Dílo Od subjektu k projektu zachycuje Flusserovo uvažování z posledního období jeho tvorby. Také z tohoto důvodu se jedná o vrcholné formulování jeho celoživotního tématu, kterým je hledání východiska z civilizační krize. Autor z rozličných hledisek sleduje jednotlivé kroky novověkého rozpouštění subjektu i objektu. Moderní člověk ztrácí jakoukoliv oporu v něčem uchopitelném, což dle Flussera může

Az ember minden korban a múlt és a jövő közötti átmenetben él, s ritkán adatik meg számára, hogy a jelent tartós élményként élje át. Az átmenet érzése azonban különösen jogos akkor, amikor történelme, civilizációja valóságos korszakváltáshoz érkezik. Az pedig kétségtelennek látszik, hogy az európai emberiség a maga újkorának, a modernitásnak a végéhez ért. A szerző ennek a felismerésnek a jegyében

Kniha Aleše Opatrného se věnuje především současnosti pastorální praxe. Vychází z přesvědčení, že úkolem pastorace není pouhé opakování správných zásad a jejich aplikování do života lidí, ale porozumění životu současníků a přibližování evangelia v různých situacích.

V úvaze na pomezí filologie, filosofie a básnictví Klossowski Nietzscheho představuje jako pisatele, který promýšlí i sebe sama – své iluzivní já – coby pole pudů, myšlenek a jejich vzájemných střetů. Nietzscheánské teze typu „věčného návratu“ či „vůle k moci“ jsou u Klossowského znovu vpleteny do tkáně souvislostí a rozporů, z nichž se nikdy nemohou zcela osvobodit: odtud „bludný kruh“ v názvu.

Rozmlouvat o víře, aniž bychom se kdy dotkli sebereflexe, pochybností a bytostné úzkosti, aniž bychom se co jen přiblížili pochopení paradoxu života a stali se Jedinci, je jako rozmlouvat o kružnici bez znalosti jejího středu. Člověk ovšem rád tlachá; vícenež vědět, záleží mu na tom, aby měl nějaký názor, s nímž by mohl vést diskuze a šermovat ve vzduchu se stejně „plodnými“ hlavami.

Jednou z výnimočných oblastí filozofického diskurzu na začiatku 14. storočia bola teória mentálneho jazyka (oratio mentalis alebo propositio mentalis). Mnohí autori tohto obdobia chápali jazyk a jeho mentálny invariant ako súčasť epistemického vysvetlenia komplexného spôsobu poznávania sveta prostredníctvom pojmov. Teória mentálneho jazyka bola na takúto explanáciu vhodná a zároveň priniesla nové svetlo

Další svazek Acta Comeniana č. 31 (LV) přináší studie k tématům Komenského a Baconova projektu reformy vědění, vztahu Komenského projektu universálního jazyka k dílu Marina Mersenna, představ o reformě metody poznání u Heinricha Khunratha, spisu Summovník Jana Augusty a emblematických reprezentací v katolických kázáních českých autorů v letech 1698-1728. Otištěna je rovněž edice neznámé korespondence

Kniha se zaměřuje na aktuální problematiku sociálních médií z hlediska kritické teorie společnosti. Ukazuje jak limity, tak emancipační potenciál sociálních médií ve vztahu k novým výzvám společností a technologií.

Kolektívna monografia sa zameriava na jeden z najvýznamnejších filozofických prúdov 20.storočia - pragmatizmus. Kniha sleduje jeho recepciu v českom prostredí v 20. a 30.rokoch, a to v dielach tak rôznych autorov, ako boli Karel Čapek, Karel Vorovka, Emanuel Rádl, F. X. Šalda či Bedřich Václavek.

V řadě osobností z dějin filosofie i literatury, jejichž výkladu se Ivan Dubský (nar. 1926) po celý život soustavně věnoval, zaujímá přední místo Friedrich Nietzsche. Promyšlenou autorskou kompozicí devatera textů, poprvé porůznu publikovaných v letech 1965–2007, Dubský s pronikavou filosofickou invencí, mnoha osobitými postřehy a přitom přístupnou formou a čtivým jazykem interpretuje klíčové momenty

Vydání zahrnuje některé nově identifikované zlomky, které ještě nebyly publikovány v dosavadních souborech zlomkú o megaricích. Řecko - české vydání.

Publikace nabízí interpretaci klíčových motivů významného díla Heideggerovy pozůstalosti, mimo jiné i termínů Ereignis (příhodné) a Da-sein (bytí-tu). Při výkladu je kladen důraz na Heideggerovo využití fenomenologické metody při deskripci bytí jako příhodného, studii lze proto číst také jako úvahu o ontologickém dosahu fenomenologie. Vzhledem k tomu, že perspektivním stanovištěm fenomenologické metody

Najstaršia zachovaná grécka tragédia, svedectvo o veľkorysosti a súcite s nepriateľom a zároveň o vedomí rozdielu medzi svetom barbarským a slobodným.

Cieľom štúdie je analýza ekstatickej temporality (náhlosti), tzn. nemetafyzicky chápaného času, a to vprotiklade k metafyzickému chápaniu, v ktorom je ekstatická temporalita prístupná iba ako bytie a čas.

Newyorský kazatel a spisovatel Timothy Keller využívá Ježíšovo podobenství o starším a mladším bratrovi k ilustraci dvouzákladních cest, po nichž se lidé pokoušejí jít za naplněním: cesty mravního konformismu (starší bratr) a cesty sebeobjevování (mladší bratr). Každá z nich působí jako brýle se specificky zabarvenými skly, skrze něž pozorujeme život, nebo jako paradigma, na jehož základě obecně formujeme

Rozsáhlé encyklopedické dílo Etymologiae završují knihy devatenáctá a dvacátá, které mají asi nejpestřejší obsah. Sevillský biskup v nich shromáždil a pokusil se vyložit význam a původ zhruba jednoho tisíce výrazů, které měly čtenářům přiblížit především svět různých řemesel a také předmětů a činností, které tvořily nedílnou součást každodenního lidského života.

Merleau-Ponty vychází ve svém nejvýznamnějším díle z podrobné analýzy vnímání, která jej přivede k nutnosti chápat lidský subjekt jako vtělený a opustit některé teze Husserlovy fenomenologie. Merleau-Ponty domýšlí své východisko v úvahách o prostorovém, sexuálním, řečovém intersubjektivním rozměru tělesnosti, aby vyvodil důsledky pro klasická filosofická témata, jakoje čas, myšlení či svoboda.

Ústředním tématem Šafaříkových textů je situace člověka a umění ve světě vědy a techniky. Vybrané eseje, přednášky a studie byly napsány v 60. a 70. letech.

Po právu uznávaný židovský myslitel se ve svých úvahách o smyslu a bytí člověka ubírá od Aristotela až k průzkumu učení Heideggerova a Schelerova.

Filolog, filosof a básník Friedrich Nietzsche (1844—1900) patří k největším filosofickým géniům nejen svého 19. století, ale bezpochyby všech dob. On sám své veledílo Tak pravil Zarathustra z roku 1882 považoval neskromně za nejlepší knihu, jaká byla vůbec kdy napsána. Nemusíme s takovým hodnocením souhlasit, ale sotva se ubráníme dojmu, že zde máme před sebou cosi neobyčejného. Svými myšlenkami o