridě je dojemným příběhem o touze někam patřit, stesku a ztrátách. Kniha vychází v překladu Kateřiny Krištůfkové s laskavou finanční podporou norské nadace NORLA.

Svätý páter Pio – stigmatizovaný kapucín – je jednou z najvýznamnejších duchovných osobností našich čias. Už počas života priťahoval pozornosť veriacich i neveriacich a fascinácia jeho odkazom pretrváva od smrti v roku 1968 až podnes.

Při líčení vlastního osudu popisuje Alexandr Podrabinek zároveň poměry v Sovětském svazu 70. a 80. let, kde probíhalo permanentní potlačování práv občanů a zneužívání moci k rozličným způsobům likvidace režimu nepříjemných osob. Autor, sám vězněn a poslán do sibiřského vyhnanství, je živoucím důkazem toho, jak se ve skutečnosti vrcholní i méně významní sovětští představitelé stavěli k opozici i v době

Dana Huňátová působila v letech 1992–2014 jako velvyslankyně ve Finsku, Egyptě a Malajsii a jako generální konzulka v Chicagu. Ve své knize provádí čtenáře po zajímavých místech Evropy, Afriky, Asie i Severní Ameriky a nechává je nahlédnout do „tajů“ každodenní práce diplomata.

Dramatik s talentem od Boha, brilantní politik, věrný kamarád a charismatický muž s velkými ambicemi, ale také pražský hipík či syn z bohaté rodiny... Kolem Václava Havla se v České republice vytvořil bezmála kult, který většina autorů nekriticky udržuje při životě. Jaký byl nejznámější český státník doopravdy?

Michael Třeštík ve své autobiografii vypráví o dobách dávných i nedávných. Ať už jeho ambice omezovala politická situace či pandemie, vždy měl potřebu (nejen) sám sobě něco dokazovat.

Život Mikuláše Teicha byl dlouhý doslova jako jedno století. Narodil se ještě za Rakouska-Uherska a vyrůstal v masarykovském Československu, které nikdy nepřestal obdivovat.

Dne 1. března 1983 byla v domě na Montpelier Square v Londýně nalezena těla Arthura Koestlera a jeho manželky Cynthie. Jemu bylo 77, jí 55 let.

Soňa Valentová (1946), popredná predstaviteľka lyrických postáv, krehkých žien, ale i vášnivých osudových domín. V činohre SND stvárnila takmer deväťdesiat tragických i komediálnych úloh a to nielen v réžii manžela Pavla Haspru, ale aj v inscenáciách Karola L. Zachara, Petra Mikulíka, Jozefa Palku, Jozefa Bednárika, Ľubomíra Vajdičku či Romana Poláka.

Vzpomínky Alžběty Sommerové Lefkovitsové zachycují poslední válečné roky 1944-1945, v nichž byla autorka se svými nejbližšími stižena rasovou persekucí kvůli svému židovskému původu. Do podzimu 1944 žila rodina v Prešově poměrně chráněna díky tomu, že paní Lefkovitsová byla povoláním lékárnice, a spadala tak do kategorie tzv. hospodářsky důležitých Židů.

Jacques Rossi skončil jako mladý polsko-francouzský agent Kominterny za stalinských čistek v roce 1937 v Gulagu. SSSR se mu podařilo opustit teprve v r. 1961 a svůj další život zasvětil demaskování „největší lži 20. století“. Jako autor monumentálního a oceňovaného \"The Gulag Handbook\" demonstroval svoje mimořádné lingvistické nadání a skvělou paměť, v \"Útržcích životů\" čtenáře fascinuje přesným

Nula! Divnej ksicht! Ohyzda! Takhle častovali Jeana-Paula Belmonda francouzské divadelní kapacity v jeho začátcích a směle mu prorokovali: „Nikdy nebude na divadelní scéně nebo ve filmu držet žádnou ženu v náručí.“ Nemohli se mýlit víc. Skončily v ní všechny krasavice světového filmu, včetně obávaných italských tygřic, jako byly Claudia Cardinálová, Sophia Lorenová a Gina Lollobrigida.

Oblíbený češtinář a vynikající učitel, který ovlivnil několik generací studentů, po celý život schraňoval své texty do lodního kufru. Z jeho pedagogického působení vznikla kniha Cesta do hlubin kantorovy duše (2004, 2016). Nyní, téměř v devadesáti letech, svůj kufr znovu otevřel a vybral z něj vzpomínky na nejzásadnější chvíle svého života.

Jak by řekl klasik: „Doma není nikdo prorokem“. A to platí dvojnásob o geniální československé šachistce Věře Menčíkové, která se v předválečné době stala osminásobnou mistryní světa a mezi ženami nenašla za celý svůj život sobě rovnou. Proto hrála zásadně na mužských turnajích s těmi nejlepšími světovými šachisty, jakými byli Capablanca, Euwe, Murphy, Aljechin, Steinitz a další.

Autorka knihy o cíli, který ve své práci sledovala v úvodu ke knize sama uvádí: „Skutečnost, že nevidím a že je zrak obecně považován za nejdůležitější zdroj informací při poznávání světa i v interakci s druhými lidmi, v každodenním životě a téměř ve všech oborech lidské činnosti, mě vedla k rozhodnutí položit si otázku, jak člověk od narození prakticky nevidomý ustavuje svět jako viditelný, leč neviděný.

V letech 1985–1989 si Miroslav Červenka zaznamenával jakýsi „duchovní deník“, v němž se vyrovnával s událostmi přicházejícími zvenčí i s událostmi svého vlastního osobnostního zrání. V deníku se podivuhodně smísilo bytostné zaujetí otázkami poezie a umění vůbec, poetologická a versologická erudice s vyhraněným postojem občanským, nepřipouštějícím žádné kompromisy s panující mocí.

Druhý zväzok pamätí profesora Weyra, zakladateľa a rektora Masarykovej univerzity a jednej z určujúcich osobností československej právnej vedy..

Třísvazkový projekt korespondence V+W, uložené v Gotliebově archivu v Bostonu, vydává pro velký zájem čtenářů nakladatelství Akropolis znovu. Vzájemné listy legendárních tvůrců Osvobozeného divadla, jejichž cesty se po únoru 1948 rozdělily, jsou strhujícím svědectvím nejen jejich originality a umělecké zralosti, ale současně odhalují i osudy těchto významných osobností v bipolárním světě, plném železných

Kniha spomienkových textov a esejí o Dominikovi Tatarkovi vyšla ako dokument zo stretnutia Tatarkových priateľov v Štúdiu S pri príležitosti piateho výročia jeho smrti. Je spestrená reprezentatívnym výberom portrétnych fotografií Dominka Tatarku.