Kolektivní studie Mudrosloví v archaických kulturách obsahuje sedm statí předních českých historiků náboženství, z nichž čtenář může získat přehled o počátcích, základních podobách a proměnách mudrosloví v sedmi vybraných archaických kulturách. Jednotlivé příspěvky mapují mudrosloví od jeho nejlidovějších a nejjednodušších projevů (jako jsou třeba přísloví) až po vysoké formy mudroslovných výroků a

Interpretace vybraných částí díla Jana Patočky, týkajících se základní otázky po vztahu života a světa, tak jak je kladena z hlediska fenomenologické filosofie, je v této knize konfrontována s některými poklasickými koncepcemi, jak z pera Patočkových současníků, tak jeho dnešních interpretů. Ve všech částech knihy přichází ke slovu zejména texty dochované v pozůstalosti, jejichž komentář provází a

Dějiny náboženského myšlení představují Eliadeho poslední velké dílo. Na rozdíl od své starší knihy Traité d’histoire des religions, kde se pokusil o systematický výklad morfologie projevů posvátna napříč nejrůznějšími kulturami i dějinnými epochami, líčí zde Eliade jednotlivá náboženství lidstva v jejich dějinách; toto dílo zároveň vyjadřuje autorovo přesvědčení o základní jednotě náboženských dějin

Tuto knihu sepsali v americké emigraci na konci války klasičtí autoři frankfurtské školy a kriticky se v ní vypořádávají s německým nacismem. Jejich analýza však daleko přesahuje tematiku nacismu a fašismu a je dodnes provokativním podnětem k hledání ekonomických, sociálních a kulturních příčin rúzných deviací, jež s sebou přinášejí dějiny lidstva.

Kniha s podtitulom: Filosofie pro záškoláky. Kniha si kladie hlavnú otázku - ako sprostredkovať filozofiu dnešnému mladému človeku tak, aby to nebola len \'vznešená nuda\'?

Konečnost patří mezi výrazné motivy soudobého myšlení i ústřední témata Pavla Kouby. Kniha přináší soubor filosofických úvah, básní, uměleckých fotografií a ohlédnutí, které vznikly u příležitosti jeho životního jubilea a pocházejí od významných českých i zahraničních autorů.

Studie o hluku německého filosofa Theodora Lessinga ukazuje, že se jeho kritický pohled na prožívanou skutečnost netýkal pouze obecnějších okolností, ale že byl prodchnut zájmem o kvalitu života. Jak Lessing podotýká v úvodu své knihy „zabývat se Bohem a koncem lidstva není o sobě a pro sebe významnější než zabývat se tisícem konkrétních praktických maličkostí“. Jsou to totiž právě tyto zdánlivé maličkosti,

Jedním z hlavních témat biologa a filosofa Zdeňka Neubauera je zkoumání rozdílu mezi živými těly a tělesy, mezi přirozenou a předmětnou, ustavenou skutečností. Zatímco ustavenou skutečností se zabývá v knize Písmo, počet, pořadí v tomto drobném díle inspirovaném rozkvétáním ibišku se zabývá povstáváním a jevením přirozeného tvaru, který není utvářen ani skládán a je svým vlastním vznikem – tvarem

Stěžejním dílem církevního otce Lucia Cae(ci)lia Firmiana Lactantia (260-325), jenž působil jako učitel rétoriky v Diocletianově sídelním městě Nikomédii a později jako vychovatel Constantinova syna Crispa, bylo obsáhlé teologické pojednání Divinae institutiones (Základy božské nauky), v němž se pokusil shrnout základy křesťanské věrouky. Paradoxně ho ale mnohem více proslavil nevelký spisek De mortibus

Práca sa zaoberá problematikou filozofického poradenstva, pomáhajúcej profesie, ktorá nadväzuje na antické poňatie filozofie ako praktického nástroja určeného na zaobchádzanie s ľudským utrpením a kultiváciu našej mysle, respektíve správania. Filozofickí poradcovia tvrdia, že filozofia disponuje terapeutickým potenciálom v tom zmysle, že vedie k rastu subjektívneho pocitu pohody klienta a domnievajú

