Milan Wagner, fotograf a blízký přítel Šimka a Grossmanna, přináší nejen vtipné a dojemné historky, ale také mnoho dosud nepublikovaných fotografií. Zavzpomínejte na oblíbené duo společně s autorem, zasmějte se u kultovních povídek a ponořte se do atmosféry doby! Snímky slavných osobností z éry Š + G, Semaforu i z jejich soukromí vás přenesou přímo do středu dění.

Sborník obsahuje referáty z šesté mezinárodní konference o italských operách v Čechách v 18. století, konané v září 2020 pod názvem L’opera italiana – tra l\'originale e il pasticcio. Praxe tzv. pasticcií, tj. oper, které na divadelně lákavý námět sestavil obvykle místní divadelní impresário z úspěšných árií už prováděných oper, byla zvláštním fenoménem italské opery 18. století.

Monografie věnovaná českému herectví se věnuje nejen obecnějším otázkám spojeným s tímto uměním – co vlastně tvoří hercovo charisma, v čem spočívá symbolická potence hereckého umění, jak zkoumat jeho osobnostní zdroje, proč patří herectví k nejobdivovanějším i k nejzavrhovanějším uměleckým povoláním –, ale zaměřuje se i na konkrétní osudy těch, jejichž kariéru poznamenaly totalitní režimy, ať už šlo

Dvousvazková publikace navazuje na dvoudílnou monografii Prozatímní divadlo 1862–1883 (Academia – Národní divadlo, Praha 2006). Za použití stejné metodologie do podrobností mapuje českojazyčný repertoár pražského Stavovského divadla od roku 1824, kdy se začal utvářet profesionální český soubor, do vzniku Prozatímního divadla v roce 1862. Z cedulí jako prvořadého a unikátního pramene výzkum vycházel,

Ladislav Čavojský (1932 – 2014) patril ku generácii prvých vysokoškolsky vyštudovaných slovenských divadelných vedcov. Jednou z konštantne prítomných línií v jeho výskume boli analýzy uvádzania inonárodnej drámy do nášho kultúrneho kontextu.

Publikace je souborem studií, které navazují na starší teatrologické práce tohoto druhu. Pracuje jak s dobovou literaturou, tak s obsáhlým souborem archivních materiálů, využívá znalostí napříč spektrem dějin umění – ať už se jedná o divadlo, literaturu, hudbu, výtvarné umění nebo film.

Publikace se zabývá působením Evžena Sokolovského vMahenově činohře brněnského Státního divadla v letech 1959–1967, v níž tehdy spolu se svými kolegy vytvořil program politického antiiluzivního divadla. Jádro studie spočívá v analýze inscenační tvorby E. Sokolovského, která je pojednána v pěti hlavních kapitolách, odpovídajících základním složkám divadelního artefaktu: dramaturgii, scénografii, hudbě,

Publikace je zaměřena na podněty německojazyčného konvečního dramatu, zejména na českou recepci vídeňského předměstského divadla (včetně Nestroye a Raimunda), stejně jako na recepci sentimentálního dramatu (zejména hry A. von Kotzebue a E. Raupacha). Tyto hry představovaly podstatnou část českého repertoáru. Proto je pozornost věnována konkrétní podobě jednotlivých překladů, a to v porovnání s originálním

Publikace známého českého režiséra, dokumentaristy, publicisty, herce i scenáristy Břetislava Rychlíka umožňuje pomocí obrazů, analýz, reflexí a komentářů nahlédnout do průběhu vzniku i výsledných divadelních inscenací šesti textů realistického dramatu a literatury plus jednoho básnického dramatu. Ve výjimečném celobarevném grafickém zpracování Michala Stránského obsahuje kromě vlastního režisérova

Otakar Roubínek (1934–1992) byl významný český herec a především dramaturg, divadelní vědec a učitel. Jako herec působil v Beskydském divadle v Novém Jičíně, v tehdy gottwaldovském Divadle pracujících a v Nedivadle Ivana Vyskočila.

Sokolové v úboru antických Řeků soupeří roku 1912 s Peršany u Marathónu na letenském sletišti. Josef Svatopluk Machar, Jaroslav Vrchlický a další čeští literáti ve svých dílech nechávají harmonické, jasné a uměřené Řecko zastínit smyslný, v orgiastických symposiích se utápějící Řím.

Kniha věnovaná dramaturgickým rozborům pěti her Karla Čapka (Loupežník, RUR, Věc Makropulos, Bílá nemoc, Matka) vznikla ze dvou podnětů, které spolu úzce souvisejí. Tím prvním je autorčino přesvědčení o vrcholné kvalitě, kterou má české divadlo ukryto v dramatické tvorbě Karla Čapka – a ze které přitom netěží, ze které se netěší, kterou se nepyšní.

Životné osudy významného národného dejateľa, politika, historika, jazykovedca a básnika Ľudovíta Štúra inšpirovali mnohých slovenských dramatikov a jeho osobnosť sa stala predmetom záujmu profesionálnych divadelníkov.

George Meredith: Esej o komedii a uplatnění komického ducha / Alena Dvořáková: Studie k Meredithovu Eseji o komedii. Smát se, či nesmát?

V posudzovanom diele Dynamické telo - súčastný prístup k pohybu (1. časť) doc. Mgr.

Koncepcia herectva uplatnená v tvorbe najvýznamnejších českých divadelných režisérov 20. storočia.

Jedno zo základných diel európskej divadelnej literatúry 20. storočia. Režisérove zápisky a výber ďalších statí, prednášok a režijných výkladov.

Zborník príspevkov prednesených na sympóziu \'Josef Kajetán Tyl a česká (divadelní kultura)\', které se konalo v septembri 2006 pri príležitosti stopäťdesiateho výročia smrti veľkého českého divadelníka.

Známá autorská dvojice Slávka Kopecká a Jiřina Bohdalová sepsaly knihu textů s názvem Fenomen Bohdalka k životnímu jubileu skvělé herečky a moderátorky Jiřiny Bohdalové. FENOMEN BOHDALKA.

Veliká reprezentativní kniha o vzniku a činnosti Studia Beseda v kontextu českého divadla 80. let. V Hradci Králové se v letech 1980-1983 setkali tři významní divadelní režiséři (Jan Grossman - Miroslav Krobot - Josef Krofta) a výsledkem byl projekt studiové scény, která v té době hostila i pracovní setkání dalších spřízněných studiových divadel (Husa na provázku, HaDivadlo, Činoherní studio, Studio