Novela z autorovy literární pozůstalosti o tragické izolovanosti Franze Kafky koncem první světové války.

Magdaléna Platzová (1972) se psaním nezačíná. Její třetí kniha s názvem Aaronův skok je určitě jednou z literárních událostí sezóny.

Dvanáct tematicky různorodých povídek spojuje styl prolínající rovinu reality a imaginace a často až surreálná představivost, pohybující se na hranici snu a skutečnosti. Sen, a konkrétně trýznivé sny emigrantů jsou tak výchozím bodem uměleckého vyjádření zážitků a reflexí autorů, pro něž se rok 1968, a zvláště vpád vojsk Varšavské smlouvy, stal traumatem, s nímž se vyrovnávali v metaforické podobě

Kolik jsi viděl tváří, tolikrát ses setkal s člověkem. Říká se, že po čtyřicítce si za svou tvář můžeme každý sám.

Legendární sluha Saturnin je zpátky – a pojede lyžovat! Do malebného prostředí zasněžených Orlických hor se vydá opět v doprovodu starých známých: věčně nesnesitelné tety Kateřiny, jejího neotesaného synka Milouše, sarkastického doktora Vlacha i laskavého dědečka, který nosí po kapsách nevyčerpatelnou zásobu povedených historek. Kdo tímto dobrodružstvím prosviští s elegantními obloučky?

Bohemista, polonista, literární historik a univerzitní učitel Petr Poslední si v době covidových restrikcí krátil čas psaním \"mikrofejetonů\" – osobních a osobitých úvah a postřehů rozestřených přes široké pole jeho zájmů: literatura, věci veřejné (obou \"jeho\" zemí, Česka i Polska), hudba, zážitky z cest a ze setkání, každodennost velká i malá, současnost i vzpomínky... Společným jmenovatelem krátkých

Dvě kratší prózy. První je lehce humorným ohlasem na prodělanou operaci srdce autorky a druhá splétá specifické problémy nekonvenčních seniorů v dramatickou zápletku.

Dvanáct autorů a jejich svědectví o tíze svobody. Jak události přelomových devadesátých let minulého století zasáhly do životů dvanácti romských autorů, jejich blízkých a tehdejší romské společnosti vůbec?

Baladický příběh o osudu pětileté holčičky a její rodiny z doby represivní normalizace, který po mnoha letech skládá jako již zralá žena z nesouvislých střípků svých vzpomínek. Její rodiče patřili mezi emigranty, jimž se nepodařilo dostat své dítě za hranice.

Vzpomínková próza literární historičky Markéty Brouskové, žijící v Německu, vydává svědectví o životě českých exulantů v západní Evropě v době sedmdesátých a osmdesátých let. Nečiní tak způsobem dokumentárním, ale ryze literárním – zvolený drsný, nepatetický styl, ironie, sarkasmus a postřehy často až šokující, to vše je autorčiným záměrem, aby podala jiný, osobitě svůj, nepatetický, nehrdinský, často

Lenka Sobotová v souboru povídek Suchý konce s pozoruhodným smyslem pro žánr a propracovaným stylem s jasnou autorskou perspektivou navazuje na svůj knižní debut. I protagonisté těchto povídek jsou vystavováni nečekaným zkouškám, které je nutí uvědomit si potřebu životního cíle.

Co mají společného písek a sušenky? Nebo hokejky s plyšákem a modřiny s letákem?

Příběh vraždy, kterou na svém druhovi vykonají poslední zbylí vyznavači stavby, neschopní smířit se s tím, že nikdy nebude dostavěna.

První stránky Hrabalovy autobiografické trilogie Svatby v domě, Vita nuova a Proluky spatřily světlo světa koncem sedmdesátých let dvacátého století, tedy v době, kdy spisovatel až na výjimky nesměl ve své vlasti oficiálně publikovat (ve stejné doběmimochodem vznikala další Hrabalova vrcholná díla Něžný barbar a Příliš hlučná samota). Prvního vydání se tedy všechny tři knihy dočkaly v zahraničí. Přesto

Život v Sudetech, v údolí mezi Šumavou a Novohradskými horami, nebyl nikdy snadný. Autor vede čtenáře do světa ohraničeného ostnatým drátem, odkud museli původní obyvatelé po 2. světové válce odejít a kde noví přistěhovalci nezapustili kořeny dost hluboko.

Sbírka próz obsahuje snové příběhy i filozoficky laděné grotesky. Titulní povídka vypráví o lidech konfrontovaných svizí absolutní záhrobní svobody.

Smutně veselý román pro ženy, které chtějí lépe porozumět svým mužům, a pro muže, kteří chtějí lépe porozumět svým ženám. Hrdinka románu má svůj život pevně v rukou - jiné ruce totiž k dispozici nemá.

Román je obrázkem periferie Písku třicátých let minulého století a postavy svými životy vytváří neobyčejné příběhy, předkládané baladickým pohledem a s citem pro český jazyk.

Neobvykle zpracovaný životopis českého sochaře Gutfreunda. Postmoderní koláž vychází ze známých faktů sochařova života, umně propojených z literární fikcí a fantazií.

Výběr textů publikovaných v Britských listech, I. díl. Přemysl Janýr (1949) studoval publicistiku a sociální vědy na Karlově univerzitě v Praze, ze studia byl vyloučen v roce 1975.