Cílem této edice je zpřístupnění významného pramene pro studium vnitřního života jezuitských řádových komunit, tzv. konsvetudinářů (Consuetidunes). Těchto pramenů se dochovalo poměrně velké množství a navíc velmi se liší forma i obsah jednotlivých textů, proto se ediční projekt pokouší představit některé typické zástupce. Nabízí tak relativně reprezentativní a přitom homogenní vzorek konsvetudinářů

Polský historik Marceli Kosman (* 1940), profesor historie a politických věd na Univerzitě Adama Mickiewicze v Poznani, patří mezi přední znalce pozdně středověkých a novověkých dějin Polska, Litvy, Běloruska a Ukrajiny. Všechna tato území byla v různých obdobích a rozdílnou měrou začleněna do velkého polského a polsko-litevského státu, který patřil na prahu historie kolem roku 1000 a znovu v období

Když slyšíme slovo „gulag“, vybaví se nám nejprve kniha Souostroví GULAG Alexandra Solženicyna: systém tisíců táborů nucených prací rozesetých po celé rozloze Sovětského svazu. Téměř totožný systém však existoval v každé zemi, kterou po druhé světové válce ovládli komunisté – včetně Československa.

Ukrajina dnes bojuje s Ruskem o zachování své územní celistvosti a politické nezávislosti. Současný konflikt je však pouze poslední v dlouhé řadě bitev o území Ukrajiny a její existenci coby svrchovaného národa.

Dobrodružná púť Mikuláša Ujlakiho do Ríma, na ktorú vás autorka vezme, priblíži nielen to, ako sa pán z Hlohovca stal kráľom, ale aj každodenné strasti a radosti stredovekých pútnikov. Ako sa pútnici orientovali, aby na ceste do Ríma nezablúdili?

Esejisticky pojatou knihu Nizozemská kultura v 17. století Johan Huizinga publikoval v roce 1932. Společně s Podzimem středověku patří k jeho mistrovským dílům.

Ernst Jünger odchází do první světové války jako dobrovolník, poté co ve svých devatenácti letech opouští nenáviděná studia. Jeho rozhodnutí není politického ani nacionalistického rázu, nýbrž ryze egoistické povahy a je výsledkem adolescentní touhy po zkušenostech a dobrodružství.

Kniha odhaľuje nielen to, prečo si Adolf Hitler urobil zo synov zavraždeného arcivojvodu Františka Ferdinanda d’Este a spravil z nich prvých dvoch Rakúšanov deportovaných do koncentračného tábora v Dachau, ale venuje sa aj odvahe kráľovskej rodiny, ktorá sa snažila tomuto osudu vzdorovať. V mladosti strávil Hitler päť rokov vo Viedni, kde sa jeho posadnutosť cisárskym rodom Habsburgovcov stala katalyzátorom

Tématem této historické monografie jsou politicky motivované případy sebeupálení v sovětském bloku v letech 1966–1989. Na základě historických pramenů autor napsal studii o tomto fenoménu a jednadvacet portrétů živých pochodní, u kterých je doložitelná minimálně částečná politická motivace.

Dne 27. září 1939 vznikl z Tajné státní policie, Kriminální policie a Bezpečnostní služby Hlavní říšský bezpečnostní úřad (Reichssicherheitshauptamt, RSHA), v jehož čele stál až do své smrti Reinhard Heydrich. Na vedoucích místech této instituce byli mladí, vysokoškolsky vzdělaní lidé, kteří se aktivně angažovali pro nacionálněsocialistickou myšlenku.

Kniha Kapitoly z dějin česko-španělských kulturních styků a vztahů je výběrem studií publikovaných autorem v posledních patnácti letech. Nejde však jen o souhrn jednotlivostí, ale především o záměr prokázat působnost španělského umění, ikonografie, vzdělanosti a kultury, zejména náboženské, na celé myšlenkové podhoubí české, tím spíše že značnou část novověké historie (16. až 18. stol.) byly Čechy,

Heraldice jako zřejmě nejpopulárnější z pomocných věd historických bylo již věnováno nemálo publikací. Kniha Karla VI. ze Schwarzenbergu však mezi nimi zaujímá výjimečné místo. Její autor spojil v sobě starobylou rodovou tradici s hlubokou znalostí celé řady oborů – od historie přes politické vědy až po dějiny umění, byl autorem esejů i znalcem ikonomalby.

Saul Friedländer, který se mimochodem narodil v Praze a unikl holokaustu, v této bohatě dokumentované knize odpovídá na otázku, jež vrhla temný stín na poválečný svět: jak mohl jeden z nejvyspělejších evropských národů vyhladit na šest milionů nevinných obětí? Dává přitom velké slovo přímým svědkům – nikoli pamětem, ty nebývají vždycky spolehlivé, ale dobovým deníkům a dopisům obětí i pachatelů, stejně

Edvard Beneš, významná postava prvého a druhého československého odboje, dlouholetý prvorepublikový ministr zahraničních věcí a druhý československý prezident. Monografie zachycuje prezidenta Beneše v období jeho londýnského exilového působení v letech 1941–1945 a detailně analyzuje vývoj spolupráce mezi demokratickými exilovými politiky působícími v Londýně a komunistickými zástupci československého

Závěrečná část popularizační řady o českých panovnických dynastiích. Uzavírá ji svazek, věnovaný Habsburkům, kteří v našich zemích vládli téměř 400 let.

Hitlerův Mnichov. Vzestup a pád hlavního města pokroku (1997) se řadí ke knihám, jejichž autoři zkoumají vliv kultury na velké společenské změny.

Publikace analyzuje způsoby vnímání a členění geografického prostoru na základě srovnání německých cestopisů o Čechách a britských cestopisů o Irsku, publikovaných mezi lety 1750 a 1850. Z pozice německých a britských cestovatelů je zkoumáno, do jaké míry byly za nejdůležitější prostorový předěl považovány politické hranice a nakolik jim v tomto ohledu konkurovaly hranice kulturní.

Jde o příběh chlapce, jeho příbuzných a lidí, s nimiž přicházel do styku, v průběhu stupňujících se protižidovských opatření z roku 1942, kdy docházelo k „urychlenému odbavení“ Židů spočívající: v jejich identifikaci a označení, ve vytržení ze všech sociálních vazeb, v omezení všech činností, ve zbavení všeho majetku, v internaci, a v deportaci (kdy chlapci bylo 13 a půl) do Birkenau. Je popsán půlroční

V srpnu 1870, ve vesničce Hautefaye, v kraji Dordogne byl během dvou hodin odsouzen jistý mladý šlechtic a pak zaživa upálen za přítomnosti několika set osob, které jej obviňovali, že vykřikoval: \"Ať žije republika!\" Účastníci těchto událostí se později holedbali tím, že si dali \"pečínku z Prušáka\". Zanedlouho poté, v roce 1871, tuto událost republikánský novinář Charles Ponsac označil za nejhorší

Když se řekne „válka o Náhorní Karabach“, většina znás si nejspíš matně vzpomene, že to bylo dávno a daleko. A málokdo bude vědět, že tam od května 1994 panuje „dočasné“ příměří – ani válka, ani mír, stav, který se mezinárodní společenství marně snažilo pomoci nějak uspořádat.