Básnická sbírka V Torontu prší je mapou k prošlapání. Průzkum tohoto území spolu s jeho původními obyvateli zvolna vymaňuje z lidských měřítek a otevírá novému poznání. Vlákna topolů propletená s neuronovými sítěmi, které vyhodnocují stupeň znečištěnosti ovzduší, nanovo črtají souřadnice člověka. Čtení jako jejich vyměřování tvoří nikdy nezavršený kruh. Spirála pohybu, jímž se termit zavrtává do země,

Nová básnická sbírka Michala Téry se inspiruje východokřesťanskou liturgií a spiritualitou, která se zhmotňuje v podobě chrámového ikonostasu s pevně danými motivy ortodoxního duchovního umění. Páteří sbírky je dvanáct rozsáhlých básní vycházejících z „třetího pásu“ každého ikonostasu, tedy z pásu dvanácti největších křesťanských svátků v církevním roce od srpnového Proměnění Páně až po pozdně jarní

Snad že kašleš chuchvalce odrostlých pampelišek / staneš se bezstarostným chodcem / zaschlou stopou v mé dlani. Takové magické obrazy nám předkládá autorka ve své vyzrálé prvotině...

V jedné z bočních libeňských ulic, v předměstském činžáku, bydleli spolu v podnájmu dělník ve sběrně starého papíru Haňta a nástrojař z ČKD Vladimír. Dva samorostlí filozofové, kteří se o krásách skutečnosti vyjadřují různými uměleckými prostředky: jeden slovem, druhý graficky. Jejich věčně okouzlenýma očima pozorujeme tehdejší život. Slovo poezie v titulu knihy upozorňuje čtenáře na to, aby v textu

Druhá básnická sbírka autorky, jež tematicky opět vyzvedává podzim života. Činí tak formou křehké lyriky obsahující nosné barvy nostalgie, něhy a touhy po životní vyrovnanosti a kráse ducha.

Sbírka Petra Hrušky je v mnohém mimořádná. Snad u žádného jiného autora české poezie se nesetkáme s něčím podobným: jedna postava procházela po více než dvacet let důsledně všemi Hruškovými knihami, zjevovala se na chvíli a zase mizela se svojí znepokojivou energií a osudem. Adam. V žádné hlavní roli, jen trochu přestárlé dítě, trochu odjakživa dospělý, postával neohrabaně na okrajích básníkova světa

To, že vydává sbírku básní, by se dalo u Jaromíra Typlta brát téměř jako stylový experiment – po svých prvních sbírkách, zveřejněných v první polovině 90. let, se totiž ve všech dalších knihách pohyboval na otevřeném pomezí mezi poezií, prózou a esejem (že ne zas až, 2003, nebo Stisk, 2007). Představa, že báseň nemá zůstat uzavřena v jediné podobě, ovšem provází i novou knihu, protože většinu zařazených

Básnivé a poetické dramatické dílo našeho významného básníka je považováno za vrchol českého impresionistického dramatu. Vychází jako 33. svazek edice D.

Sbírka básní o tom, že v životě může kohokoliv z nás potkat něco zlého. Básně plné srdceryvných slov, která poukazují na to, že bolest a trápení jsou nevyhnutelnou součástí života. Sbírka je ale také plná slov pohlazení, povzbuzení i inspirativních slov, která dokážou probudit duši a přimět k zamyšlení. Sbírka vyzdvihuje myšlenku, že i obyčejné věci jsou něčím skvostným, pokud na ně dokážeme nahlížet

Sbírka Bořivoje Petráka obsahuje 58 básní, které jsou doprovázeny fotografiemi soch a plastik Radka Andrleho. Autor o své básnické sbírce píše: „První opravdovou báseň jsem napsal, když mi bylo šestnáct. Ještě v ní bydlel Rimbaud, ale byla už moje. Byla o lásce a touze – o lásce, co proklouzla mezi prsty. Můj otec měl velkou knihovnu a v ní měla poezie významné místo. Někteří básníci mi byli blízcí

