Příručka hláskosloví a tvarosloví je určena posluchačům slavistických oborů filosofických fakult, jakož i dalším zájemcům o hlubší poznání lužické srbštiny v její severní variantě, jíž se hovoří ve spolkové zemi Braniborsko na území bývalého markrabství Dolní Lužice. Po Mukově Laut- und Formenlehre (novotisk 1965) jde o nejzevrubnější dílo svého druhu, jež se po dvou německých vydáních (1976, 1981)

Práca odokrýva doposiaľ skryté, demaskuje konvencionalizované, a podniecuje čitateľa siahnuť po dobových literárnych textoch a provokuje ho k pokusu o ich vlastnú interpretáciu. Pri ceste za interpretáciou sa necháme strhnúť tvorbou Bohuslava Tablica, Juraja Palkoviča, Pavla Jozefa Šafárika, Jána Kollára, Jána Hollého, Ľudovíta Štúra, Jozefa Miloslava Hurbana a Jána Bottu, spomenieme aj iných, možno

Knížka sestává ze čtyř kapitol. Český vid v kostce předestírá stručný souhrnný pohled na český slovesný vid, snaží se ho představit v jeho komplexnosti a ve všech souvislostech, pojednat o všem, co pod vid spadá, a uvést ho do vztahu se všemi jevy v češtině, u nichž je to možné. Vidová nepárovost sloves na do- implikujících předcházející stejný/podobný děj (a otázky související) analyzuje tři aktionsartové

Stál-li epik Homér v 8. století př. n. l. u počátků řecké a vlastně i evropské literatury, stojí v 5. století n. l. na jejím konci epik Nonnos z Panopole píšící stále týmž jazykem i metrem a nacházející inspiraci v obrovském pokladu řeckého bájesloví. O Nonnovi - stejně jako o řadě autorů této epochy - nelze s jistotou říci, zda byl pohan, či křesťan. Tento fakt ještě umocňoval obdiv k jeho dílu i

Jasné a kritické pojednání, založené na bezprostřední znalosti originálních textů a jejich komentářů.

Kniha Josefa Hrdličky otevírá otázku, co je exilová poezie a zda představuje podobně významnou oblast jako milostná či přírodní lyrika. Složitý a proměnlivý fenomén exilu sleduje na příkladech literárních textů od antiky do současnosti a na pozadí historické poetiky exilu se zabývá českými básníky, kteří odešli ze své země po roce 1948 a výrazně se podíleli na literatuře psané v zahraničí. Na básních

Antológia Krátka próza druhej polovice 19. storočia prestavuje žáner krátkej prózy (poviedka, besednica, fejtón kresba, črta, žánrový obrázok, humoreska), ako sa rozvíjal v slovenskej literatúre druhej polovice 19. storočia.

Literatura tak jako další umění patří ke skupině toho, co dnes nazveme tradičními médii. Přesto mediální uvědomění literatury a jejího zkoumání po staletí zastírala absence a latentní status pojmu média. Kniha Za obrysy média z pera devíti autorek a autorů přináší genealogii média, příběh mediálního sebeuvědomování literatury a literární vědy, jež jde ruku v ruce s jejich zdánlivým zastaráváním tváří

Cílem knihy je s hermeneutickou pokorou zkoumat Komenského vidění věcí lidských, a to v kontextu emendačním. Autoři chctějí ohledat možnosti a meze Komenského nápravného projektu. Badatelské otázky, které si v této knize kladou, jsou následující: Nakolik je relevantní Komenského vize nápravy věcí lidských ve 21. století? Jsou koncepty Porady realistické, respektive do jaké míry jsou realistické, tj.

