Tato publikace je v současné knižní produkci prvním komplexním pokusem představit nové české básnictví za posledních zhruba dvacet let. Právě v tomto ohledu kniha zaplňuje mezeru na domácím trhu s přehledovými literárními publikacemi nejen svým výjimečným záběrem, ale také nestranností výběru, který jde napříč generacemi, poetikami i nakladatelskými a časopiseckými okruhy.

V sérii studií o románovém stylu si autor klade několik základních otázek: Co utváří styl prozaické exprese? Podílí se tato stylová specifičnost konkrétního díla na jeho uznání a dlouhodobém setrvání ve společenském diskursu navzdory proměnám doby?

Kniha Chór a disonance. Česká literatura 1947?1963 je volným pokračováním předchozí třísvazkové řady Dějiny nové („nové“) moderny a součástí dlouhodobého projektu Centra novější české literatury Filozofické fakulty Jihočeské univerzity.

Hamburský básník a myslitel Barthold Heinrich Brockes napsal asi nejrozsáhlejší básnické dílo německé literatury, devítisvazkový soubor Pozemské potěšení v Bohu (1721–1748), v němž vytvořil jeden z klíčových mostů mezi německým barokem a osvícenstvím a mezi koncepty osvícenského filozoficko-náboženského myšlení a krásnou literaturou. Představuje duchovní a společenský pohyb v Hamburgu, který díky infiltraci

Období konce dlouhého 19. století se vyznačuje nápadným příklonem k antickým námětům, motivům a formám. Řecká a římská antika se objevuje v mnoha sférách kulturního života – je podstatnou součástí středoškolské výuky, tvoří jeden z ideových rámců tělovýchovného hnutí Sokol a představuje reprezentativní repertoár témat pro tehdejší básnictví a dramatiku.

Veltruského studie vyšla poprvé již v roce 1942, její tehdejší podoba však byla na mnoha místech cenzurována. Naše vydání představuje jednak návrat k její autentické podobě, jednak — díky komentáři doc.

Publikácia ponúka prehľad viacerých podôb slovenského a českého spisovateľa. Sústreďuje sa na 20. storočie s rámcovými presahmi do vzdialenejšej minulosti a súčasnosti.

Vedeckú monografiu E. Maliti Fraňovej charakterizuje úsilie o hĺbkové uchopenie svojej témy, ktorou sú otázky tvorivého zástoja ruského básnika symbolistu a prozaika postsymbolistu, ako i ideológa a teoretika, jedného zo zakladateľov modernej ruskej verzológie Andreja Belého (1870 – 1934). Jeho diela nabité umeleckým i myšlienkovým potenciálom sa prekladali do slovenčiny a do češtiny v obdobiach spoločenského

Je to prvá vedecká monografia o polopredikatívnych konštrukciách v slovenčine. Autor v nej nadväzuje najmä na svoje predchádzajúce práce z oblasti slovenskej syntaxe a predkladá vlastnú koncepciu tohto špecifického druhu syntaktických konštrukcií, ktoré slúžia na zhusťovanie nášho vyjadrovania najmä v prejavoch náučného štýlu.

Monografie přináší explicitní popis staročeské apelativní deklinace, který může sloužit jako základ pro automatické vygenerování tvarů spojených s morfologickými charakteristikami a lemmatem. Tyto tvary mohou být poté využity pro přiřazování morfologických kategorií (rodu, čísla a pádu) a lemmatu k tvarům vyskytujícím se v elektronizovaných staročeských textech.

Publikace, jejíž titul odkazuje na ideu filologie jako spolehlivé průvodkyně labyrintem moderního světa, stále složitějšího a nepřehlednějšího, sleduje dvojí záměr: 1. Na několika konkrétních současných literárněvědných analýzách ukázat reflexe filologické povahy oborujako jeho živé tradice ve smyslu kritiky slova, ale i hledání jazyka interpretace. Práce, již O. Králík považoval za nikdy nekončící

Sofie Podlipská je dnes pro mnohé zapomenutou osobností, byt se jí v poslední dobe opetovne dostává pozornosti zejména v oblasti kulturní historie. Duvodem zájmu historiku je její významný vliv na utvárení kulturního prostoru druhé poloviny 19. století: její osobní nasazení ve spolkové a osvetové cinnosti i neprehlédnutelná aktivita v ženském emancipacním hnutí.

Profesionálny život spisovateľa Jonáša Záborského (1812 - 1876) bol spojený s kňazskou službou, ktorej dôležitou súčasťou bola služba slovom. Práve túto časť Záborského povolania odkrýva jeho dvojzväzková kazateľská zbierka Múdrosť života ve chrámových řečech (1853). Jej jedinečnosť spočíva v ideovom zameraní, v sústredení sa na základné „cirkevno-náboženské a mravno-praktické pravdy.“ Záborský predostiera

Když na sklonku života Pierre Reverdy (1889–1960) bilancoval svou básnickou tvorbu, napsal: „Myslím, že nejsem ani básník, ani spisovatel, ani umělec. Ale člověk, který nenašel jiný způsob, jak zůstat ve styku s životem, jak se udržet nad hladinou.

Kniha sa zameriava na skúmanie inovatívnych kompetencií poetického jazyka vybraných autoriek: L. V.-Gavorníkovej, T. Lehenovej, S. Repar, N. Ružičkovej, K. Kucbelovej a M. Ferenčuhovej. Autor prináša do slovenského diskurzu uchopenie väčšinou prehliadaného (i feministicky podnetného) rozmeru básní autoriek, a teda ukážku iného - aj rodovo poučenejšieho - čítania umeleckých textov.

Publikace obsahuje statě rozdělené do okruhů: literární teorie, historie - proudy, historie - osobnosti (poezie apróza), historie - osobnosti (literární historie a kritika) a kritika.

Rozsáhlá kniha rozhovorů kritika a editora Radima Kopáče s filosofem, historikem umění a spisovatelem Bohumilem Nuskou postihuje Nuskovo působení na poli vědecké práce i výtvarné a literární činnosti. Významný prostor je věnován jeho životním peripetiím od dětských let v Českých Budějovicích přes pražská studia až po jeho příchod do Liberce v roce 1957, kde žije dosud.

Kniha vykresľuje postupné prenikanie Puškina do českého kultúrneho povedomia, pokúša sa dopátrať príčin Oneginovej celosvetovej slávy a napokon sa venuje rozboru piatich knižne vydaných prekladov do češtiny.

Monografia. Jej cieľom je vysvetliť základné, čím Hollého dielo reprezentuje slovesnkú kultúru v kultúre svetovej.

Publikácia venovaná slovenským prekladom Williama Shakespeara vychádza pri príležitosti 450. výročia narodenia veľkého anglického dramatika. Popredný prekladateľ a literárny historik Ján Vilikovský v nej sleduje, ako slovenská kultúra reagovala na tohto jedinečného tvorcu, a dokazuje, že sa nemusíme hanbiť.