Co všechno nevíme o svých nejbližších? Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu,

Tajemné dopisy, které Anně po smrti odkázal její táta, ji v obytném autě přivedly až do italské Kalábrie. Co na ni čeká v prosluněném městečku Briatico? Anna se musí naučit vařit a rozklíčovat rodinnou historii. Ráda by tady zapustila kořeny stejně jako mandlovník rostoucí uprostřed její kuchyně, ale k tomu jí chybí to zásadní – partner. Navíc jí jde po krku místní mafie. Když je život hořký jako mandle,

Když jsem se rozhodoval, čím budu, měl jsem o své budoucnosti často spory s mým tátou, nebo, jak bychom byli bývali tehdy v Brně řekli, s mym tatem. Ale pak jsem se mu v duchu omluvil, ponevadž jsem pochopil, že to se mnou myslel jen dobře. A pak jsem napsal povídky Tata a jeho syn. S maminkou jsem se nikdy nepřel, ta stála za mnou. Moje žena Petra mi vždycky říkala, proč taky nenapíšu něco o mamince.

Příběh se odehrává z převážné části v malebném a poklidném okolí penzionu Na Kopečku, posazeného do krásné přírody Šumavy. Do tohoto penzionu přijíždí Daniel, spolumajitel realitní firmy. Chce se zdokonalit ve vedení rodinného podniku, proto v nedalekém městečku bude několik dní navštěvovat kurz. Hned na recepci se seznámí s Eliškou, vnučkou majitelky. Ačkoli každý pochází z dosti odlišného prostředí,

Napínavé psychologické drama jedné zdánlivě obyčejné rodiny, ve kterém autorka umožní čtenáři nahlédnout do křehkých duší, osudů a životů, které jsou tak podobné těm co žijeme. S lehkostí sobě vlastní vypráví nelehký příběh o pocitech. O bolesti, o nedorozumění, o strachu, o bezpodmínečné lásce, o otázkách a odpovědích, které se všichni snažíme v životě najít. O naději.

Vzpomínkový i esejistický meditativní \" pedagogický\" text o Libni padesátých let a především o Hrabalově příteli, malíři a grafikovi Vladimíru Boudníkovi (1924 - 1968). Na hrázi Věčnosti, v domě na libeňské periferii, plyne život svým vlastním tempem. Doktor (přezdívka Bohumila Hrabala), grafik Vladimír Boudník a filozof Egon Bondy vedou svérázné diskuse o pravé podstatě umění a odmítají brát na

Soubor próz časově zacílený na druhou polovinu 20. století, má humoristický, groteskní i tragikomický charakter. Postavám, které se z rozličných příčin dostávají do zvláštních situací, nechybí ambice něco vykonat, projevit se a přesáhnout svou obyčejnost. Prózy jsou svou příběhovou linií, jemným smyslem pro detail i celkovým uchopením problému přitažlivým a zároveň umělecky plnohodnotným čtením. Důležitou

Erika Tomanová je mladá žena, která si frustraci z třetího nepovedeného manželství léčí alkoholem. Jednoho dne po vyostřené manželské hádce opouští manžela i děti. Jejím novým domovem se tak pro příští dny stává ulice. Co takový život na ulici obnáší, si zprvu vůbec neumí představit. Když ji hned první den zloději o všechno okradou, musí se postavit čelem k nastalému problému. Co dál? Má se kajícně

Román Miloše Urbana je nebezpečným pátráním po tajemství univerzální věty. Existuje vůbec? Nebo je to chiméra? A proč někdo neváhá prolít krev, jen aby zůstala utajena? Martin Urann je zaměstnancem reklamky, kterému docházejí nápady, a tak mu hrozí propuštění. Dostane však ještě jednu šanci, úkol, do něhož se nikomu jinému nechce a nikdo nevěří v jeho splnitelnost. Martin Urann musí vymyslet slogan,

Dorota si ve vězení odpykává trest za krádeže a v jeho rámci pracuje v hospicu v klášteře boromejek. Krásná, vášnivá a bezprostřední Dorota se zde setká s nepříliš půvabnou sestrou-boromejkou Leticií, plnou pokory a lásky k Bohu, která se do kláštera uchýlila po zklamání v lásce. Obě ženy vidí u té druhé to, co jim samým chybí. Dorota podvědomě touží po klidném domově a klidném životě, Leticia touží

