Sborník příspěvků z česko-německé konference konané vroce 2007 na téma \'Zlomové roky 1968 a 1989\'. Jednotlivé studie přinášejí zajímavé vhledy do proměny vnímání těchto přelomových dat v obou zemích (i v evropském kontextu), způsoby vzpomínání a uchopení a jejich další tradování v učebnicích dějepisu, tj. jako oficiální obraz a výklad.

Prvé kontakty Panónie s východnými provinciami Rímskej ríše siahajú do polovice 1. stor. Na základe dlhoročného bádania sa potvrdilo, že výskyt orientálcov v Panónii – ako aj v celej podunajskej oblasti –, je úzko spojenýso zložením a pohybom rímskej armády.

Gildas (či Gilda, kol. 500–570) byl britonský klerik. Učenost a literární styl mu vysloužily přídomek Sapiens (Moudrý). Jeho spis v latinském originále známý pod názvem De excidio et conquestu Britanniae (O zkáze a dobytí Británie) vypráví o pořímské historii Británie.

Titus Livius sa narodil v Pataviu, v mladosti študoval filozofiu a rétoriku, ktorú neskôr aj vyučoval. Po príchode do Ríma za vlády Augusta, prvého rímskeho cisára, sa upriamil na históriu a začal spisovať rímske dejiny od najstarších čias.

Práca prináša a systematizuje nový typ poznatkov z oblasti výskumu národno-emancipačného hnutia Chorvátov v prvej polovici 19. storočia. Skúma a analyzuje integračné úsilie južnoslovanských etník z hľadiska mytologicko-symbolického kontextu a prejavov kolektívneho nevedomia jeho aktérov.

Bělorusko a Lotyšsko jsou sousedé, které pojí řeka Daugava. Proto mají obyvatelé obou sousedních států a národů dlouhodobé zkušenosti s tím, jak spolu žít a jak spolupracovat –? sahají přinejmenším do raného středověku.

Ivan Michajlovič Majskij byl v letech 1932–1943 sovětským velvyslancem ve Velké Británii. V dobách, kdy bylo (nejen) pro sovětské diplomaty krajně nebezpečné vést si osobní deník, přestavují jeho zápisky ojedinělou výjimku, i vzhledem k Majského menševické minulosti a také literárním kvalitám a určité míře upřímnosti, se kterou zaznamenává klíčové události této pohnuté doby: vývoj sovětsko-britských

Vojenské konflikty – ať už v našich hranicích, nebo v daleké cizině – představují dramatickou osu starších i novějších českých dějin. „Slavné bitvy“ nabízejí 44 střetnutí, počínaje bojem Sámovy říše v 7. století až po 19. století a začátek našich moderních dějin (legionářské vítězství u Zborova). Vždy platilo, že „pozemští králové a knížata vděčí za slávu válkám a triumfům“. Vítězství i prohry určovaly

Monografie velmi podrobně analyzuje přelomové období v moderních dějinách Kosova. V průběhu let 1958-1969 se v několika etapách zásadně změnil dosavadní přístup jugoslávského autoritativního režimu ke správě Kosova.

Jeroným Pražský (†1416) patřil k nejvýraznějším postavám počátků husitského hnutí. Jako mistr svobodných umění, myslitel, brilantní řečník a také diplomat svým počínáním ovlivnil směřování pražské univerzity i českých zemí a v důsledku i sousedících regionů a center vzdělanosti.

Důkladná znalost pramenů umožnila autorce vykreslit Janu z Arku s ohledem na dobové modely, jimiž se dívka sama řídila. Sleduje její osud od narození až po její rehabilitaci v roce 1456, a především uvádí čtenáře do světa, v němž svůj krátký a výjimečný život prožila.

Významný německý politolog a historik Herfried Münkler ve své prestižními cenami ověnčené knize podává celistvý obraz německých dějin, od nejstarších časů až po současnost, přičemž na rozdíl od standardních historiografických publikací se nespokojuje s faktografickým výčtem a popisem událostí, nýbrž ukazuje, co tyto události znamenaly z hlediska vývoje a proměn německé identity. Na základě rozboru

Kniha pojednává o dramatických událostech na evropském kontinentu v období od Napoleonova pádu do revoluce roku 1830. Tato doba byla poznamenána závěry Vídeňského kongresu, na kterém bylo rozhodnuto upravit evropské poměry, vrátit trůny panovníkům, jež vyhnala revoluce a Napoleon, a Evropě zaručit mír.

Třebaže se Estonsko českému čtenáři může zdát zemí málo známou a vzdálenou, jeho dějiny jsou zajímavé a právě z českého hlediska v mnohém dobře pochopitelné, a dokonce i blízké. Úzké kontakty na německé prostředí, procházející celou estonskou historií, je totiž přibližují středoevropskému prostoru víc, než by se mohlo na první pohled zdát.A také v dějinách 20. století bychom mohli hledat nejednu paralelu

Čtvrtý díl Fyziky v kulturních dějinách Evropy je věnován životním osudům a vědeckým zásluhám především těch fyziků vychovaných klasickou fenomenologickou školou, jejichž dílo se stalo základem moderní atomové teorie. Příběhy jsou řazeny podle letopočtů narození svých hlavních hrdinů, děj vyprávění probíhá v kulisách téměř dvou století evropských dějin – od Velké francouzské revoluce až do druhé světové

Nemám jiné nepřátele než ty, kteří jsou nepřáteli státu, prohlásil Richelieu na smrtelné posteli, ale málokterý státník před ním byl tak napadán a hanoben jako on. Kdo tehdy vlastně byl stát, král či kardinál?

V srpnu 1870, ve vesničce Hautefaye, v kraji Dordogne byl během dvou hodin odsouzen jistý mladý šlechtic a pak zaživa upálen za přítomnosti několika set osob, které jej obviňovali, že vykřikoval: \"Ať žije republika!\" Účastníci těchto událostí se později holedbali tím, že si dali \"pečínku z Prušáka\". Zanedlouho poté, v roce 1871, tuto událost republikánský novinář Charles Ponsac označil za nejhorší

Základná práca o politickom, hospodárskom a kultúrnom vývoji strednej Európy. Centrálnoutémou knihy sú dejiny Rakúska, Čiech a Uhorska a ich paralelného porovnania.

České země byly v důsledku svého pevného včlenění do habsburské monarchie nuceny sdílet s ní všechny její válečné strázně. Platí to i o prusko-rakouských válkách, jejichž dramatické děje se odehrávaly převážně na území Slezska, Moravy a Čech.

Žádná jiná námořní velmoc nesvedla vést korzárskou válku s takovou intenzitou a v takové šíři, jako právě Francie. Ta to dokázala dokonce dvakrát.