Autorský kolektiv: Jana Soprová, Michal Zahálka, Karel Král, Jan Vedral, Walter Nagy, Vít Pokorný, Petra Hanušková, Klára Fleyberková, Petra Lásková, Eva Kyselová, Zuzana Augustová, Daniela Jobertová (ed.), Jan Jiřík, Eva Daníčková, Marcela Magdová, Vladimír Fekar, Martina Schlegelová, Marie Špalová, Jana Špalová, Tomáš Kobr. Fenomén scénického čtení, jemuž je věnována monografie s výmluvným názvem

Většina pozornosti při výchově tanečníka je zaměřena na fyzické atributy tance. Zanedbáním psychických aspektů však může dojít k negativnímu ovlivnění tanečních výsledků – tedy k horším výkonům.

Prvý časový celok Súborného diela Stanislava Vrbku ohraničený rokmi 1955-1969 obsahuje tieto zväzky: Kritiky divadelných inscenácií Divadelné súvislosti Osobnosti Rozhlas, film a televízia Kritika ako každodenná tvorba Stanislav Vrbka bol kritikom, pre ktorého systematická každodenná umeleckokritická činnosť nebola len zamestnaním, ale najmä nadosobným zameraním. Vo svojej divadelnokritickej činnosti

Almanach Mestského divadla Žilina je fúzia či skôr kolízia tradičného chápania knihy ako lineárneho záznamu s prúdom kontextuálnych informačných a vizuálnych blokov pripomínajúcich viac formu magazínu. Je zborníkom príbehov, pretože všetko je príbeh, dokonca aj dejiny.

Není to ten, co neumí ve Slavnostech sněženek jezdit na kole, ale kance ve škole složí? A není taky Jáchymem, který hodí údaje Františka Koudelky do stroje?

Kniha se věnuje v první řadě dramatické tvorbě autorů Vídeňské skupiny Ernsta Jandla a Elfriede Jelinek, které spojuje experimentální poetika a současně téma kritiky nacismu, obecněji pak témata násilí a války, která se autoři snaží uchopit stylizací svých divadelních a rozhlasových textů. Charakteristický je pro ně experiment s jazykem i formou a kritický vztah k tradici krásného umění, jehož ustálené

Pozvání na klauzury přijalo 21 hostů, kteří v 25 textech přinesli různorodé reflexe. Radoslava Schmelzová sledovala během obou semestrů specifika divadelní tvorby v netradičních prostorech a postihla její odlišnost od tradičních divadelních konvencí.

Co určuje jedinečnost konkrétního herce? V čem spočívají jeho zdroje a kde čerpá své prostředky?

Choreograf a pedagog Daniel Wiesner přibližuje v této knize tvůrčí proces při hledání ideálního tvaru inscenace Macbeth. Autor nepovažuje tento proces za jedinou a zaručenou metodu, jak realizovat projekty tanečního divadla, ale skrze svou knihu se pokouší předat mladším kolegům zkušenosti, které při tvorbě celovečerních projektů tanečního divadla získal.

Prvá časť knihy výberovo zachytáva záznamy z divadelných skúšok prebiehajúcich takmer rok vo voľnom čase akteróv, skúšok-stretávaní, ktoré sú však zároveň istým typom spoločenského komunitného života a v rámci neho aj pokusom nájsť riešenia individuálnych aj širších spoločenských problémov. Je to divadlo a je to zároveň životný štýl založený a potrebe nepretržitej reflexie žitého a na vnímaní výberového

Karel Brožek náležel k legendární skupině absolventů nově zřízené Katedry loutkářství DAMU přelomu 50. a 60. let – společně s Jurajem Herzem, Jiřím Srncem, Janem Švankmajerem ad. V roce 1959 stál na jevišti vedle Jiřího Suchého v Člověku z půdy – ve vůbec první inscenaci nového divadla Semafor.

George Meredith: Esej o komedii a uplatnění komického ducha / Alena Dvořáková: Studie k Meredithovu Eseji o komedii. Smát se, či nesmát?

Autor sa podujal popísať dva prístupy k nácviku konkrétneho tanca v dvoch rôznych prostrediach. V ôsmich kapitolách zoznamuje čitateľa s charakteristikou skúmanej oblasti, robí exkurz do oblasti psychológie, dôraz kladie na improvizáciu, zoznamuje nás s východiskovým materiálom a popisuje rozdielne metodiky nácviku v rôznych prostrediach.

Brněnská rodačka. Vystudovala režii na Divadelní katedře JAMU, kde v roce 1968 absolvovala.

Jiří Reidinger píše především svoji autobiografii, kombinuje Bilba z jeviště s jeho představitelem,a tak vzniká nová postava - vypravěč této knihy. Najdeme tu postavy jeho uměleckého i soukromého světa, které známe i ze skutečnosti.

Kniha rozhovorov so slovenskými dramatickými umelcami o tvorbe, živote, osude a mnohom ďalšom, ktoré autorka pomocou internetu urobila v priebehu rokocv 2000-2007.

Profil vynikajúceho divadelného režiséra a jeho nekonvenčnej tvorby.

Těžiště knížky tvoří nové vydání Bassovy příručky Jak se dělá kabaret? (1917), která je ojedinělým příspěvkem k promýšlení tohoto umění ‘malých forem’ z pohledu a zkušeností aktivního kabaretiéra.

Kniha o experimentálnom divadelno-bábkarskom zoskupení Vedené divadlo (1969-1972), ktorého hlavným predstaviteľom bol Karel Makonj.

Kolektívne dielo Dejiny slovenskej drámy 20. storočia prináša v prierezovom vnímaní a vo vývinových súvislostiach ucelený pohľad na vývin a stav slovenskej drámy v 20. storočí s presahom do storočia nasledujúceho. Kontextové kapitoly podávajú komplexný obraz o spoločenskom, politickom a divadelnom kontexte a takisto o stave javiskovej tvorby v jednotlivých obdobiach, medzinárodný kontext nevynímaj