A mű a magyar nyelvtan alapvető kézikönyve. A kötet rendszerezetten és közérthetően mutatja be a magyar nyelv felépítését és szabályait elsősorban a nyelvhasználat nézőpontjából. A grammatika modern nyelvleírási módszerrel közelíti meg az alaktan, szófajtan, szóalaktan és mondattan rendszerét. Hasznos alapmű az általános iskolai tanulóknak, a középiskolásoknak, az egyetemi hallgatóknak, valamint a

Výbor Tanec mezi hroby představuje čínskou povídku 20. a 30. let 20. století. Povídky vznikaly v době, která byla v mnoha ohledech přelomová. Čínská společnost procházela hlubokou proměnou, stará pravidla a tradiční zvyky se střetávaly s novými idejemi a představami. Také literatura tohoto období byla do značné míry odpovědí na nástup modernity. Rozmanitost takové reakce dobře reprezentují dva svébytné

Kniha je poetickým dokumentom z autorkiných denníkových záznamov od osobných, cestovateľských až po rastlinné. Ich súčasťou sú sny, lyrizovaná próza, básne či osobné čítania filozofov (Martin Heidegger), výtvarníkov (Osmo Rauhala) a literárnych postáv (Anna Kareninová). Poetka nám otvára vždy nové a zároveň trochu iné archívy priestorov. Skúmanie sa pohybuje v kruhu reálneho a mysleného, s presahmi

Monografie je zaměřena na počátky latinské písemné kultury v Čechách a na Moravě, zejména na prameny k jejímu poznání. Velká pozornost je věnována prezentaci rukopisných fragmentů raně středověkého období, které byly v kodikologickém diskursu doposud využívány jen zcela okrajově; ve většině případů jde o první publikaci těchto pramenů vůbec. Z tohoto hlediska jde o téma s velkým metodickým potenciálem,

Najnovšia kolektívna práca Jazykovedného ústavu Ľ.Štúra, ktorá je určená lingvistom, učiteľom slovenského jazyka a cudzích jazykov na všetkých stupňoch škôl, prekladateľom, študentom a všetkým záujemcom o korpusové a jazykové databázy. Opisuje tvorbu, štruktúru a možnosti využitia zdrojov Slovenského národného korpusu. V knihe nájdete okrem iného prehľad korpusov, podkorpusov a jazykových zdrojov Slovenského

Práce se zabývá charakteristikou „mezijazyka“ studentů učících se češtinu jako cizí jazyk. Popis je založen na dlouhodobém výzkumu – analýze chyb psaného projevu skupiny studentů češtiny s mateřským jazykem neslovanským. Předmětem zkoumání byly chyby ve všech lingvistických oblastech s hlavním důrazem na morfosyntax. Chyby jsou popisovány ve vývoji, během období jednoho akademického roku. Výsledky

Monografia H. Ch. Andersena predstavuje základný výskum prijímania tvorby tohto dánskeho spisovateľa v našom kultúrnom priestore. Metodologicky sa okrem iného opiera o slovenské literárnovedné a translatologické publikácie a edície s témou medziliterárnych vzťahov a tematicky nadväzuje na zahraničné monografie venované prijímaniu H. Ch. Andersena v inonárodných literatúrach. Kniha je členená do troch

Kniha představuje dvě neznámé, dosud nepublikované řady korespondence tří významných představitelů české kultury. Čerpá výhradně z archivních zdrojů. Dvě třetiny editovaných čísel (133) zaujímá vzájemná korespondence Aloyse Skoumala (37) a Jana Čepa (96). Vzájemná korespondence Aloyse Skoumala s Františkem Halasem obsahuje 47 listů. Spojovacím článkem edice je Aloys Skoumal. Z korespondence jasně vyplývá,

Předkládaná publikace představuje v tomto rozsahu první systematické pojednání o japonské literatuře v českém jazyce. První část publikace čtenáře seznamuje s vývojem japonské literatury od počátků v orální tvorbě, přes zlatý věk dvorské kultury, až po mnohovrstevnou literaturu pozdního období Edo. V druhé části jsou abecedně řazená hesla, která vysvětlují hlavní literární žánry a autory, díla a pojmy.

Náš spisovný jazyk je živý fenomén, ktorý má za sebou dramatické dejiny, významné medzníky, obdobia ohrození i prudkého vývinu. Dvojica popredných jazykovedcov predkladá synteticky spracované výsledky najnovšieho bádania o zložitom historickom vývine spisovnej slovenčiny, jej východiskách a vplyvoch, ktoré spoluurčovali podobu nášho dnešného jazyka. Osobitnú pozornosť venujú autori rozvoju spisovnej

Dodatky k Ottovu slovníku naučnému, zahrnující hesla Sm Še.