O předchozí autorově sbírce Básník Trýzeň Kat napsal ve svém nominačním hlase pro anketu Lidových novin Kniha roku přední polský novinář Mariusz Szczygiel: \"Metafyzika a duchovnost, jež jsem po smrti Ladislava Klímy nečekal.\" V Hostiích pekla autor tuto polohu prohlubuje a svou metafyzickou cestu jako básník potvrzuje. Alexej Mikulášek ve svém doslovu napsal: \"Svět tu vystupuje jako pole pro vládu

Ján Tazberík dosiaľ vydal sedem básnických zbierok. Debutoval zbierkou Pramene svetla (1977), nasledovali zbierky Rozpätie jasu (1983), Interpunkcia svetla (1990), Spod hladiny kameňa (2012), Spodný bod svetla (2014), Svetlo a iné stroje (2016), Pasca na svetlo (2018). Tazberíkove básne boli zaradené do celého radu básnických antológií doma aj v zahraničí. Jeho básnické a odborné texty boli preložené

Ako sám autor hovorieva, je viac otcom ako básnikom. Zbierkou Dekonštrukcia podľa času sa snaží tento pomer trochu upraviť.

Tuto knihu autor vydává ke svým sedmdesátým narozeninám, aby si udělal radost. Obsahuje chronologicky řazené básnické sbírky, jak v průběhu desetiletí vycházely mimo autorovu písňovou tvorbu, a ukazuje ho jako literáta, básníka.

Kniha Skvosty poezie je útlý svazek hutných medailonů českých básníků-klasiků, který může po řadu let sloužit k popularizaci české poezie, zejména mezi mladými lidmi a zájemci o umění recitace. Editor Jan Šulc ji uspořádal z medailonů Vladimíra Justla z edice Skvosty poezie, která vycházela od roku 1999, a vybral ke každému z medailonů po jedné klíčové básni od daného básníka.

Básnická sbírka cembalisty a hudebníka Filipa Dvořáka, která vychází společně s některými zhudebněnými básněmi autora. Cembalista Filip Dvořák spolupracuje především se soubory dobové interpretace staré hudby, např.

Sbírka zahrnuje vybrané básně z let 2014–2020. Josefa Hrdlička dokáže ve své poezii propojit mírně absurdní nadsázku s tím nejosobnějším prožitkem.

Pátá autorova básnická sbírka o čase a našem plynutí, doprovázená původními kresbami Adrieny Šimotové. Podstatnoučást textů tvoří poéma o dvojí smrti skladatele Albana Berga.

Poezie Dariny Šindelářové je úchvatná svou hravostí a originalitou. Dodnes si pamatuji na ten okamžik na jaře roku 2009, když jsem je dostal e-mailem.

Básnická zbierka The Other Monk je reprezentatívnym výberom z diela slovenského básnika Jána Gavuru. Do výberu sú zahrnuté básne z autorových zbierok Každým ránom si, Besa a Kráľ hlad a básne z rukopisu.

Básnická skladba Jána Buzássyho Bazová duša bola napísaná roku 1978 ako výsledok hľadania čistých priestorov pre život človeka. Desať rokov po násilnom narušení reformného úsilia spoločnosti ostala nedotknutá už iba príroda a hudba, ktoré básnik tematizuje vo všetkých knihách toho obdobia Rozprávka (1975), Znelec (1976), Rok (1976) či Ľubovník (1979).

Zbierka Petra Hrušku je v mnohom mimoriadna. Snáď u žiadneho iného autora českej poézie sa nestretneme s niečím podobným: jedna postava prechádzala po viac ako dvadsať rokov všetkými autorovými knihami, zjavovala sa na chvíľu a zase mizla so svojou znepokojujúcou energiou a osudom.

Útlý svazek nových básní žijícího (a živoucího) klasika české poezie Karla Šiktance s názvem Horniny zahrnuje verše jeho posledního tvůrčího období (2014–2016). Na frontispisu bylo použito dílo Jiřího Johna Dávné jaro.

Vydání tohoto výboru z díla Zuzany Kuzmové je možno považovat za projev opožděného vděku oněm nečetným východoslovenským tvůrcům, kteří v dobách totality navzdory absolutnímu nezájmu ze strany oficiálních kulturních institucí pěstovali česko-slovenskou vzájemnost po svém, ale o to autentičtěji. Rehabilitací představitelů tohoto okruhu se tak mj. rozhojňuje obraz oné neoficiální česko-slovenské spolupráce,

Verše českého a portugalského spisovateľa, režiséra, spoluzakladateľa denníka Mladá fronta, nar. 1921.

Netradičné, miestami až thrillerové básne, určené rovnako deťom ako dospelému čitateľovi významného írskeho básnika Matthewa Sweeneyho ilustroval Martin Groch.

Hostina života je první sbírkou karibského básníka, která vychází česky. V básních Dereka Walcotta, ovlivněných historií evropské kolonializace západoindické kultury i rodinnou minulostí potomka někdejších otroků, se prolínají odkazy k anglické básnické tradici se symbolikou a imaginací, jež čerpají z vnitřního umělcova světa i jeho karibských kořenů.

Rozšířené druhé vydání souboru Jara a podzimy, rozdělené do dvou svazků, shrnuje básně z období konce dynastie Tchang (618–907) a dynastie Sung (960–1279). Převládající básnickou formou těch dob byla píseň cch’, k jejímž předním autorům patřili básníci Wen Tching-jün, Su Š’ a paní Li Čching-čao.

Výbory lužickosrbské poezie se k českému čtenáři nedostávají právě nejčastěji. Ten nynější dělí od onoho předchozího (odeonská antologie Vřesový zpěv v redakci Josefa Suchého, Praha 1976) více než tři desetiletí. Za onu dobu samozřejmě prošlo i písemnictví slovanské Lužice znatelným vývojem, vyvolaným mj. i zásadní společenskou změnou na počátku 90. let 20. století. Antologie představuje tvorbu 12

Poslední básnická sbírka českého básníka, esejisty, uměleckého publicisty a kulturního organizátora, jedné z nejvýznamnějších osobností poválečné české kultury. Přestože autor knihu nedokončil, sbírka má všechny vlastnosti svrchovaného literárního díla. Jemná a jímavá pozdní Jirousova poezie se zde skrývá pod pozměněným názvem skutečné slovenské vsi Uloža, kde se Magor scházel se svým slovenským přítelem,