I když se dítě narodí do prostředí plného nejhrubší agrese, kde se samo stává obětí násilí a sexuálního zneužívání a kde musí denně řešit nedětské starosti, neznamená to, že se jeho životní dráha nemůže změnit. V případě autorky to byla všímavá sousedka, kdo zasáhl do jejího osudu: nabídla jí nový domov, stala se její pěstounkou, dokázala vlídnou důsledností a se srdcem na dlani překonat přízraky,

Třicátník Viktor míří do Beskyd za vysněnou prací a čerstvým vzduchem. Místo toho na něj čeká všudypřítomný smrad a tetřevna, kde ho terorizuje důchodce Johan, praštěná brigádnice Adéla i její strýc, který útočiště pro ohrožené ptactvo využívá ke svým záletům. V tomto kraji to není vůbec jednoduché – zábavu obstarává opuštěné fotbalové hřiště, zaplivaná putyka nebo domácí hazardní večírky. A jen vyvolený

Hrdinou románu je osmatřicetiletý Martin Randl vzděláním pedagog s jistými sklony a zároveň skepsí k vědecké práci. Obklopen přáteli, kolegy ze studií a sousedy z domovské vsi poněkud bezcílně pendluje mezi ředitelským pachtěním na venkovské malotřídce a podivným pražským vědeckým ústavem. Sepíše obsáhlé odborné dílo, ale uvědomuje si, že vydat je znamenalo by riskovat podezření, že se snad snaží vyčnívat.

Muži mají (zatím ještě) na konci trupu poměrně směšně vypadající výrůstek, jakýsi vodovodní kohoutek, kterým se zbavují přebytečných a nezdravých tekutin, a také se s jeho pomocí rozmnožují (zatím ještě), což přináší všelijaké radosti. Pojmenovávají jej různě a vztah k němu mají nadřazený. Co se ale může stát, když tato jejich součást, tento mocipán nebo klabrdón, v sobě odhalí intelektuální pýchu,

Návrat k Sudu - to jsou nová dobrodružství žurnalisty J., hudebního publicisty -rdd- a rockera H., takto tří povalečů z vinárny U sudu. Borci cestují časem a prostorem, požívají nápoje, hulí ušlechtilé traviny, zády v tvář se utkávají s nebezpečným vesmírným korzárem a vcelku slušně fušují do záchrany Zeměkoule. Kniha „Návrat k Sudu“ je velmi, ale opravdu jen velmi volným pokračováním scifi-alko-fotbalové

Ve francouzském šarmu a italské rozpustilosti se odehrává děj druhého dílu Bobulí, úspěšné komedie z vinařského prostředí. Taková je i kniha, v níž se opět setkáme se známými rošťáky. První prchá z dosahu hoteliérského páru, jemuž přivedl dceru Marii takř

Život nelze naplánovat ani se na něj nedá dopředu připravit. Alice s Richardem spolu žijí už patnáct let. Možná to nikdy nebyla velká láska, možná ji jenom zabil běžný život. Ale každopádně spolu mají dvě děti, Karlíka a Lolu, a asi hlavně kvůli nim zůstávají spolu. Karlíkovi je dvanáct a začíná mít rodičů dost. Lole je deset a nejvíc ze všeho na světě si přeje psa. Nic hrozného se nikomu neděje, jen

Notně rozverné a lehce nactiutrhačné literární parodie, v nichž Michal Viewegh s nadhledem suverénně napodobuje styl jedenácti českých a deseti světových autorů. Povídky, které Bohumil Hrabal, Josef Škvorecký, Ladislav Fuks nebo i třeba Zdeněk Svěrák či Ernest Hemingway nenapsali… ale klidně napsat mohli.

