U příležitosti 91. narozenin Lenky Reinerové vychází její nová, velmi osobně laděná próza. Z rukopisu německého originálu Das Geheimnis der nächsten Minuten přeložila Olga Walló.

Debut mladé a nedějné autorky, absolventky Literární akademie J. Škvoreckého. Zánik jedné rodiny, v níž vládne démon jménem alkohol, si kreativní autorka představila jako komorní kvartet, při kterém jednotlivé hlasy místo smyčců drží půllitrovky čtyřicetiprocentního lihu.

Autorova pátá knížka v pořadí. Jako jediný tiskový mluvčí každou svou tiskovou zprávu obohacuje vtipnými veršíky.

Nový soubor duchovních zamyšlení a krátkých příběhů Ladislava Heryána dává opět jiným způsobem nahlédnout do jeho vnímání Boha, spirituality a křesťanství. Psané Heryánovým osobitým způsobem, zalidněné svéráznými postavami z jeho okolí, plné soucitu, vhledu do potřeb současného člověka a naděje v to, že nad vším stojí Láska.

Strašidla a mytické bytosti, objevující se pověstech a v pohádkách většinou vyvolávají děs a hrůzu. Zjevují se na nejrůznějších místech a v různé době a podle svého charakteru straší, některá konají dobro, jiná škodí.

Psaní strojem na děrné štítky má v nové sbírce Radka Malého nejen svůj formální půvab a neslouží jen jako záznam pozoruhodného tvůrčího procesu, ale také ustavuje svá pravidla, kouzla a omezení. Ta se odrazila v rázu a atmosféře Básní na děrné štítky, které zachycují s lehce absurdním nádechem uchvácený a uchvacující souboj s nimi: kdykoli nadreálné a surreálné na okamžik odpočívá, vlichocuje se neúprosná

Marie, rozvedená sedmačtyřicetiletá docentka literatury, se přes léto ocitá v poloprázdném bytě své sestry v Českém Krumlově. Dojíždí odtud na venkov za těžce nemocnými rodiči a ve volných chvílích brouzdá mezi davy turistů krumlovskými uličkami.

Jsou chvíle, o které se lze poranit jako o trní. Jako by se v nich čas na chvíli zastavil jen proto, aby se náhle rozběhl mnohem rychleji a dějiny jejich prostřednictvím dokázaly uvolnit všechnu svoji nastřádanou sílu.

Básník, rozhlasový redaktor a dokumentarista Miloš Doležal (nar. 1970) se v útlé knížce s podtitulem „střepy a střepiny z městečka 70. a 80. let v Československé socialistické republice“ vrací do svého dětství na Vysočině a v cyklu miniatur, zápisků, tragikomických historek a drobných příběhů zaznamenává reálsocialismus v schizofrenických disproporcích, absurditě a banalitě. Normalizace učinila z figur

\"Jakmile jednou vypustíš džina z láhve, už těžko ho do tak úzkýho hrdla naženeš zpátky. Což si myslím, že platí i pro tyz nás, který se na hraní v kapele během těch let vybodli.

Někdejší bezdomovec Hobo si \"na pomezí života a věčnosti\", kde se ocitl po pádu na dno opuštěné šachty, v duchu přehrává setkání s neznámým mužem, který ho nedávno navštívil v jeho osamělém doupěti izolovaném od civilizace. Návštěvník mu vypráví o \"mimořádné události\", jež ho před časem donutila přehodnotit dosavadní život - jako úspěšný politický šíbr se sice po pádu československého komunistického

Nejsem a nikdy nebudu Tom Cruise... Já jsem Mára, Docent ze sportovního baru, jednooký král mezi slepými, hvězda v kruhu ztracených, říká jedna z postav této knížky.

Něco za něco je poutavý román, ve kterém autorka s nevšedním porozuměním, psychologickými znalostmi a řemeslnou zručností, líčí příběh jednoho rozpadajícího se manželství z pohledu tří žen - manželky, milenky a tchýně. Člověk nikdy předem neví, jakou podobu má štěstí, a proto ani hlavní hrdinka knihy čtyřicátnice Martina netuší, že tragédie, jíž prochází, může nakonec přinést i něco dobrého, a možná

Fejetony Tomáše Baldýnského vycházejí ve středečních Lidových novinách dlouhá léta. Po celou dobu v nich vtipný glosátor komentuje nejen dění na svojí domovské filmové scéně, ale také politické kotrmelce a ostatně společenské taškařice všeho druhu.

Sentimentální román není román, a už vůbec ne sentimentální. Je drsný a ostrý jako nabroušené kanady.

Protože naše příběhy jsou omezeny plochou listu jednoho papíru, musíme se vyjadřovat nanejvýš stručně, zahájil hodinu slohu mistr Proslov. \'Všichni víme, že každý, naprosto každý, každá osoba, každá postava, každá bytost, ať žije kdekoli, tedy i v příbězích, se mění a vyvíjí.

Bílý klaun je sbírka fejetonů a jiných krátkých textů, z nichž mnohé spisovatelkaLenka Procházková (dcera prozaika a scénáristy Jana Procházky) publikovala v novinách a časopisech. Některé texty však vycházejí v tištěné podobě poprvé.

Román o fotografovi Františku Drtikolovi. Napadlo vás někdy, jak by vypadal příběh napsaný paprskem světla?

Významný český předúnorový a posléze exilový politolog a publicista Zdenek Slouka zaujal české čtenáře v posledních dvaceti letechpodnětnými články, zejména v Literárních novinách. Poté vydal v nakladatelství Academia rozsáhlé paměti s názvem Jdi po skryté stopě, oceněn byl Cenou Ferdinanda Peroutky.

„Je to malé hnízdečko ta Žítková, vlastně jsou to jen kopanice, ale široko daleko známé. Vždyť zde bydlejí — jako kdysi v Boršicích — „bohyně“, jež nejen umějí „léčit“, nýbrž i vynajíti ukradené, začarované a nevyzpytatelné věci; dovedou vyrovnávati spory a sváry, po případě je ale též dovedou způsobiti a rozdmýchati; dovedou vypomáhat milencům neb zamilovaným ve všech jejich tužbách, ale dovedou je