Mnohé z konání snad i zprvu roztomilých figurek, později však lidských šmejdů a křiváků, se vpletlo do života nás všech, apředurčilo tak i osudy, jež by se za jiných okolností vyvíjely jinak... Sbírky jsou přeplněné, mnohým exponátům se nedostává místa, přetlačují se ve vitrinách o postavení, hrbí se, šplhají, klopýtají... 1. patro muzea bizarní expozice o žití nežití v časenečase reálného socialismu

Miluji své nepřátele - proto se nebojím, že si nějaké udělám. Prázdných lidí je všude plno.

Nová kniha Radoslava Nenadála obsahuje trojici povídek, motivicky čerpaných z prostředí, v němž je autor bytostně i literárně doma, z prostředí morálních konvencí, předsudků a přetvářky. Komínek vypráví nostalgicky laděný příběh ze staré Prahy na sklonku třicátých let.

Současný přední znalec Haškova života a díla Sergej Solouch přichází ke čtenářům s knihou, která vznikla šťastným spojením různorodých literárních žánrů. Základem je mozaika soukromých, dosud nepublikovaných nebo málo známých dopisů Jaroslava Haška a Jarmily Mayerové.

Soubor povídek Stromy a kamení z roku 1947, jehož autorem je Dušan Pala (1924–1945), byl rozpoznán už Václavem Černým (První a druhý sešit o existencialismu) jako typ poetiky, která není v dobovém kontextu příliš častá. Černého spojení s diskursem existencialismu působí dodnes logicky, přičemž nutno zdůraznit, že Palova poetika v tomto spojení působí přirozeněji, než tomu bylo u autorů ze skupiny kolem

Román Tohle byl můj pokoj je generační výpovědí autorky, jež se blíží třicátému roku věku a čím dál víc si uvědomuje, co je v životě opravdu důležité. Její hrdinka se konfrontuje se svou minulostí, se svou rodinou a se smrtí, jejíž neustálou přítomnost v lidském životě si uvědomuje čím dál víc.

Román o šikaně a neschopnosti postavit se tyranům. Všechno to byla jen hra a přiznaná póza: zhudebňování hororové tematiky, stylizování se do rolí násilníků a vrahů, nošení děsivých masek na pódiu.

Hrdinkou románu Hallgrímura Helgasona Žena na 1000° je osmdesátiletá Islanďanka Hera Björnssonová, která tráví své poslední dny v reykjavické garáži. Společnost jí dělá jen počítač a granát z druhé světové války, ukrytý pod peřinou.

Jedna věta je unikátní projekt, o kterém jeho iniciátor Viktor Karlík napsal: „Koncem roku 2008 mě zaujala myšlenka naplnit představu, podle níž by vyzvaný autor po dobu dvanácti měsíců napsal pokud možno každý den jednu větu – větu, která bude ukotvena v konkrétním čase a jejíž délka bude volbou pisatele, od samotného slova přes větu holou k rozvitému souvětí. Na začátku velké písmeno, na konci zpravidla

Stranou, v posledních letech značného, zájmu o dopisy význačných kulturních osobností překvapivě dlouho stála korespondence jednoho z nejvýznamnějších českých básníků 20. století – Vladimíra Holana. Vyjma ojedinělé edice jeho dopisů se „zapomenutým básníkem“ Stanislavem Zedníčkem z roku 2012 se zájemci o Holanovu osobu a literární činnost museli smířit s tím, že soubornější vydání jeho dopisů doposud

Antologie přináší reprezentativní průřez původní románovou literaturou, která vycházela v letech 1935 až 1944 v sešitových románových edicích pro muže v českém jazyce (či v edicích genderově nevyhraněných). Obsahuje deset románů, které byly poprvé publikovány v Románech do kapsy – Rodokapsu (vycházely 1935–1944), Románech vzrušené chvíle – Rozruchu (1936–1944), Moderních románech (1938–1943) a Dobrém

V novém románu Petry Hůlové Zlodějka mýho táty nesnáší desetiletý Miky střídavou péči, nové sourozence a mobilové dny macechy, co podle Mikyho jemu a jeho bráchům ukradla tátu. Naštěstí existuje virtuální platforma plná reálných vrstevníků v podobné situaci a ve společném přesvědčení, že mají právo vyklouznout ze střídavé pasti.

V den oslav letního slunovratu, kdy se v jarlově paláci v hlavním městě koná velkolepá hostina, připlouvají k břehům ostrova Hällristingaru nájezdníci a bez výraznějšího odporu rychle postupují do vnitrozemí. Tak začíná vzpoura, která dosud neměla obdoby.

Pátý román Heleny Němcové vypráví opět o hledání štěstí a střetávání lidského snění s realitou. Mladá učitelka pražské základní školy Hanka odjíždí v časném létě osmašedesátého roku na školení pedagogů do Písku.

Sbírka Daniely Fischerové přináší šestatřicet mistrně pointovaných povídek. Vyprávějí o lidských vztazích, o náhodě, o lásce nešťastné i šťastné, o té první i o té poslední.

Něco za něco je poutavý román, ve kterém autorka s nevšedním porozuměním, psychologickými znalostmi a řemeslnou zručností, líčí příběh jednoho rozpadajícího se manželství z pohledu tří žen - manželky, milenky a tchýně. Člověk nikdy předem neví, jakou podobu má štěstí, a proto ani hlavní hrdinka knihy čtyřicátnice Martina netuší, že tragédie, jíž prochází, může nakonec přinést i něco dobrého, a možná

Marta Polopanna, to jsou autobiografickou formou popisované osudy tří generací autorovy rodiny. Tyto osudy se odehrávaly v časovém rozpětí minulého století.

V léčebně dlouhodobě nemocných literárních armatur mívá noční službu šílený Hölderlin. Kašle na svoje povinnosti, nebloudí po chodbách, pořád jen mlátí svým pyjem do kláves odloženého klavíru minimalistické nokturno s matoucím názvem Hyperion.

Autorka žije na Korfu přes deset let se svým řeckým manželem a dvěma dětmi. Její postřehy jsou prodchnuty láskou a obdivem k novému domovu, což jí umožňuje vnímat jak krásu a poezii celého ostrova či vlídnost a pohostinnost jeho obyvatel, tak i méně příjemné stránky zdejšího života.