Knížka Proč se ženy rozvádějí? je o snech i běžném životě tří mladých kamarádek. Vysnily si krásnou budoucnost. Chtěly by se zamilovat do toho pravého, vzít si jej a prožít s ním šťastný život. Realita je přece jenom jiná, přesto se každá z nich snaží ten svůj sen uskutečnit. Bude se jim to dařit, budou šťastné? Knížka zobrazuje všední příběhy dnešních dnů, ve kterých se určitě každá žena aspoň v některé

Výběr jeden a třiceti komentářů z rozmezí deseti let, které představuje tato útlá kniha, pozitivním způsobem nabourává stereotypy o práci novináře. Čapkova věta o tom, že nic není starší než včerejší noviny, v případě Jana Schneidera neplatí. Domnívám se, že hned ze dvou důvodů: témata, jimiž se autor zabýval a zabývá, postihují ty nejnebezpečnější problémy naší doby (o čem jiném by také měl psát dobrý

Táně Rainerové, manželce generálního ředitelé známé banky, ženě, která nikdy nepracovala a nemusela o ničem rozhodovat, se po odhalení manželovy nevěry zhroutí celý svět. Najednou přichází o lásku i o rodinné přátele, kteří ji přestanou zvát do společnosti. V těžké životní situaci se může opřít pouze o dvě ženy – o svou matku a o přítelkyni Noru, která Táně radí, aby Romanovi odpustila a zachránila

Od konce devadesátých let se Hana Sánerová, působící na pařížské Sorbonně, vrací ke svým dávným zájmům beletristickým. Je autorkou nezvyklých knížek z pomezí fiktivního eseje a autobiografického románu, při kterých se musíme ptát, kde je hranice mezi vzpomínkou a snem nebo imaginární představou. Takový je i její deník plný úvah, dokládající, že i bohatý a dlouhý život intelektuálky přináší stále nové

Čtvrtá prozaická kniha historičky umění Mileny Slavické navazuje na její první dvě knížky (Povídky jamrtálské a Hagibor) a tvoří s nimi trilogii. Jde o knihy vzájemně propojené, které mají téměř stejné literární hrdiny (ve smyslu jejich základního charakteru) a hlavní postavy mají stejná jména. Všechny tři knihy vypovídají o přibližně stejné době. A všechny tři jsou neseny lokální imaginací, každá

Vztah otce a syna je věčné téma literatury. V románu Milana Tesaře, ikonického redaktora časopisu Reflex, je navíc obsaženo v různých podobách. Ta hlavní je sevřena v čase, kdy ústřední postava knihy, čtyřicetiletý novinář Simon, čeká se svou manželk ou dítě, syna. Vedlejší, nicméně důležitá osa příběhu se pak týká Simonova vztahu k otci, stárnoucímu kytarovému virtuosovi. A je tu i barvitá vzpomínka

Trochu rabiátské, ale i tápající figury z vesnic a maloměsta, nehrdinští hrdinové povídkové knihy Stanislava Berana jsou obtíženi všednodenními starostmi, které je nečekaně uvrhnou do trýznivých tázání. Chtě nechtě musí promýšlet otázky viny, odpuštění i bolestných traumat z minulosti. Dilemata obtěžkávají postavy novými vztahy a osudovými zvraty, směřujícími ke křehké katarzi. Tato carverovská nedořečenost

Michela Fabera porůznu přirovnávali k Ianu McEwanovi, Paulu Austerovi či Roaldu Dahlovi, ale sbírka povídek Fahrenheitova dvojčata bohatě dokazuje, že pro Fabera jsou všechny škatulky příliš těsné. V sedmnácti povídkách mění žánry skoro tak často jako místo: od Skotské vysočiny až po vlhkou Jakartu, od kousavé sociální satiry až po science fiction, od pocty Poeovi až po pastiš na Irvina Welshe. Vezměte

Knihu o Máchově milence Eleonoře (Lori) Šomkové (1817-1891) napsala autorka s cílem představit veřejnosti tuto tehdy velice mladou dívku, kterou literární historici odbývali několika větami a označením většinou pohrdavým nicka . Autorka sleduje vývoj vztahu milenecké dvojice až k plánované svatbě, které předcházel porod Ludvíčka, syna Máchova, a ke všem těžkostem a tragédiím života Lori až k její smrti.

Publikací o české punkové subkultuře už několik vyšlo, beletristický pohled na ni však má premiéru teprve nyní. Známý textař, básník a organizátror punkových koncertů a festivalů Petr B. Výškovický v knize Punkový prapor nabízí zasvěcený vhled do činnosti fiktivní punkrockové formace z Ostravska. Společně s jejími členy se účastníme zkoušek a vystoupení, cestujeme kapelní dodávkou, navštěvujeme hospody,