Původně říšská hrabata, posléze jeden z úspěšných panovnických rodů pozdního středověku v Evropě a současně jedna z dynastií, které se vystřídaly na českém trůnu. Od jejich příchodu do Čech uplynulo v prosinci 2010 již 700 let. Přestože éra Lucemburků v Čechách zahrnuje necelých 130 let (a ne vždy měli plnou kontrolu nad svým královstvím) a nelze ji co do časového působení srovnávat např. s obdobím

Kniha se zabývá osudy jednoho z nejvzácnějších rukopisů, který je uložen na území České republiky. Pod signaturou Cim 2 je v knihovně pražské metropolitní kapituly chován bohatě iluminovaný evangeliář, který vznikl na sklonku karolinské periody, přibližně v závěru 70. let. 9. století. Tento rukopis dosud neměl monografii a i v odborné literatuře, ač dobře známý, se pohybuje na okraji zájmu. Kniha se

Madeleine Albrightové nebylo ještě ani dvanáct, a už na vlastní oči viděla několik dějinných dramat — nacistickou okupaci rodného Československa, bombardování Londýna, kam se její rodina uchýlila do exilu, vítězství Spojenců ve druhé světové válce, vzestup komunismu a počátek studené války. V Pražské zimě nyní Madeleine Albrightová líčí právě těch bouřlivých dvanáct let. Vychází přitom z někdejších

Publikácia vychádza pri príležitosti životného jubilea významného slovenského historika Dušana Kováča. Jeho kolegovia a priatelia sa v nej venujú časovému obdobiu od polovice 19. storočia do prvej polovice 20. storočia, teda rokom, ktorým jubilant obetoval vo svojich výskumoch najviac energie. Texty sa dominantne sústreďujú na problém tranzície spoločnosti na Slovensku od monarchie k republike. Zahŕňa

Jakkoli Rabštejn díky svým historickým památkám, úchvatné poloze na ostrohu nad řekou Střelou, nezpochybnitelnému geniu loci i soupeření o post nejmenšího evropského města patří u nás k dobře známým a oblíbeným turistickým, rekreačním i filmařským lokalitám, knižního sepsání svých bohatých a pohnutých dějin se dočkává až nyní. Velkoryse ilustrovaná kolektivní monografie dvacítky autorů provede čtenáře

Dobová kronika stredovekého nemeckého kupca, ktorý sa na začiatku 15. storočia uchytil na dvore kráľa Žigmunda Luxemburského a niekoľko rokov strávil v Bratislave a na budínskom kráľovskom dvore. Svoje dobrodružstvá i stretnutia s významnými ľuďmi, kráľmi, kráľovnami, vojvodami a mnohými ďalšími, zaznamenal v unikátnom diele, ktoré zo stredovekej nemčiny preložila doc.

Ústavní listina z 29. února 1920 je základním ústavním dokumentem samostatného československého státu. Jan Kuklík sleduje příběh jejího vzniku i její osudy až do roku 1948, kdy byla nahrazena tzv. ústavou 9. května.

Praha je naším nejvýznamnějším železničním uzlem a jeho historie je nesmírně bohatá a zajímavá. Zdejší železnice prošla fascinujícím vývojem, na jehož konci stálo zapojení do celorepublikové i mezinárodní sítě.

Slovenský diplomat a politik Eduard Kukan patril k najvýraznejším postavám našich novodobých dejín. V pozícii viacnásobného ministra zahraničných vecí určoval smer, akým sa Slovensko po rokoch mečiarizmu a povestnej „čiernej diery Európy“ vydá.

V publikácii jednotliví autori prezentujú svoje pohľady na kľúčové udalosti, inštitúcie, orgány a osobnosti časovo spojené s rokom 1919 a priestorovo s územím Slovenska. Ich ambíciou bolo nazrieť prioritne do štátoprávnych, cirkevných, vojensko-bezpečnostných a kultúrno-spoločenských priestorov onej doby.

Kniha přináší na příkladu „pracovní služby“ jako celosvětově rozšířeného prostředku řešení nezaměstnanosti mladých lidí během hospodářských krizí nové poznatky o ideovém prostředí a nacionální praxi německé menšiny v meziválečném Československu. Umožňuje lépe porozumět jednání a stereotypům chování té části německé menšiny, která se definovala nacionálně a která ve třicátých letech 20. století nabývala

Kniha o poprednom slovenskom a európskom historikovi Prof. PhDr. Matúšovi Kučerovi, DrSc., ktorá obsahuje okrem najlepších materiálov jeho článkovej tvorby o vzniku Veľkomoravskej ríše aj najzaujímavejšie medzníky vo vývoji dejín Slovenska a Slovákov z pohľadu historika.

Česká strana státoprávně pokroková představuje v mnohém jedinečný subjekt české politiky posledních let před první světovou válkou i následující dramatické doby válečné. Přestože nepatřila k velkým a vlivným stranám, výrazně se uplatňovala na dobové politické scéně, kde většinou hrála roli solitéra, reprezentována četnými vyhraněnými individualitami.

Kolektivní monografie na téma válečných knih a časopisů pro děti a mládež (1939–1945) vznikla z popudu IKSŽ při FSV UK a zahrnuje příspěvky předních odborníků literatury a publicistiky pro děti a mládež z univerzitních pracovišť České republiky, jeden příspěvek je ze Slovenska. Texty autorů z českých, moravských a slovenských univerzit se tematicky vrací k literárním a publicistickým osudům dětí a

Sborník úvah a studií věnovaných klíčovým pojmům a koncepcím, s nimiž pracuje mezinárodní bádání o husitství. V jednotlivých esejích se autoři zamýšlejí nad tím, do jaké míry lze na husitské období aplikovat terminologii sousedních historických a sociálněvědných oborů, např. novověké termíny reformace a revoluce.

František Šmahel patří k nejvýznamnějším evropským medievistům. Téměř padesát let se originálním způsobem věnuje dějinám české a evropského pozdního středověku, s důrazem na genezi české reformace, dějiny vzdělání a univerzit či raného humanismu.

Texty z rokov 1967 až 1969 venované nacistickej okupácii a úsiliu českej kultúry o \'nájdenie nového národného povedomia\' tvárou v tvár nebezpečiu.

Čtvrtý díl volně na sebe navazující série, která je největší a dosud nepřekonanou syntetickou prací o československých legiích v Rusku, jejichž boje autor popisuje v mezinárodně politických souvislostech. Historická studie, podložená důkladným studiem archivních pramenů evropské, americké i asijské provenience, se zabývá složitými okolnostmi, za kterých československé legie v době první světové války

Autor popisuje rehoľné spoločenstvá od príchodu na naše územie, ich násilnú likvidáciu počas barbarskej noci z 13. na 14. apríla 1950 a návrat niektorých z nich po roku 1989. Počas stáročí rehole plnili svoje náboženské poslanie, vykonávali rozsiahlu humanitárnu, zdravotnícku ale aj národno-osvetovú činnosť.

Publikace Zrozeni z osvícenských reforem. Toleranční kazatelé z Uher v procesu formování české společnosti (1781–1870) představuje socioprofesní skupinu protestantských pastorů augsburského a helvetského vyznání, nově „zrozenou“ v Čechách a na Moravě v důsledku tolerančního patentu císaře Josefa II.