Autor práce je popredný slovenský lingvista, slovakista a slavista. Pracuje v oblasti výskumu frazeológie, lexikológie, syntaxe, štylistiky a teórie spisovného jazyka.

„Existuje mnoho spôsobov ako nečítať, spomedzi ktorých najradikálnejším je knihu vôbec neotvoriť.“ Poznáte ten pocit, keď sa vás v kníhkupectve zmocní nadšenie z toho obrovského množstva príbehov, ktoré na vás ešte len čakajú? Tak potom ste už určite zažili aj hrôzu z poznania, koľko málo z nich stihnete počas života prečítať.

Prozaický svet Petra Karvaša nadväzuje na Dramatický svet Petra Karvaša s podtitulom Teatrografia (z roku 1995). Bibliografiu prozaickej tvorby významného slovenského spisovateľa zostavila Katarína Hradileková a úvodnú štúdiu o Karvašovi ako prozaikovi napísal Vladimír Petrík. Výberovú personálnu bibliografiu pripravovilo Literárne informačné centrum k spisovateľovým nedožitým 80.narodeninám.

Projekt TOP 5 sa zameriava na výskum súčasného slovenského umenia s cieľom priniesť informácie o nových podnetných dielach slovenskej poézie a prózy vydaných vo vybranom kalendárnom roku, tentoraz s vročením 2017. Ôsme pokračovanie antológie už píše svoju vlastnú tradíciu a od roku 2012, keď vyšlo prvé vydanie, postupne zmapovalo literárnu tvorbu v rokoch 2010 – 2017.

Jakým způsobem se odrážela komunistická totalita v science fiction osmdesátých let? Jak viděli sami sebe básníci za první republiky?

Nejnovější básnické zachycení uplývajícího času a pomíjejícího světa autorova mládí vychází pod mnohoznačným názvem Opovážení a zahrnuje verše z let 2018–2019. Jako v předchozích sbírkách i tentokrát probleskuje lehkou nostalgií vždy paprsek smířlivého okouzlení a moudrého životního optimismu.

Doménou literární historičky a editorky Jaroslavy Janáčkové je česká literatura 19. století. Po řadě autorských monografií nebo problémově koncipovaných souborů studií představuje přítomná kniha první výbor z jejích kratších statí publikovaných v obtížně dostupných časopisech nebo sbornících, doplněný o příspěvky dosudnetištěné.

Sám názov signalizuje, že predmetom knihy sa cez text, ktorý patrí do autorskej produkčnej línie, a cez dielo, na ktorom sa zúčastňuje aj čitateľská dotvárajúca iniciatíva, stáva v najširšom zmysle komunikačná estetika. Táto rozsiahla oblasť potom umožňuje v jednotlivých kapitolách sledovať text z pozície jeho rozličných štruktúrnych zložiek a elementov (jazyk, čas, videnie, druhový synkretizmus, vierohodnosť,

Jiří Pechar patří k osobnostem narozeným na konci 20. let, které jsou dnes nositeli kontinuity se vzdělaností druhé poloviny 40. let (kdy studoval), s 60. léty (přeložil mj. C. Léviho-Strausse a napsal monografií o francouzském \"novém románu\") a s působením v následném dvacetiletí (přeložil Proustovo Hledání ztraceného času a zveřejňoval samizdatově své odborné práce). Publikace je syntézou autorova

Slovníkem spisovatelů Království českého Scriptores Regni Bohemiae, jehož autorem byl moravský zemský úředník, historik a sběratel Johann Peter Cerroni (1753–1826), vrcholí několik desítek let trvající snahy řady učenců druhé poloviny 18. století postihnout dějiny vzdělanosti českého státu v souladu s konceptem historia litteraria. Do svého slovníku, který tvoří celkem 24 abecedně řazených svazků,

Predkladané úvahy vychádzajú z pôvodne široko koncipovaného (a postupne precizovaného) vzťahu textu a tváre druhého človeka a sú pojednaním o etike čítania, ktorou sa myslí nie technika, nie hermeneutická metóda, ani akékoľvek moralizovanie ohľadom hodnoty čítania, ale základný étos ako súbor fundamentálnych postojov a očakávaní spojených s čítaním. Mgr.

Marie Rút Křížková (* 1936) se vedle vydávání díla Jiřího Ortena edičně zabývala tvorbou dětí v terezínském ghettu, vedla rozhovory s teologem Josefem Zvěřinou, edičně připravovala knihu pamětí Miloslavy Holubové, napsala dějiny salesiánů v českých zemích, zpracovala korespondenci Jiřího Lederera a věnovala se řadě dalších témat. Její závěrečnou prací jsou vzpomínky s názvem Slyšet a odpovídat, které

Druhý díl ediční řady monografií Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Filologické studie je věnován jazykům literatury v nejširším smyslu slova, a to jazykům literatury umělecké (1. kapitola) a literatury neumělecké (2. kapitola), zvlášť bylo přihlíženo k aspektům mezigenerační komunikace. Název monografie Medium et scopus (tedy v překladu Médium a cíl) odkazuje na skutečnost, že jazyk obecně

Úvod do fantastické literatury je jednou z nejvýznamnějších raných prací Tzvetana Todorova, francouzského literárního vědce bulharského původu, jenž patří mezi ústřední osobnosti francouzského strukturalismu druhé poloviny 20. století. Hlavním přínosem díla, které je od vydání v roce 1970 stále považováno za jakousi příručku fantastického žánru, je definice fantastična.

Básnická avantgarda Čiech, Slovenska a Poľska, jej výrazové prostriedky, spoločenské, duchovné a literárne determinanty, súvislosti a funkcie.

Súbor štúdií venovaných trom českým literátom, ktorí opustili krajinu v medziobdobí 1938-48. E. Hostovský, Z. Němeček a M. Součková.

Matěj Lukšů (1868-1931) patřil bezesporu k nejbližším přátelům Otokara Březiny (1868-1929). Jejich vztah trval od studentských let do smrti velkého symbolistického básníka. Za tu dobu přerostly jejich kontakty ve výsostné přátelství, v němž byl Lukšů Březinovi nejen společníkem, ale též rádcem a pomocníkem a nakonec, spolu s Emanuelem Chalupným, také básníkovým dědicem a vykonavatelem závěti.

Pětadvacetiletý Victor Hugo roku 1827 směle předestírá základy nového žánru založeného nasvobodě inspirace a formy. Esej odráží snahu mladého umělce o zásadní průlom v myšlení o umění a je nejdůležitějščím projevem směřování mladé umělecké a intelektuální generace ve Francii první třetiny 19. století, generace, která se otvírá vlivům Evropy a chce radikálně skoncovat s tyranií klasicistního kánonu

Kniha výrazného filozofa a literárneho historika mladej českej generácie, v ktorej interpretuje klasické texty európskej civilizácie. Mimoriadne živý a zrozumiteľný text.

Kniha přináší mnohostranný pohled na rozsáhlé dílo moskevského konceptualisty Dmitrije Alexandroviče Prigova (1940–2007). Nabízí analýzu autorovy poezie, prózy, teoretických textů, performancí a výtvarných děl ve světle celoživotního projektu nazvaného jeho vlastním občanským jménem. Důrazem na svou subjektivitu se autor paradoxně pokoušel vymanit z biografického čtení vlastních textů.