Slovník kolektivu autorů z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy tvoří pendant k úspěšné Praktické encyklopedii žurnalistiky, jež se dočkala několika vydání. Obsahuje přes dvě stě padesát výkladových hesel, která umožňují základní orientaci v klíčovýchkonceptech oboru.

Provoz je čilejší než kdy jindy, pořádají se festivaly, budují rozsáhlé archivy, tisknou je blackmetalisté i studenti uměleckých škol, přitom se jim už dávno věštila smrt. Fanziny se zrodily ve třicátých letech minulého století v kruzích fanoušků sci-fi, ale později je dalece přerostly.

Knihu tvoří soubor esejů, které volně spojuje téma mezilidských vztahů v různých situacích: v kavárně, u svatebního stolu, u plápolajícího ohně, ve vinném sklepě nebo ve vlaku. Autor shrnuje původ a význam etikety při stolování, porovnává společenská pravidla v různých zemích a zamýšlí se nad zasedacím pořádkem apoštolů při poslední večeři.

Manipulovat, zastrašovat, zatlačit do kouta nebo uchlácholit lichotkami – manipulativní rétorika zná spoustu záludných metod, jak někoho přelstít. Existuje ale i jiná cesta, jak můžeme efektivně přesvědčovat ostatní lidi.

Nevšední publikaci ocení kromě odborníků z akademického prostředí i pamětníci a aktéři nezávislých scén. Autoři se zaměřují na vývoj nepřehlédnutelného fenoménu novodobé nezávislé tiskové produkce – tzv. fanzinů (z anglických slov „fan“ + „magazine“ = fanouškovský časopis). V řadě subkultur a komunit fanziny plnily roli alternativních médií, pomáhaly tyto paralelní komunity vytvářet a představují jeden

Žijeme ve zrychlené době plné nejrůznějších vlivů. Cílené reklamy, hackeři, internetoví boti, ISIS, Putin, trollové, Trump – ti všichni se snaží otřást naším vnímáním reality.

Literatura - tak jako další umění - patří ke skupině toho, co dnes nazveme „tradičními médii“. Přesto mediální uvědomění literatury a jejího zkoumání po staletí zastírala absence a latentní status pojmu média.

Všichni známe ten typ lidí, co z každého setkání udělá kovbojku – kolega v práci, který pokaždé něco špatně pochopí, příbuzní, kteří si neustále stěžují nebo ostatní urážejí. Soužití s takovými lidmi je náročné a vyčerpávající.

Dnešní novináři se při své práci setkávají s řadou eticky sporných situací a jevů, jež mohou ovlivnit jak výkon jejich povolání, tak texty či pořady, které vytvářejí. Narušování soukromí, fenomén turbonews, takzvaná žurnalistika šekové knížky, klamání či nekorektní referování o nejnovějších medicínských objevech, to jsou jen některé z nich.

Ústní disputace byla po dlouhá staletí neodmyslitelným jádrem univerzitního kurikula. Je až s podivem, že sena něco tak elementárního a stěžejního mohlo zapomenout natolik, že se nyní jen s velkými obtížemi skládá mozaika pravidel a procesů kdysi tak slavné praxe.

Kniha mapovuje české mediální scény s myšlenkou, že sebeodbornější teorie bez uvedení konkrétních příkladů a zážitků z tvorby adeptům žurnalistiky nebo mediálních studií nemůže poskytnout dostatečný vhled do problému. Tento text je zaměřen na žánr komentáře.

Práce zdůvodňuje zařazení předmětu Moderní rétorika do osnov vysokých škol, osvětluje hlavní cíle a význam předmětu pro budoucí praxi absolventů, ozřejmuje pedagogická východiska vyučujícího a jeho metodiku, pojmenovává praktické potřeby studentů moderní rétoriky a předkládá relativně podrobný popis studijního plánu dvousemestrálního kurzu „Kultura mluveného projevu“ na Husitské teologické fakultě

Cílem předložené kolektivní monografie je nabídnout sondy do českého myšlení o (masových) médiích mezi lety 1918 až 1938. Jednotlivé kapitoly jsou v převážné většině neseny formou „případových“ studií, kdy se jejich autoři zaměřují na specifický fenomén v rámci toho kterého masového média (tisk, filmové médium, rozhlas) a následná analýza si klade nárok na ukotvení daného jevu v kontextu tendencí myšlení

Při současném rozmachu mediálních a kulturálních studií míváme občas ve zvyku pozapomínat na \"tradiční“ ohniska oborového zájmu: dominance televize či internetu jako kdyby přehlušovala rozhlas a klasická tištěná média přesouvala do zaprášených regálů \"toho, co již pominulo“ a \"toho, co právě pomíjí“. Náležité porozumění současnému globalizovanému, digitálnímu a tekutému světu médií je přitom do

Nejlepší kniha o fake news, dezinformacích a manipulacích!!! Média, politici, sociální sítě – ze všech těchto zdrojů se na nás neustále valí dohady o tom, kdo, jak a proč se nás snaží dezinformovat. Co ale často opakovaná spojení fake news, dezinformace a alternativní fakta zahrnují?

Práce zdůvodňuje zařazení předmětu Moderní rétorika do osnov vysokých škol, osvětluje hlavní cíle a význam předmětu pro budoucí praxi absolventů, ozřejmuje pedagogická východiska vyučujícího a jeho metodiku, pojmenovává praktické potřeby studentů moderní rétoriky a předkládá relativně podrobný popis studijního plánu dvousemestrálního kurzu „Kultura mluveného projevu“ na Husitské teologické fakultě

Za informační zdroje, jak nazýváme zaznamenané znalosti, už zdaleka nejsou považovány jen sbírky knihoven a archivů. Patří k nim i znalostní báze, bibliografické databáze, autoritní báze, tezaury a další pomůcky k vyhledávání, e-knihy, elektronické časopisy, emailové archivy, dokumenty vygenerované pomocí kancelářských balíků, záznamy v transakčních databázích a datových skladech podnikových informačních

Publikácia je zameraná na kompetencie hovorcu vo verejnej správe, na rozpracovanosť kompetencií hovorcu v domácej a zahraničnej literatúre, ale aj na etymológiu slova hovorca a na vymedzenie pozície hovorcu v systéme masmediálnej komunikácie. Poskytuje odpovede na otázku, kto je hovorca, ale aj na vývoj tejto pozície na Slovensku, keďžetu má pomerne špecifické postavenie, a hľadá aj odpovede na potreby

Kniha zkoumá, zda je deixe použitelná jako hledisko výkladu světa médií, veřejného prostoru a komunikačních interakcí v něm probíhajících. Soustředí se na vztah těchto interakcí k vytváření kolektivního vědomí sociálních aktérů: kdo je z veřejného prostoru vylučován a jakými komunikačními strategiemi se toho dosahuje; jak vzniká povědomí skupinové příslušnosti a jak se jazykově formuje společná vůle

Kolektivní monografie Co je bulvár, co je bulvarizace navazuje na publikace již Nakladatelstvím Karolinum vydané, jako byly texty O fejetonu, s fejetonem nebo O reportáži, o reportérech, Pokusy a dobrodružství – poznámky k eseji, Rozhovory o interview, O komentáři, o komentátorech, Žurnalistika v informační společnosti a podobně. Vždy se jedná o obecný úvod a poté jsou zařazeny relevantní příspěvky