Doba, která nás s příchodem socialismu navštívila, poznamenala naše činy i charaktery natolik, že se stala rozsáhlou výstavní síní bizarních osudů a figur. V přízemí expozice se čtenář setká s příběhy pouličního fotografa Hubera, kolotočáře Broka, porcelánové dívky Miriam, nešťastného holiče Frantince, vlakového poštmistra Pýra, tajného pana Pána, řeznické rodiny Kořínkových a řady dalších... Na každou

Přišel čas platit účty za padesátá léta. Tajemný Muž s dírou v srdci si nese životem nezhojené jizvy na těle i na duši.

Kytice je nejproslulejším dílem českého spisovatele a básníka Karla Jaromíra Erbena. Poprvé byla vydána v roce 1853 pod nezkráceným názvem Kytice z pověstí národních.

Román o šikaně a neschopnosti postavit se tyranům. Všechno to byla jen hra a přiznaná póza: zhudebňování hororové tematiky, stylizování se do rolí násilníků a vrahů, nošení děsivých masek na pódiu.

Symetrická kompozice nového románu Václava Vokolka Krajiny zjevení je inspirována středověkými tabulovými oltáři: střed knihy tvoří hlavní výjev, podstatný střed díla, základní téma odehrávající se v roce 1849. Levá a pravá strana jsou tvořeny dvěma křídly se současnými výjevy.

V Osudovém konvoji zachycuje příběh jachtaře Davida Marka, jenž má přepravit z Bostonu do Evropy ruskou loď Oněga. Zatímco čeká na své společníky, tráví volný čas poznáváním památek.

Někdejší bezdomovec Hobo si \"na pomezí života a věčnosti\", kde se ocitl po pádu na dno opuštěné šachty, v duchu přehrává setkání s neznámým mužem, který ho nedávno navštívil v jeho osamělém doupěti izolovaném od civilizace. Návštěvník mu vypráví o \"mimořádné události\", jež ho před časem donutila přehodnotit dosavadní život - jako úspěšný politický šíbr se sice po pádu československého komunistického

Babička Boženy Němcové neodmyslitelně patří nejen do zlatého fondu naší národní literatury, ale díky překladům do několika světových jazyků překročila i pomyslné hranice domácích knihoven. V obrazech venkovského života se promítá autorčina cituplná vzpomínka na dětství, z níž stvořila literární typ příkladného člověka, harmonicky spjatého s koloběhem přírody.

První vydání vzájemné korespondence dřevorytce Josefa Váchala a jeho žáka Josefa Hodka z let 1912-1969 představuje jak zásadní informační pramen pro všechny zájemce o život a dílo Josefa Váchala, tak především strhující text, silný svou autentičností a čtivý díky vybroušenému, krutému a zároveň něžnému pábení Váchalovu, které mu stejně jako přátelství s Hodkem vydrželo „až do hrobu tmavýho“. Oba aktéři,

Obraz české poválečné avantgardy tak, jak je dnes tradován, se utvářel především na základě básnických textů a textů programového rázu. Doposud přehlíženou složkou dobového literárního života zůstala bohatá prozaická produkce let 1919–1924, na které se podíleli členové obou ústředních avantgardních uskupení Devětsilu a Literární skupiny.

Marta Polopanna, to jsou autobiografickou formou popisované osudy tří generací autorovy rodiny. Tyto osudy se odehrávaly v časovém rozpětí minulého století.

Třetí pokračování příběhů lidí, jež autor ve svém životě potkal. Vychází k autorovým osmdesátým narozeninám.

Poetický denník o putovaní po Toskánsku v sebe spája básnický text a krajinou inšpirovaný obraz.

Fantastický román z dôb rudolfínskych - magický adept Vilém Kurcín, obsenec, ktorý počas hroznej nočnej búrky zázrakom ožil a unikol zo šibenice. Z roku 1853.

Román. Tři generace žen dokážou přestát mužskou hloupost a zlobu, aby postupně ztratily vše, o čem snily.

Vyprávění může být druh radosti. Natož můžeme-li se k němu vrátit jako se vracíme k řece, kterou máme rádi.

Rukopis Krátké povídky, IX. svazku Díla Milady Součkové, byl postupně objevován v autorčině literární pozůstalosti až vpolovině devadesátých let. Vznikal převážně na přelomu let sedmdesátých a osmdesátých, tedy na samém konci autorčiny životní pouti.

Celé vyprávění se v časových saltech vrací k příčině: za komunistické diktatury uznávaný spisovatel vyzradil ke konci války při mučení v nacistické káznici ve Straubingu své přátele, z nichž mnozí byli popraveni a několik jich přežilo. Po roce 1948 se po krátké emigraci vrací zpět do Československa, kde ho zakrátko STB zatýká a vydírá jeho zradou.

Druhé desetiletí jednadvacátého století, na které volně navázala neštěstí desetiletí následujícího, se při pohledu zpět nejspíš nestane idylickou momentkou v lidských dějinách, jako jsou například šedesátá léta 20. století. Radek Mikuláš se však ve svých „Vědeckých lekcích“ pro Lidové noviny pokoušel a nadále pokouší běh doby komprimovat tak, aby z něho vystoupily předměty nadějí častěji než jinde