Démosthenés (384–322 př. Kr.) je považován za největšího řečníka starověku, a to nejen pro svůj řečnický styl.

Nová kniha Ivana Mrázka je volným pokračováním (2. dílem) úspěšné knihy Drahé kameny starověkých civilizací, do níž se vešly jen „hlavní“ civilizace světa. Neméně pozoruhodné jsou i civilizace a kultury Anatolie, Dodekan a Kypru.

Gildas (či Gilda, kol. 500–570) byl britonský klerik. Učenost a literární styl mu vysloužily přídomek Sapiens (Moudrý). Jeho spis v latinském originále známý pod názvem De excidio et conquestu Britanniae (O zkáze a dobytí Británie) vypráví o pořímské historii Británie.

Kniha německého medievisty Eduarda Mühleho představuje jedinečný pokus o syntetický výklad dějin Slovanů v dlouhé časové perspektivě od 6. do 15. století. Zpracovává téma, jemuž německá historiografie věnuje pozornost přinejmenším dvě staletí.

Během více než sedmdesátileté historie Československa se vystřídalo několik dějinných epoch charakterizovaných rozdílnými politickými poměry a na Pražském hradě se zároveň postupně vyměnilo devět mužů ve funkci prezidenta. Známe ale jejich protikandidáty a ty, o kterých se v různých érách jako o možné hlavě státu vážně uvažovalo?

Městečko Trochenbrod, v polštině Zofjówka, se od většiny podobných míst ve východní Evropě lišilo pouze tím, že jeho obyvatelé byli až na výjimky Židé a mluvili jidiš. Tehdy jediné samostatné židovské městečko rostlo a vzkvétalo uprostřed lesa volyňského vojvodství.

Lombarský spisovatel, historik a kronikář Pavel Jáhen (720–799), známější pod latinským jménem Paulus Diaconus, působil v Itálii na královském dvoře Langobardů jako vychovatel a učitel. Hojně cestoval a pobýval i na dvoře Karla Velikého v Cáchách.

Na piedestály zlomových rokov 20. storočia nepochybne zaujíma veľmi významné miesto rok 1939. Rok, v ktorom vypukol najväčší vojnový konflikt v dejinách ľudstva.

Navzdory zájmu české veřejnosti o vládu Marie Terezie je její poslední ozbrojený konflikt s Fridrichem II. Velikým o bavorské dědictví z let 1778–1779 dnes téměř neznámý.

Křížem krážem za pozůstatky mytické kulturyZůstaly po Keltech, kteří v Čechách žili před více než 2000 lety nějaké památky? Samozřejmě! Po nejvýznamnějších z nich vás autor provede doslova krok za krokem.

Monografie vydaná Historickým ústavem AV ČR ve spolupráci s Universität Stuttgart je věnována problematice náboženského násilí, k němuž docházelo během 15. – 18. století jak v českých zemích, tak také šířeji ve středoevropském prostoru.

Roku 1900 zasedl ve vídeňské vládě ministr bez portfeje, jehož posláním bylo hájit české zájmy v rámci mnohonárodnostní monarchie. Vedle poslanců v říšské radě se tak český zástupce objevil i na ministerském postu a následujících deset let cíleně podporoval český průmysl, umění nebo školství.

Monografie přináší nové pohledy na souvislosti lotyšské a české literatury a kulturya rozšiřuje poznatky o působení naší náboženské reformace v Pobaltí, zejména v Lotyšsku. Autor nejprve shrnuje základní historická fakta o Pobaltí, typologicky je srovnává s českou situací a jádro práce poté strukturuje podle Komenského programu nápravy „moudrosti mysli“, „zbožnosti srdce“ a „životního klidu“. První

Příspěvky jednotlivých autorů analyzují podoby utváření kolektivní paměti a identity středověkých státních, národních a profesně či sociálně vymezených komunit v českém a polském prostředí 12.-15. století.

Trident 1475. Přiběh jedné ritualni vraždy, je jedinečnou mikrohistorickou studii věnovanou vztahům Židů a křesťanů v pozdnim středověku.

Kniha sa podrobne zaoberá životom a dejinami stredných škôl, každodenným životom ich študontov a profesorov.

Sborník věnovaný nedožitému životnímu jubileu předního českého historika moderních dějin a bohemisty prof. PhDr. Jana Kuklíka, CSc., shromažďuje na čtyřicet příspěvků jeho kolegů, přátel a žáků.

Anglický historik predstavuje ľudovú kultúru novovekej Európy ako celok, avšak poukazuje na to, že jej podoby boli výrazne formované sociálnymi podmienkami, v ktorých vznikali a takisto kolektívnymi predstavami.

Rozhlasové komentáre F. Peroutku, ktoré odzneli v rádiu Slobodná Európa v rokoch 1970–1977.

Ukrajinské dějiny jsou z významné části dějinami ruskými i polskými a naopak. Ukrajinská identita se rodila a stále vlastně rodí ze stýkání a bohužel často i z krvavého potýkání se dvěma mocenskými centry, dvěma civilizačními, ba přímo imperiálními koncepcemi či projekty – s polským a ruským.