Vybrané básne M. Richtera s motívmi holokaustu, antisemitizmu a židovského osudu z rokov 1976 – 2023. Kniha obsahuje okrem 68 básní v slovenčine aj 9 básní v preklade do angličtiny a 3 básne v nemeckom preklade.

Ve své knize, básník, překladatel, kolážista a publicista, fenomenologicky ohledává nejběžnější a nejbanálnější jevy, které jej obklopují, stejně jako tajemný, fantastický svět svého dětství, plný stínů, odlesků i snových obrazů. „Židle, Kavárny, Obchody, Kurty a míčky, Odjezdy, bordel i muzea,\", jak znějí názvy některých jeho krátkých textů, jež mají nejčastěji blízko k básním v próze.

„Nekonečná čtyřverší“ undergroundové legendy. Kde leží klíč k legendě se značkou JHK?

Sbírka poezie Jany Orlové.

Ľuboš Bendzák je tak trochu romantický vyděděnec, na němž ulpívá městská špína. Je pozorovatelem se vzácnou schopností potěžkat detail, ale dát mu i poetickou a výpovědní hodnotu.

Básnická sbírka brněského výtvarníka. V pokoji Sedím na židli znenadání se nakloní stěny obnaží se střešní trámy nad stropem Otevře se díra světla

Samovrava Miloša Karáska voľne nadväzuje na predchádzajúcu zbierku Bezseba\". Krátke, úsporné texty jednoduchým jazykom odrážajú hlboké precítenie emócií, ktoré zažíva každý z nás. Krása a bolesť bytia na pozadí striedania ročných období, krehké zmeny prírody, pominuteľnosť, a z nej prameniaci prirodzený životný smútok, to sú základné motívy zbierky.

Přítomný svazek reprezentuje Jana Zábranu v roli svébytného básníka a prozaika. Trojici stěžejních básnických sbírek Utkvělé černé ikony (1965), Stránky z deníku (1968) a Samosoud (1968 pod názvem Lynč), v nichž Zábrana surově sugestivním výrazem vystihl pocity nejistoty a marnosti v poúnorové době, rozšiřuje nedokončený soubor „samomluv“ Zeď vzpomínek z let 1969–1971, upravený podle rukopisu nalezeného

„Zlomek dnů“ je básnická prvotina malíře a sochaře Zdenka Hůly, je to kniha padesáti dvou obrazů-haiku, které vznikly během roku 2018 jako soubor maleb na papíře organicky propojených s textem v jeden výtvarný celek, v netradiční kaligrafii. Jednotlivé listy uchopují barvou, znakem a slovem jedinečný a sdílený prožitek 52 týdnů roku 2018.

Kristýna Vorlíčková (1981–2018) vstoupila do literárního světa již ve svých dvaceti letech s novelou Nahá Godotka, která jí vynesla nominaci na Cenu Jiřího Ortena, zatímco s její poezií se čtenáři mohli dosud seznámit jen časopisecky. Autorčin posmrtný básnický debut Open space se čte jedním dechem: sbírka plná anglicismů a neologismů (off-line princezna; Život je coolna z billboardu; Nejsou, ale sdílejí./

November je mesiac smrti, na jeho samom konci Oscar Wilde vošiel navždy do obrazu, aký si sám vytvoril šľahmi irónie, nie aký vzišiel z fekálnych úst viktoriánskych pokrytcov. Zápal mozgových blán, nič veľkolepé ani vtipné, Oscar.

Básnicko-výtvarná zbierka Roberta Pospiša a Romana Harvana. Obraz ovplyvnený básňou, báseň ovplyvnená obrazom.

Jindřich Jinoch příchází po pěti letech s novou knihou, o jejíž grafickou podobu se postaral Lukáš Bartoň. Jinochova druhá kniha má pramálo společného s debutem Maják a sirény.

Po úspešných knihách Ale a Bodaj bi! prichádza obľúbený slovenský autor s ďalšou zbierkou aforizmov. Dvadsaťjeden obrázkov ceruzkou nakreslil Matúš Maťátko.

OVIDIUS (43 pred Kr.–17, resp. 18 po Kr.): Ovidius, rímsky básnik, ktorý dokázal svojimi slovami mimoriadne zaujať, ktorého dar reči bol údajne taký veľký, že slová, čo vyslovoval, akoby sa samy spájali do veršov. V mladosti po odmietnutí kariéry právnika venoval sa skladaniu básní a už prvými pokusmi stal sa obľúbený, najmä medzi mladými Rimanmi.

V pořadí sedmá básníkova sbírka obsahuje 44 básní rozčleněných do dvou částí a celkově pěti oddílů. Jde o soubor nerýmovaných textů psaných volným, rytmizovaným veršem.

Knihu Jana Placáka (je znám spíše jako galerista a výtvarný publicista, v roce 2008 vydal v rámci ESČP sbírku Procházka sadem) tvoří 45 básní a 14 autorských barevných koláží. Základem Placákovy poetiky je tragikomická grotesknost vyjadřovaná se silnou sebeironií.

Zaujímavým výberom z básnickej tvorby sa do slovenskej literatúry vracia výnimočne kultivovaný, senzitívny tvorca. S použitím netypickej formy denníkových zápiskov reflektuje svoje zážitky z detstva v malebnej liptovskej dedine.

Večne svieži dych Montmartu a najmä žena - v očiach básnika vždy zvodná a inšpirujúca. To je sila i slabosť Jacqua Préverta, v tom je živá krása jeho poézie.

V básnické sbírce Píseň zamilovaného Misogyna Jiřího Měsíce si poezie žádá ke svému slovu rytmus a hudbu. Je intuitivně psána pro potřebu kontaktu s lidským hlasem, s výzvou k okamžitému úspěchu nebo zavržení. Otevírá se v ní svět emocí sdělných a jasných, ještě patrný v renesančním aristokratickém i lidovém projevu. Svou roli tu hraje i básníkův zájem o anglicky psanou literaturu, která je hlavně