Divadelné hry divadelného zoskupenia SkRAT. Morča, Stredná Európa ťamiluje, Paranoja, Umri, skap a zdochni!!!, Nemusím veľa, stačí dobre..., Smutný život Ivana T.

Jak vybudovat divadlo? Přirozenou cestou se stalo pro Daniela Hrbka založení studentského komediantského spolku CD 94,který se postupně profesionalizoval.

Anne Ubersfeld patrila k zakladajúcim osobnostiam modernej francúzskej teatrológie. Podieľala sa na vybudovaní prvej špecializovanej katedry Études théâltrales, situovanej na Université Sorbonne Nouvelle – Paris 3. Etablovala priekopnícku teoretickú disciplínu, vyznávajúcu komplexnosť pohľadu na predmet výskumu a interdisciplinaritu.

Prvý časový celok Súborného diela Stanislava Vrbku ohraničený rokmi 1955-1969 obsahuje tieto zväzky: Kritiky divadelných inscenácií Divadelné súvislosti Osobnosti Rozhlas, film a televízia Kritika ako každodenná tvorba Stanislav Vrbka bol kritikom, pre ktorého systematická každodenná umeleckokritická činnosť nebola len zamestnaním, ale najmä nadosobným zameraním. Vo svojej divadelnokritickej činnosti

Publikácia Eriky Fischer-Lichte je uznávaným sprievodcom po divadle vo všetkých jeho podobách s nesmierne širokým záberom. Knihu tvoria tri časti, v ktorých prechádza od prvých krokov na úplnom začiatku uvažovania o predstavení k úvahám o rozmanitých, navzájom prepojených otázkach, z ktorých vychádza pokročilejšie štúdium.

Kniha se věnuje v první řadě dramatické tvorbě autorů Vídeňské skupiny Ernsta Jandla a Elfriede Jelinek, které spojuje experimentální poetika a současně téma kritiky nacismu, obecněji pak témata násilí a války, která se autoři snaží uchopit stylizací svých divadelních a rozhlasových textů. Charakteristický je pro ně experiment s jazykem i formou a kritický vztah k tradici krásného umění, jehož ustálené

První anglickojazyčná biografie Bertolta Brechta (1898–1956) vykresluje pohled na jednu z nejkontroverznějších kulturních osobností 20. století. Na základě dopisů, deníků a doposud nepublikovaného materiálu, zahrnujícího Brechtovy lékařské záznamy, nabízí Parker bohatý a fascinující obraz jeho života a názorně objasňuje, jak se díky svébytnosti a velkým ambicím stal nejodvážnějším divadelním inovátorem

Jak se vvyvíjela poválečná podoba českého zábavněhudebního divadla? Všechno začíná v okamžiku, kdy výnosy ministra Zdeňka Nejedlého zbavily toto divadlo jednoho z jeho základních atributů – soukromopodnikatelského systému provozování.

V prvom z radu publikácií v novej edícii Rozhovory uverejňujeme portrét Kornela Földváriho, dnes už legendy slovenskej literatúry a kultúry, ktorý pôsobil ako redaktor Kultúrneho života, riaditeľ Divadelného štúdia (Divadla na korze), dramaturg Štúdia L +S a tiež ako námestník ministra kultúry. Spisovateľ, publicista, výtvarný a literárny kritik, divadelník, prekladateľ, milovník detektívok i kovbojok,

Ústřední postavou Urzidilovy povídky Poslední zvonění (Kvartýr) je služka, jejíž pány donutí nacisté uprchnout. Zanechají jí nejen byt a veškeré vybavení, ale i peníze.

Kniha věnovaná dramaturgickým rozborům pěti her Karla Čapka (Loupežník, RUR, Věc Makropulos, Bílá nemoc, Matka) vznikla ze dvou podnětů, které spolu úzce souvisejí. Tím prvním je autorčino přesvědčení o vrcholné kvalitě, kterou má české divadlo ukryto v dramatické tvorbě Karla Čapka – a ze které přitom netěží, ze které se netěší, kterou se nepyšní.

Monografie scénografa a malíře Jana Vančura sleduje jeho divadelní tvorbu od sedmdesátých let po dnešek. Publikace v českém a anglickém jazyce obsahuje stručný Vančurům umělecký životopis, studie k jeho významných uměleckým obdobím a především řadu reprodukcí Vančurových scénografických děl.

Autorka charakterizuje svou knížku jako „pokus o využití francouzské zkušenosti po český přednes a jeho pedagogiku“. Od konfrontace českého a francouzského přístupu k uměleckému přednesu přechází k mystickým i zcela technickým souvislostem básnické tvorby a interpretace, přičemž své osobní herecké zkušenosti poměřuje se zkušenostmi jiných, reflexemi básníků nad vlastním dílem, svědectvími překladatelů,

Rekonstrukce Towenových vzpomínek, k nimž jsou přičleněna osobní vyznání jeho bývalých žáků.

Nejznámější písňové texty Jiřího Suchého ze zlaté éry Divadla Semafor doprovázejí naopak dosud málo známé tehdejší koláže grafika Vladimíra Suchánka, v té době čerstvého absolventa Akademie výtvarných umění v Praze. Osobně se poznali až o několik let později a navázané přátelství trvá dodnes.

Monografie sleduje scénografické dílo českého scénografa a architekta Josefa Svobody (1920 – 2002) od prvních amatérských pokusů v rodném městě Čáslavi až po poslední inscenaci z roku 2002. Usiluje zaznamenat jeho nejdůležitější počiny ve Velké opeře 5. května v Praze, překonání socialistického realismu v Národním divadle v Praze, velkou éru s Alfrédem Radokem a Otomarem Krejčou v témže divadle, zrod,

V 5.svazku ediční řady Eseje, kritiky, analýzy dostává slovo prof. Václav Tille (1867-1937), osobnost, prosazující divadelní vědu jako svébytnou univerzitní disciplínu, autor Soupisu českých pohádek (1929, 1934), reportážní knihy Moskva v listopadu (1929) a čtenářsky vděčného životopisu Božena Němcová (1911). Jeho knižně většinou nepublikované divadelní kritiky a studie přibližují půlstoletí divadla

Kniha o českých loutkách inspirovaná uměním Josefa Skupy, Vojtěcha Suchardy, Františka Tvrdíka, Jiřího Trnky, Vojtěcha Cinybulka, Václava Havlíčka, Bohumíra Koubka aj. V krátkém textu se autor rozpovídal o loutkařských souborech, o jejich zakladatelích, dramaturgiích, režisérech, vodičích loutek, recitátorech i skladatelích scénické hudby.

V knihe sa približujú rozličné techniky a teórie hereckej tvorby, ktoré boli známe v divadle 20. storočia. Analyzujú sa herecké prístupy k interpretácii divadelných postáv, filozofické koncepty, psycho-fyzické cvičenia.