V románu Doteky se prozaička a scénáristka Eva Kantůrková dostává až na samý práh citlivosti, s níž lze zaznamenat proplétajícíse osudy dvou lidí – nevšední, avšak přesný románový tvar se zde snoubí s nesdělitelností a nepopsatelností jemných doteků sdíleného citu.

Jedna z klíčových próz české literatury 90. let, která se dočkala i filmového zpracování, vychází s původními linoryty Michala Cihláře a v grafické úpravě Juraje Horvátha, kterou čtenáři znají z Topolova románu Kloktat dehet.

Novela srovnatelná s Vančurovým Rozmarným létem, jeden z prvních postmoderních textů(ještě před tím, než byla postmoderna vynalezena), dlouho nevydávaná perla české literatury - to vše a mnohem víc je Větrník Karla Matěje Čapka-Choda. Zábavné poodkrytí tvůrčího procesu, anebo těžce ironické účtování s kritikou?

Stovky a tisíce příběhů, jež se svými klienty autorka doslova prožila. Když se rozhodla své zkušenosti knižní formou sepsat, nezpronevěřila se ovšem závazku povinné mediátorské mlčenlivosti.

Šestý svazek Spisů Jakuba Demla představuje jeden z výkyvů jeho duchovního i politického světa, totiž plody jeho angažmá v Sokole z let 1923-1925. Nečekané ztotožnění se sokolskou organizací i se sokolským myšlenkovým světem dává dobově smysl – vzhledem k Demlovu znechucení světem katolickým i k slovansky laděnému nacionalismu, jenž ho se Sokolem spojuje.

Realita umí být neuvěřitelná a skutečné události někdy působí nepravděpodobně. Aleš by do svých třiceti dvou let nevěřil, že jeho život bude vypadat takhle.

Ubertaxikář Josef Švejk toho jména třetí, náš současník, se podobně jako v prvním dílu dovede otáčet nejen na svém invalidním vozíku, ale raduje se ze života a trousí dál ironické glosy a moudra. Jelikož mu ale nic lidského není cizí, na stará kolena se podvolí přirozenému běhu věcí.

Novela Hebtyl (od autora večerníčku Krysáci) seznamuje dospělé čtenáře s tvorečkem, kterého si může vytvořit úplně každý a jenž přebírá vlastnosti svého majitele. Díky němu tak poznáte nejen skutečné pocity druhého člověka, ale také jeho smýšlení o Vás.

Ve stejné grafické úpravě jako Kroutvorovy vzpomínky Poletování jednoho ptáčka vydává nakladatelství Torst soubor jeho esejů o českých básnících, prozaicích a esejistech, které má autor rád a jejichž dílo ho oslovuje. Kroutvor je zaujatý čtenář, laskavý pozorovatel a má na literaturu osobitý, vyhraněný pohled.

Kniha přináší edici dopisů dvou předních českých intelektuálních osobností a v osobním vztahu švagrů: Zdeňka Neubauera (1942–2016) a Václava Bendy (1946–1999). Dopisy byly psány v letech 1967–1969, kdy Zdeněk Neubauer pobýval na vědecké stáži v biochemické laboratoři v Neapoli. Tématem dopisů jsou jistě i politické události oněch let, především však intelektuální atmosféra doby, v níž oba myslitelé

Povídka Muž s kanadským trávníkem patří mezi polozapomenuté literární počiny legendárního spisovatele a humoristy Miloslava Švandrlíka. V roce 1963 vycházela jako „román na pokračování“ na stránkách středočeského deníku Svoboda.

Nové vydání již legendárního a několikrát filmově zpracovaného souboru deseti povídek z prostředí pracovních táborů 50. let minulého století o skutečných osudech politických vězňů, kteří v nich byli internováni. Poprvé kniha vyšla v roce 1969, ale ještě před distribucí šel celý náklad do stoupy.

V Osudovém konvoji zachycuje příběh jachtaře Davida Marka, jenž má přepravit z Bostonu do Evropy ruskou loď Oněga. Zatímco čeká na své společníky, tráví volný čas poznáváním památek.

Groteska Bakšiš se původně měla jmenovat Báj. Jakoby spisovatel chtěl naznačit čtenáři, že příběh, který nám vypráví, je dílem anonymního vypravěče.

Odkud se vynořují všichni ti choromyslní světlonoši, kteří medovým hlasem mluví o tom, jak snadné je mezi lidi rozsévat dobro? A odkud se berou ti, kteří jsou ochotni těmto světlonošům a jejich dobru obětovat naprosto vše?

Kniha Řvoucí čtyřicítky Reginy Andrásové vypráví svižně, s nevšedními postřehy a humorným nadhledem o všedních i svátečních příhodách, partnerských vztazích a rodinách tří současných čtyřicátnic. Vypravěčka Lada i její dvě kamarádky z dětských let – Jana a Soňa – vyrůstaly v předlistopadové době nedaleko Prahy.

Petrolejové lampy jsou psychologickým dramatem nepoddajné ženy zasazeným do kroniky lidských osudů v přelomové době, jejíž události daleko přesahují rozměry maloměsta, v němž se román odehrává. Příběhu vévodí mistrně vystižené, nejednoznačné, vnitřně rozporné, a proto opravdově živé postavy, jejichž charakter se vyhraňuje v krajních situacích, před nimiž není úniku.

Stanislav Struhar se narodil v roce 1964 v Gottwaldově, dnešním Zlíně. V roce 1988 emigroval spolu s manželkou do Rakouska, jejich syn je mohl následovat až po pádu železné opony.

Román, ktorý možno pokojne nazvať pravou spoločenskou kritikou so zábavným príbehom, v ktorom sa nakoniec s chuťou a vlastne s pochopením zasmeje autorka nielen protagonistom, ale aj sama sebe. Preklad Jana Zoubková.

Druhé desetiletí jednadvacátého století, na které volně navázala neštěstí desetiletí následujícího, se při pohledu zpět nejspíš nestane idylickou momentkou v lidských dějinách, jako jsou například šedesátá léta 20. století. Radek Mikuláš se však ve svých „Vědeckých lekcích“ pro Lidové noviny pokoušel a nadále pokouší běh doby komprimovat tak, aby z něho vystoupily předměty nadějí častěji než jinde