Zborník víťazných prác súťaže a edukačného projektu Divadelného ústavu Deti revolúcie prináša pohľad na udalosti totalitného režimu a jeho pádu nezaťaženou a v mnohom (pre staršie generácie) šokujúcou optikou mladých ľudí, ktorí vyrastali už v nových časoch. Pod dohľadom lektorov a odbornej poroty vznikli teoretické práce študentov filozofických fakúlt v Bratislave, Prahe, Brne i poslucháčov Vysokej

Correspondenz Stiepanek je název konvolutu zhruba stovky dopisů a dokumentů, který leží ve sbírce Národního muzea – Českého muzea hudby. Obsahuje písemnosti, jež prošly rukama Jana Nepomuka Štěpánka (v letech 1824–34 jednoho ze tří spoluředitelů Stavovského divadla) nebo divadelní kanceláří, v níž působili jeho partneři Ferdinand Polawsky a Joseph Kainz.

Sborník obsahuje referáty z šesté mezinárodní konference o italských operách v Čechách v 18. století, konané v září 2020 pod názvem L’opera italiana – tra l\'originale e il pasticcio. Praxe tzv. pasticcií, tj. oper, které na divadelně lákavý námět sestavil obvykle místní divadelní impresário z úspěšných árií už prováděných oper, byla zvláštním fenoménem italské opery 18. století.

Monografie předčasně zesnulého brněnského teatrologa se na příkladu spolupráce ruských výtvarníků s Ďagilevovou skupinou Les Ballets Russes zabývá specifiky secesního jevištního tvaru v počátečním období, spojeném programově právě se secesní poetikou. Po seznámení s předpoklady vzniku Ďagilevova baletního souboru nabízí pohled na pozvolné pronikání principů této poetiky do divadelního umění skrze divadelní

Anton Pavlovič Čechov (1860-1904) patrí ku kľúčovým osobnostiam svetovej drámy. Svetové aj slovenské scény uviedli viacero divadelných adaptácií Čechovových poviedok.

Před dvaceti lety zaujaly čtenáře vzpomínky M. Macháčka Zápisky z blázince. Nyní vychází druhý svazek z pozůstalosti významného českého herce a režiséra, který vypovídá svou autenticitou o zážitcích a postojích autora z doby normalizace, která dramaticky poznamenala život a tvorbu českých umělců.

Aká je umelecká spolupráca a nadväznosť po definitívnom rozdelení Československej republiky? Akým spôsobom sa udržiavajú vzájomné väzby a do akej miery nachádzajú dnes umelci uplatnenie v krajine, ktorá bola kedysi ich spoločnou vlasťou?

Maska je důležitou součástí divadelního vývoje. Pomáhá hercům pochopit základní divadelní interpretační postupy.

Stručná encyklopédia tanečného umenia je výsledkom dlhoročnej systematickej zberateľskej a výskumnej činnosti autora Mgr. Emila T.

„Dramaturgie je činnost na pomezí.“ Výrok J. Císaře, jednoho ze svých učitelů na DAMU, vzal autor této knihy, dramatik a dramaturg Jan Vedral, doslova. Na pomezí mezi scénou a literaturou balancuje po celých téměř čtyřicet let svého působení v českém divadle.

Co spojuje Jindřicha Mošnu, Vlastu Buriana, Voskovce a Wericha či Huga Haase s Natašou Gollovou? Slovem komediant se v běžném vyjadřování označuje někdo, jehož přítomné jednání není třeba brát příliš vážně, spíš než aby závazně jednal, jenom šaškuje.

Středověký japonský herec, dramatik a divadelní principál Zeami Motokijo (1363–1443) sepsal během první třetiny 15. století řadu traktátů týkajících se herecké práce v divadle nó a hodnocení estetických kvalit představení. Podle Zeamiho lze podstatu vyjádřit jen tím nejúspornějším hereckým projevem, který ovšem neprobíhá na úrovni vědomí či intelektu.

Sborník z konference Zahradní slavnost 1963–2013, do něhož svými texty přispěli přední znalci dramatiky Václava Havla: Helena Albertová, Katia Hala, Zdeněk Hořínek, Lenka Jungmannová, Vladimír Just, Nadine Keßler, Petr Oslzlý, Martin J. Švejda a Kateřina Xhelo. Knihu doprovází fotografie Jaroslava Krejčího z historicky prvního nastudování Zahradní slavnosti, které mělo premiéru v Divadle Na zábradlí

Nakladatelství divadelní literatury Pražská scéna ve spolupráci s občanským sdružením Archiv výtvarného umění a grafickým studiem Carton Clan nabízí argument do diskuse o hodnotách a významu 60. let, detailní pohled na 121 svazků edice divadelních her v nakladatelství Orbis, soubor působivých knižních obálek nejpřednějších českých výtvarných umělců a knižních designérů (Jiří Balcar, Adolf Born, Jaša

Tretia časť spisov A. Artauda obsahuje kapitoly: Nová zjevení bytí, Artaud Momo, zde leží, Tváří v tvář...

Pri charakteristike alternatívneho divadla sa neraz príliš jednostranne zdôrazňuje iba jeho ideovo či politicky zafarbený charakter umeleckej práce i výpovede nasmerovanej voči oficiálnej dobovej kultúrnej politiky. Nedoceňujeme pritom, že celá jedna línia alternatívneho divadla, predovšetkým vysokoškolské študentské divadlo, demonštrovalo svoj kritický postoj voči oficiálnej - masovej štátnej divadelnej

Reprezentativní výbor dramat určený všem milovníkům Dálného východu. Melancholie a tesknota provází hry divadla nó, nešťastná láska končící smrtí v naději na společné znovuzrození v Buddhově ráji dojímá v dramatech džóruri, hrůzu a děs budí hororový příběh z divadla kabuki.

První ucelenější studie o jednom z největších divadelních reformátorů 20. století Bertoltu Brechtovi a o tom, jak se jeho divadlo a myšlenky podepisovaly na našem divadle a myšlení. Studie zachycuje brechtovské stopy od předválečné éry (H. Haas, V+W, E. F. Burian) a války (Divadlo Větrník) přes léta šedesátá (brněnská Mahenka, divadla malých forem, I. Vyskočil) až po studiová divadla do roku 1989 (Provázek,

„V dvadsiatych rokoch sa obyvateľstvo mesta delilo na dve skupiny: na tých, čo hrali ochotnícke divadlo, a na tých, čo ho navštevovali. Tretej skupiny nebolo.“ Tento výrok Jána Kalinu o kultúrnych pomeroch Prešova v medzivojnovom období stojí ako motto nad motiváciou, ktorá nás viedla k preskúmaniu divadelného života Prešova v období po vzniku Československa až do naplnenia snáh o zriadenie a definitívne