Studie ukazuje tematickou i žánrovou rozmanitost beletristických překladů z francouzštiny v rámci knižní překladové produkce 60. let 20. století. V převážné většině jde o díla francouzské literatury, ostatní frankofonní literatury s výjimkou belgické jsou v knižních překladech zastoupeny jen okrajově.

Deník spisovatele představuje dílo, jemuž doposud není v ruském a obdobně ani v českém a slovenském prostředí věnována stejná pozornost jako Dostojevského románům. Předkládaná monografie je tvořena sedmi kapitolami a o pozdním díle ruského spisovatele pojednává ze čtyř aspektů: žánrového, tematického, motivického a recepčního.

Táto kniha je trochu ako polemika. Horor v českej literatúre si totiž nikdy nevystačil len so žánrom prózy a časovým rámcom - koniec 18. a začiatok 21. storočia -, ako sa traduje a ako o tom svedčí množstvo knižných publikácií.

Kniha mapuje a zhodnocuje dílo konceptuálního umělce a spisovatele Milana Kozelky (1948–2014). Konceptuální umělec a literát Kozelka zanechal nesmazatelnou stopu v českém umění především osmdesátých a devadesátých let. Od šedesátých let se věnoval poezii a jeho básně jsou dnes zařazovány do kontextu českého beatnického hnutí.

Poutavá kniha portrétních studií romanistky Lucie Tučkové (1981) je osobitým vhledem do moderní české literatury s přesahy do 19. století a také do francouzské a italské oblasti. Autorka se přibližuje ke spisovatelům, kteří ji hluboce oslovují, a vybírá si podstatná témata, která nebývají v jejich díle na první pohled zřejmá, anebo se s nimi literární kritika doposud mnoho nezabývala.

Moderní literatura spočívá na decentralizovaném psaní a nehierarchickém prezentování v původní nerozlišitelnosti událostí. Moderní literatura nezakládá dílo, ale proces psaní, který dílo rozkládá.

Sbírka komentovaných překladů děl klasického korejského písemnictví seznamuje čtenáře s epizodami korejských dějin od poloviny osmnáctého do poloviny dvacátého století. Na rozdíl od známějších oficiálních dějin se nejedná o prosté záznamy historických skutečností s případným mravním hodnocením, ale o živé esejistické výpovědi a osobní reflexe tehdejších intelektuálů, kteří břitkým štětcem reagovali

V pozdních textech Émila Benvenista (1902-1976) je patrná snaha najít alternativu k strukturální lingvistice, která svým předmětem činí neosobní jazykový systém. Benveniste klade důraz na samu událost výpovědi, nesoucí jedinečný význam, a na subjektivitu mluvčího, která se ve výpovědi ohlašuje.

Od roku 1957 se v Sobotce pořádá festival českého jazyka, řeči a literatury Šrámkova Sobotka. Ruská bohemistka Ludmila Budagovová (nar. 1932) z Ústavu slavistiky Ruské akademie věd v Moskvě se festivalu účastní od roku 1977 a od té doby pro něj připravila 12 odborných přednášek z oblasti české a ruské literatury, česko-ruských literárních a kulturních styků a ruských kulturních reálií, mimo jiné např.

Soubor korespondence z let 1883–1900 představuje jedinečnou výpověď, dotvářející podstatným způsobem obraz společenského, kulturního i uměleckého milieu v českých zemích na konci 19. století. Zachycuje hluboké přátelství dvou umělců, vzdělanců a skeptiků, lexikem jejich vlastní sebereflexe – malkontentů.

Základom výberu Belákovej knihy Slovo robí človeka (vydal Spolok slovenských spisovateľov, 2015) sú glosy uverejňované v Slovenských národných novinách v rokoch 2005 – 2009 a v revue Kultúra a Kultúra slova v rokoch 2009 – 2013. Zaoberá sa praktickými otázkami jazyka a jazykovej kultúry.

Jan Opolsky has long been considered to be little more than an epigon of the Czech Decadence. By detailed analysis of his prose, this book aims to show that Opolsky is a master of sustained narrative irony and an accomplished writer in his own right.

Publikace představuje pokus o teologicko-antropologickyorientovanou interpretaci románu Karla Čapka Hordubal. Jejím hlavním úkolem je naslouchat románem kladené otázce po člověku, nechat ji zaznívat v různých podobách a rozumět jí teologicky, a tak s ní též vstoupit do dialogu.

Druhý díl ediční řady monografií Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Filologické studie je věnován jazykům literatury v nejširším smyslu slova, a to jazykům literatury umělecké (1. kapitola) a literatury neumělecké (2. kapitola), zvlášť bylo přihlíženo k aspektům mezigenerační komunikace. Název monografie Medium et scopus (tedy v překladu Médium a cíl) odkazuje na skutečnost, že jazyk obecně

Publikace obshuje čtyři texty: Horace M. Kallen: Demokracie versus tavicí kotel, Randolph S. Bourne: Nadnárodní Amerika, Michaela Weiß: Kulturní pluralismus versus tavicí kotel: počátky hledání americké (židovské) identity, Josef Jařab: Mezi tavicím kotlem, kulturním pluralismem a multikulturalismem. První dva eseje přeložila Michaela Weiß z anglických originálů „Democracy Versus the Melting-Pot“ (vydaného

Druhý diel klasických prác J. Mukařovského sa venuje teórii literatúry a poetike, vrátane rozsiahlych historických textov a štrukturálnych rozborov básnických diel.

Výklad tvorby Otu Pavla ukazuje, čím je autorova tvrba originálna, ako sa zaradila do súčasnej českej literatúry a aké sú dôvody čitateľského záujmu.

Autor monografie zastává názor, že existují tři oblasti, které je třeba mít v oboru didaktiky literatury i školním literárním vzdělávání na zřeteli a které je třeba udržovat v rovnováze, aby obor ani školní předmět neztratily estetické, resp. estetickovýchovné zaměření: 1. četba(četba literárních textů a její reflexe), 2. tvorba (konstrukce a rekonstrukce textu a jejich reflexe), 3. nauka (poznávání

Literárnohistorický a literárnoteoretický výklad realizmu bol celé desaťročia v domácom výskume poznamenaný koncepciou panrealizmu, ktorá znemožňovala objektívny pohľad na jednotlivé literárne a kultúrne výkony tohto obdobia. Dnes - podobne ako sa to udialo v prístupe k ostatným dejinným obdobiam slovenskej literatúry - nadišiel čas na odbornú kritickú reflexiu aj tohto literárnoestetického smeru,

Schádzam dolu svahom. Oproti mne vyrastá háj červených smrekov – a úplne bolestivo cítim,ako mi v tej poslednej chvíli jesennej rozlúčky (zožltnuté, zelenkavosvetlohnedé) hovoria: „Ak ty nevyslovíš, čo sa nám žiada povedať, odídeme, nevydajúc hlásky!“