Karin stojí na rozcestí. Dostala výpověď v práci a doma si připadá především jako posluhovačka, protože laskavého slova se dočká, jen když některé z jejích tří dětí něco potřebuje. S přítelem si dávno nerozumí. Když navíc zjistí, že se zdravotní stav její matky začal zhoršovat, rozhodne se z města alespoň načas přestěhovat do rodné vesnice a o mámu se postarat. Co se zprvu jeví jako beznadějný útěk

Vimperk, červen 1947. S příchodem nových nadřízených, komunistů Rejmonta a Hartla, dostává strážmistr Jan Firman nový úkol: zajistit, aby osidlování Šumavy úspěšně pokračovalo. Jenže osídlenci, rumunští Slováci, si přinášejí neotřesitelnou víru v moroie a zmory, i nesmyslnou nenávist k dívce z Valea Târnei, kterou viní za smrt svého bratra… Druhý případ Jana Firmana je volným pokračováním úspěšného

Všechny to aspoň jednou za život zažily. Nepříjemné setkání s vlčicí. Může se vyklubat z šéfky i z dobré kamarádky. I z žen ve vlastní rodině. Julie o tom ví své. Ženy v její rodině si po celé generace předávaly velmi těžké břímě. Trpěly, ale nevěděly proč. Nebo si to nechtěly připustit. Všechno zakopávaly pod koberec. Julie je během dětství vystavena soustavnému psychickému deptání. Řešila v sobě

Gymnaziální ředitel Martin Mikoda si láme hlavu nad mimořádně nadaným, avšak problematickým studentem, když jej dostihne šokující zpráva o smrti bývalého spolužáka Tomáše. Profesor Mikoda se začte do zápisků, které si s Tomášem a s dalším spolužákem vyměnil koncem devadesátých let. Ty jej dovedou k nečekaným zjištěním a podnítí k tomu, aby se pokusil střízlivě nahlédnout vlastní minulost – a nikoli

Pražská Kinského zahrada a její okolí skrývají řadu tajuplných zákoutí. Právě tady se odvíjejí osudy hrdinů, a hlavně hrdinek prozaické prvotiny Jakuba Železného. Zkušený televizní novinář vyměnil razantní styl z obrazovky za vyprávění křehkých příběhů o ženách. S pochopením pro radost i s empatií vůči bolestem, které jim život přináší. A jelikož jeho maminkou byla oblíbená spisovatelka Marta Davouze,

Román o svobodomyslných ženách a pytlácích, kšeftmanech s textilem a spiritistech se odehrává v sudetské vesnici první poloviny 20. století. Češi a Němci tu žijí ve smíšených manželstvích, ale taky se handrkují o to, k jaké národnosti se kdo přihlásí při sčítání lidu, kdo dřív vystaví novou školu a kdo komu zamordoval psa jménem Masaryk. Je to příběh o tajných láskách, útěcích, křivdách, změnách jmen

Knížka Vlastiny Svátkové Sama Sebou je psaná stylem krátkých autentických příběhů a osobních výpovědí. Rozvod, péče o dva malé syny, hledání smyslu života a humoru, i když zrovna klečíme na kolenou a učíme sa znovu vstát. Velmi citlivá, upřímná a ženská knížka v novém obalu.

Soubor krátkých próz, které donutí čtenáře k zamyšlení nad vnitřním životem člověka.

Tereza Boučková vstupuje do cizích životů jednoznačně a nekompromisně. Třináct Šíleně smutných povídek je třináct příběhů, které mají ve svém vyznění smutek, ale mnohé jsou i ironické a plné paradoxů. Všechny povídky jsou napsané více než minimalisticky, a přitom je v nich všechno: touha po lásce, přijetí, přátelství, vnitřním míru anebo alespoň klidu ve zpustošeném nebo vyhaslém manželství, stejně

Povídky o lidech, kteří si uchovali pohled první lásky na tento svět i na často nelehký život. Lidé z Hrabalových podobenek jsou obyčejní venkované z oblasti Kerska, kam se autor vrátil do krajiny svého mládí, aby psal a psal. Toto vydání vychází z autorem zamýšleného souboru, který v nezkrácené a necenzurované podobě poprvé vyšel až jako součást Sebraných spisů Bohumila Hrabala v roce 1993.