Autorka a docentka na katedře pedagogiky Teologické fakulty Jihočeské univerzity se v odborné studii věnuje významu literární výchovy a čtenářství pro lidský život v dnešním přetechnizovaném světě. Zabývá se hledáním nových možností, jak působit na čtenářství především dětí a mládeže, neboť právě u těchto věkových kategorií jsou momenty setkávání s knihou a nad knihami rozhodující. Literární výchova

Žilinská právna kniha (predtým Žilinská kniha) ako celok zaujíma osobitné miesto medzi jazykovými písomnosťami z predspisovného obdobia slovenčiny. Je totiž prvou najväčšou a súčasne súvislou jazykovou pamiatkou pochádzajúcou zo slovenského prostredia. O jej jazykovej stránke sa viedli živé diskusie hneď po jej publikovaní (1934). Doteraz nie je táto otázka uzavretá, pretože ide o text jazykovo náročný,

Najnovšia kolektívna práca Jazykovedného ústavu Ľ.Štúra, ktorá je určená lingvistom, učiteľom slovenského jazyka a cudzích jazykov na všetkých stupňoch škôl, prekladateľom, študentom a všetkým záujemcom o korpusové a jazykové databázy. Opisuje tvorbu, štruktúru a možnosti využitia zdrojov Slovenského národného korpusu. V knihe nájdete okrem iného prehľad korpusov, podkorpusov a jazykových zdrojov Slovenského

Kafka je virtuozem dvojité negace: nejistotu obsaženou již v každodenním úzu – co není nepravda, nemusí ještě být pravda – opakovaně využívá jako součást lstivé strategie. Podrobný rozbor Kafkova jazyka, východisek zvolených pro vyprávění, ale i soukromých dopisů ukazuje, jak tento autor nenápadně buduje nejistý svět tvořený pravidly, výjimkami a výjimkami z výjimek. Rétorická figura zvaná litotes,

Prof. PhDr. Ján Kačala, DrSc. (narodený 1937 Dobšiná), je popredný slovenský jazykovedec a známy vysokoškolský profesor, autor 16 samostatných vedeckých monografií venovaných najmä tematike syntaxe, sémantiky, jazykových kategórií, literárneho jazyka, kultúrnych, spoločenských a politických rozmerov jazyka a dejín spisovnej slovenčiny, ako aj vyše 500 vedeckých štúdií, uverejnených doma aj v zahraničí.

Renesance tradičně argumentačního pojetí rétoriky, kterou ve 20. století v podobě neorétoriky nabídli mj. Ch. Perelman a S. Toulmin, znovuotevřela cestu k jejímu funkčnímu uplatnění ve vzdělávání. V podobě soutěžního debatování dostala agonální rétorika sofistů moderní háv, uchovala si však své tradiční poslání: rozvoj dovedností a znalostí v oblastech kritického myšlení a argumentace, vyhledávání

Zborník s tematickými celkami Slovakistika; Jazykoveda; Literárna veda; Kulturológia; Vedecké informácie prezentuje výsledky vedeckého výskumu tých spoločenskovedných disciplín, ktoré nezahŕňajú ostatné printové média Matice slovenskej (Historický zborník, Slováci v zahraničí). Zverejňuje štúdie, príspevky a významné informácie z výskumu vedeckých pracovníkov jednotlivých ústavov MS a vedeckých pracovísk

Sborník je výstupem workshopu organizovaného Židovským muzeem v Praze a Ústavem pro českou literaturu AV ČR v roce 2010, který konfrontoval znalosti, názory a metodologii literárních vědců a historiků zabývajících se židovskými dějinami a antisemitismem. Vybrané příspěvky představují Nerudovy postoje vůči Židům, zejména jeho antisemitský traktát Pro strach židovský, v kontextu doby a analyzují jej

Série studií českobudějovického germanisty Jürgena Edera se zaměřuje na prostor střední Evropy, na vztah literatury a politiky a na střetávání mezi českou a německou kulturou. Historické rozpětí studií sahá od Výmarské republiky až po naši současnost, přičemž významná pozornost je věnována tématu exilu ať už vnějšímu, nebo vnitřnímu. Kniha jako celek nabízí pohled na velkou část 20. století, ovšem

Az SZTE Klasszika-Filológiai és Neolatin Tanszéke, a Tiszántúli Református Egyházkerület Levéltára, valamint az MTA-ELTE Humanizmus Kelet-Közép- Európában Lendület Kutatócsoport és az MTA BTK Irodalomtudományi Intézet szervezésében 2017. december 7-9. között Debrecenben került sor a III. Neolatin Konferenciára. A tanácskozást a két korábbihoz hasonlóan jelentős szakmai érdeklődés övezte, amit az is

