Kniha Zdánlivé zbytečnosti se zabývá technikou psaní a vlastní potřebou psaní, stavbou dialogu a monologu a také postupem, jak napsat povídku nebo rozhlasovou hru. Spisovatel Jan Kameníček má v tomto směru bohaté zkušenosti a může čtenáři leccos sdělit.

Slovník raněkřesťanské literatury Východu prof. Marka Starowieyského představuje světový unikát.

Knižní studie představuje báseň Podkoní a žák v kontextu literárního pole pozdního středověku. Autor báseň srovnává s ostatními dialogickými skladbami z konce 14. století, s poezií z doby husitských válek a s básněmi o smrti.

Ján Zambor, básnik, prekladateľ a literárny vedec interpretuje slovenského básnika, folkloristu, prekladateľa, jazykovedca a predstaviteľa mesianistickej línie v slovenskom romantizme Sama Bohdana Hroboňa. V Hroboňovej poézii dominujú mystické ambície a unikátna slovotvorba.

V pozdních textech Émila Benvenista (1902-1976) je patrná snaha najít alternativu k strukturální lingvistice, která svým předmětem činí neosobní jazykový systém. Benveniste klade důraz na samu událost výpovědi, nesoucí jedinečný význam, a na subjektivitu mluvčího, která se ve výpovědi ohlašuje.

Kniha Horizont komparace je dalším výsledkem česko-polské odborné spolupráce MałgorzatyKowalczyk (*1946), polonistky a didaktičky literatury, a Petra Posledního (*1945), literárního historika, teoretika, bohemisty a jedné z nejvýraznějších osobností české literárněvědné polonistiky. Přítomná publikace s výmluvným podtitulem Česko-polské literární sousedství 1945–2005 nabízí metodologicky i materiálově

Svět Dona Quijota je kolektivní monografie, jejímž cílem je představit základní problémy interpretace slavného Cervantesova románu, vydaného ve dvou dílech v letech 1605 a 1615. Devět autorů této práce se zabývalo dlouhodobým studiem literatury, jež Cervantese ovlivnila, i výklady nejlepších světových odborníků.

Knihu o hororu jako kulturním fenoménu napsal Stephen King s vervou a velkou láskou k tématu. Do podmanivého průvodce specifickým žánrem vložil pronikavé postřehy i upřímná vyznání, odhalil své zdroje inspirace a nabídl zasvěcené komentáře ke slavným i obskurním dílům, od Draculy po Záhadu Blair Witch.

Kafka je virtuozem dvojité negace: nejistotu obsaženou již v každodenním úzu – co není nepravda, nemusí ještě být pravda – opakovaně využívá jako součást lstivé strategie. Podrobný rozbor Kafkova jazyka, východisek zvolených pro vyprávění, ale i soukromých dopisů ukazuje, jak tento autor nenápadně buduje nejistý svět tvořený pravidly, výjimkami a výjimkami z výjimek.

Je pro zprostředkování historické zkušenosti závažnější všeobjímající metafora celku či ironická glosa jednotlivosti? Má mít formu hotové básně, jejíž duchaplnost čtenář bezezbytku přijímá, nebo textových fragmentů, které má čtenář složit v celek vlastními silami?

Slovníkem spisovatelů Království českého Scriptores Regni Bohemiae, jehož autorem byl moravský zemský úředník, historik a sběratel Johann Peter Cerroni (1753–1826), vrcholí několik desítek let trvající snahy řady učenců druhé poloviny 18. století postihnout dějiny vzdělanosti českého státu v souladu s konceptem historia litteraria. Do svého slovníku, který tvoří celkem 24 abecedně řazených svazků,

Ve své nové knize shrnul jeden z nejvýznamnějších současných českých literárních historiků studie Společné juvenilie bratří Čapků, O skryté roli knihy Hovory s T. G. Masarykem, Čapkovské drobinky 6: Chudák Karel, Byl Karel Čapek básník?, O Čapkově vztahu k Bohu a náboženství, Čapkovské drobinky 7: Kdo byl a je Karel Čapek? a Škola Lidových novin. Klíčová studie svazku, neobyčejně podnětná, objevná

Základom výberu Belákovej knihy Slovo robí človeka (vydal Spolok slovenských spisovateľov, 2015) sú glosy uverejňované v Slovenských národných novinách v rokoch 2005 – 2009 a v revue Kultúra a Kultúra slova v rokoch 2009 – 2013. Zaoberá sa praktickými otázkami jazyka a jazykovej kultúry.

Předkládaný soubor statí O českém verši shrnuje výsledky dlouhodobého vědeckého směřování PhDr. Květy Sgallové. Autorka vychází ze strukturalistické tradice a již na počátku své odborné práce prosazovala uplatňování moderní techniky při versologickém výzkumu.

Úvod do fantastické literatury je jednou z nejvýznamnějších raných prací Tzvetana Todorova, francouzského literárního vědce bulharského původu, jenž patří mezi ústřední osobnosti francouzského strukturalismu druhé poloviny 20. století. Hlavním přínosem díla, které je od vydání v roce 1970 stále považováno za jakousi příručku fantastického žánru, je definice fantastična.

Monografia mladého germanistu prináša prvú zasvätenú analýzu literárnovednej diskusie v rámci recepčnej estetiky.

Kniha významného brazilského novináře a scenáristy pojednává o osobnosti a životní cestě Paula Coelha. Bez předsudků i bez příkras líčí klíčové zkušenosti, které budoucího spisovatele formovaly – vztahy s rodiči, pobyty v psychiatrických léčebnách, rozmanité sexuální zkušenosti, inklinaci k satanismu, střet s mocí, znovuobjevení víry i tvůrčí úspěchy, jak v oblasti hudby, tak později literatury.

Společná kniha dvou literárních vědců z předních bohemistických pracovišť nabízí sérii esejisticky psaných studií, jejichž tématem jsou různorodé projevy reprezentací v moderní literatuře a kultuře. Zatímco v původním kontextu anglo-amerického nového historismu byly reprezentace zkoumány především z hlediska jejich fungovánív jednotlivých literárních dílech, zde se od konkrétních děl směřuje k širším

Hledání skrytého pokladu přináší antologii komentovaných překladů ze středověkého arabského súfijského písemnictví a představuje tři jeho ústřední „žánry“: biografie (či hagiografie) velkých súfijských mistrů (tabaqát), slovníky odborného pojmosloví súfijů (istiláhát) a pojednání o mystické Cestě, jejích etapách, stavech a stupních. Ve všech třech okruzích byly vybrány ukázky z těch nejautoritativnějších

Studie mapuje literárněhistorický vývoj antického mýtu o Pygmalionovi, židovské legendy o Golemovi a beletristických zpracování postdescartesovské představy o automatu jakožto tří verzí \"literárního mýtu o umělém člověku\". Na základě podrobných textových analýz románu Budoucí Eva od Villierse de l´Isle-Adam, patrně nejucelenějšího pojednání na toto téma ve francouzské literatuře, pak propojuje všechny