Výklad celkové intence Wittgensteinovy první a vlastně jediné knihy, známé pod názvem Tractatus logico-philosophicus, vedla autora ke snaze postupovat po linii, kterou sám Wittgenstein doporučil nakladateli Fickerovi, když se mu snažil přiblížit, proč by mu měla být blízká odborná kniha z oblasti, v níž byl Ficker naprostým laikem Kniha tak nakonec představuje raného Wittgensteina především jako schopenhauriána,

Marie-Laure Ryanová se ve své knize zabývá virtuální realitou a zkoumá, zda tento pojem éry počítačů vyžaduje radikálně novou teorii čtení vedle dvou základních – interaktivity a vtažení (immersion), z nichž při práci vychází. Provádí čtenáře po méně známých i známějších teoriích dvacátého století, které se nějak chopily problému nově vznikajících elektronických médií.

Nietzcheho dielo Tak vravel Zarathustra obsahuje kritiky morálky založenej na kritike človeka ako indivídua s deformovanými vlastnosťami, ktoré z neho robia baránka namiesto dravého vtáka. Cieľom má by nadčlovek, ktorého obraz je filozofický mýtus individualistu konajúceho mimo akýchkoľvek noriem a princípov.

Zborník textov zo 4 českého platónskeho sympózia, konaného v Prahe v dňoch 25.-26. 10. 2002.

Filosofické koncepce R. Descarta a I. Kanta spojuje chápání člověka jako na jedné straně konečné bytosti vyskytující se mezi ostatními jsoucny ve světě, na druhé straně však principu vlastních aktivit - a potud principu sebe sama. Společně jsou tematizovány proto, že z historického hlediska představují extrémy této pozice: Descartes je prvním myslitelem principiality konečného nitrosvětského subjektu,

Jeronýmova vzdělanost byla i mezi církevními otci výjimečná. Kromě řečtiny a latiny ovládal i hebrejštinu a výborně se orientoval v antické literární tradici.

Takto myšlen, odkrývá se svět člověku jako událost neskrytosti (ALETHEIA), a nikoli již jako „celek toho, co jest“, nebo jako „skutečnost“, jak explicitně či implicitně předpokládala dosavadní, proto metafysická filosofie. Zčásti objasnit tento, vzdor starobylosti inspirací radikálně nový pohled na svět, zčásti pak vykonat první kroky na takto získané půdě, to je základním úkolem úvah, nesoucích souhrnný

Fenomenologie a kultura slepé skvrny je soubor statí, které se z různých aspektů pokoušejí o kritický dialog s některými formami soudobého postmoderního myšlení. Analýzou přirozené, předjazykové zkušenosti světa se snaží nabídnout alternativu k postmoderním tezím o údajné nepřístupnosti tohoto světa a o relativní a plurální povaze našeho poznání. Kriticky je posuzován Derridův poststrukturalismus,

William Shakespeare neprestajne púta pozornosť literátov, umelcov, filozofov i bežných čitateľov. Vieme dnes povedať, ako vôbec vnímal hry, ktoré písal? Možno je dôležitejšie počuť, ako iní čítajú jeho dielo, čo zaujímavé pritom postrehli, ako sa dív ajú na dobu, v ktorej veľký anglický dramatik tvoril. Editori pripravili paletu príspevkov autorov známych svojim štúdiom Shakespeara. Nechýbajú tu veľké

Kniha se zabývá kulturními aspekty globalizace v období od rozpadu bipolárního světa na konci osmdesátých let 20. století do vypuknutí globální krize v letech 2007-2008. Pozornost je soustředěna na tzv. transkulturní obrat jako jeden z klíčových konceptů a jako projev komplexních sociálních, politických a kulturních změn v tomto období.