Interpunkce je v naší písemné kultuře něčím samozřejmým. Její používání ale není zcela jednoduché. Existují interpunkční pravidla, která lze chápat jako specifickou formu jazykové analýzy: pracuje se s jazykovými kategoriemi jako text a věta, ale ve hře jsou i jevy jako hlavní a vedlejší věty, souřadnost… Pravidla a teorie, o které se opírají, se v čase i prostoru různí. Tato kniha popisuje dějiny

Sbírka stručných i rozmáchlých úvah o problematických jevech z široširých bojišť češtiny, na něž autor narazil jak v souvislosti se svou profesí jazykového korektora, tak i vůkolem sebe. Odlehčeně násilnou a nezábavnou formou se dozvíte, k čemu je dobré používat před znakem procenta mezerník, co má Asterix společného s typografií, kolik slov končí na -del, jak se skloňuje pestřec, že v koupelně nemáme

Závěrečný díl cyklu o světové literatuře se zabývá obdobím kritického realismu v době proměn životních podmínek v 19.století. Setkáme se v něm s Charlesem Dickensem, Honoré de Balzacem, Gustave Flaubertem a mnoha dalšími významnými spisovateli. Autor se rovněž zabývá literaturou realisticko-naturalistickou a hlavními proudy literární moderny. Také tento díl je doplněn o seznam doporučené literatury

První souborné české vydání přednášek Ladislava Tondla ze šedesátých let 20. století o problémech logické sémantiky, které sloužily jako úvod do oboru i jako seznámení s výsledky výzkumů dalších odborníků. Publikace je doplněna o výsledky Tondlových výzkumů o aplikacích sémantické teorie informace, sémantice preferenčních postojů, grafické komunikaci a otázkách, pojmech znak a pragmatická informace.

Zborník približuje osobnosť literárnej vedkyne Gizely Gáfrikovej (1945 2014), dlhoročnej pracovníčky Ústavu slovenskej literatúry SAV. Táto vynikajúca znalkyňa literárneho baroka, skvelá textologička a editorka prispela významnou mierou k vedecky objektívnemu poznaniu staršej slovenskej literatúry. Autori príspevkov, ktorí s ňou prešli väčší či menší úsek pracovnej cesty, ozvláštňujú svoje hodnotenia

Kniha Jiřího Studeného Dramata jazyka - Teorie literatury a praxe tvůrčího psaní představuje přinejmenším v českém kontextu ojedinělý pokus propojit literárněvědnou metodologii (naratologie, versologie, genologie aj.) s metodicky otevřeným, kreativním charakterem výuky tvůrčího psaní, které se tak stává nástrojem kritické reflexe samotných základů a dominantních diskursů současné literární teorie.

Přední český lingvista a orientalista líčí své zkušenosti s osvojováním a užíváním mnoha jazyků v mladém i pokročilém věku. Jeho životní příběh dokládá, že ovládání více jazyků nesouvisí ani tak s vrozeným nadáním jako s příležitostmi, které člověku poskytují rodina a okolí. V tom se autor utvrdil, když pobýval v zemích jako Belgie, Singapur či Malajsie, kde je znalost více jazyků všeobecně rozšířena.

Maupassant podle historiků buď psal, nebo souložil - údajně měl až tisíc milenek, většinou prostitutek. S těmi měl potíže i zfetovaný Baudelair, který své poslední partnerce platil, aby se mohl dívat, jak se svléká. To Edgar Allan Poe měl zase vážné problémy s pitím a upil se k smrti. Hemingway na tom byl s pitím podobně, ale deprese se zbavil ránou z pušky. Ostatně podobně zemřela většina jeho rodiny,

Zrcadlová publikace kolektivu autorů věnující se fenoménu těla, smyslů a emocí v jazyce a v literatuře navazuje na obdobný projekt Obraz člověka v jazyce / Obraz člověka v literatuře (2010).

Čítanka současné české ženské prózy, kterou v koedici chystají nakladatelství Artes Liberales a Galerie Vltavín, má za cíl představit porevoluční prozaickou tvorbu českých autorek, především jejich tvorbu povídkovou. Generační rozpětí od nejmladších a mladých přes středněgenerační po starší autorky zajišťuje knize široké spektrum poetik, stylů i témat. Publikace představí díla cca dvaceti autorek,