„Nekonečná čtyřverší“ undergroundové legendy Kde leží klíč k legendě se značkou JHK? Zdálo by se, že ji stvořily jedinečné formy plus dekadence plus underground, ale spíš to bude tak, že to, o čem on jedinečně píše, jsou záležitosti obecně srozumitelné pro všechno živé a občas snad i myslící. Básník, aby jím skutečně byl, musí vydat své svědectví. Jenže pak je zde ještě jiný zápas. Vyvzdorovat na nicotě

Ve své druhé sbírce se Ladislav Zedník nezříká poetických prostředků prvotiny Zahrada s jabloněmi a dvěma křesly (např. hutné a invenční metaforičnosti), uchyluje se ale často i do civilnějších poloh: sbírka je tak výrazově pestřejší, nostalgie je vyvažována ironií, tradiční kulisy jsou stavěny do kontrastu se zcela všedními výjevy (nedělní oběd, čtení novin, loupání brambor…). Navíc je sbírka pestřejší

Poezie Michaely Keroušové (1987) je vystřihovaná ze všedních dnů i ze snů, z každodennosti i z pohádek. Je holčičí i ženská najednou. Ať už se v ní píše o čemkoliv, má zvláštní jas a rytmus. Tahle slečna se navíc nebojí - leze po hromadách haraburdí, prochází v noci panelákovými sklepy a setmělými městskými parky. Když ji přepadne strach, začne si potichu zpívat a usmívat se. Poezie svrchního kvašení,

Pátá básnická sbírka Jiřího Dynka.

Druhá kniha volně navazující básnické trilogie o zahradě, jako o velké rodině, o její hojnosti, kterou nás obdarovává, stejně jako vzduch, voda, oblaka a vše živé i neživé. Ilustrace akademický malíř Karel Šafář, doslov Alfred Strejček.

Antonín Sova patří k předním básníkům období modernismu přelomu devatenáctého a dvacátého století. Na rozdíl od Březiny se však nedočkal souborného kritického vydání, poslední pokus o jeho sebrané spisy z let 1959—1962 ztroskotal po dvou svazcích prózy a dvou svazcích poezie. Česká knižnice tuto mezeru alespoň zčásti zaplňuje vydáním pětice vrcholných autorových básnických knih. Jejich básně klenou

Koutníková leccos ví o undergroundu a Bondym. Její poezie je férová a citlivá. Na jedné straně čistota, sarkazmus, říkadla a nadhled, na druhé temná patologie člověka a jeho příběhy, touhy i porážky. Člověk a svět dennodenně dojíždějí, kam ani původně nechtěli. Dojíždějí sami sebe. Jediné, co pak zby´vá, co nelze zhodnotit, koupit, ironicky odsoudit nebo zbásnit, jsou chvíle dojetí. Ty nikdo nevyč

Počet sto osmi haiku v této sbírce evokuje sto osm buddhistických iluzí gan, mizících v čistém chladném zvuku počátku japonského nového roku v doznívání sto osmi úderů zvonu. Těmito slovy uvádí sbírku její autor Jakub Zeman, japonolog, publicista, tlumočník, dlouholetý příznivec a propagátor tradiční japonské kultury a estetiky, dlouholetý autor a teoretik žánru haiku, milovník čaje a čajové kultury,

Ve sbírce Michala Matzenauera nazvané Po kameni cesta se setkáváme s poetikou pro autora již charakteristických rysů. Motiv bloudění jako by se posunul konkrétnějším směrem lyrický subjekt se nachází na dané cestě, dávno již vmíšen spolu se všemi živly světa do obeznámenosti o jejích mnohých krásách i nástrahách. Na své pouti tak kráčí osamoceně, ačkoliv v kontextu osobních zpovědí i společenských

Prvotina Tomáše Klášterského. Autor publikoval v Revue Weles, více než tištěnou formou však svoji tvorbu doposud prezentuje na četných autorských čteních.