Najnovší román Olgy Tokarczukovej – jej prvý po získaní Nobelovej ceny za literatúru. September 1913, Görbersdorf v Dolnom Sliezsku.

Jake Greenwoodová pracuje ako sprievodkyňa v jednom z posledných pralesov na svete v Britskej Kolumbii v Kanade. Jedného dňa si na dvoch jedlách všimne hrdzavé ihličie a po rozbore odobratých vzoriek zistí, že stromy napadlo neznáme hubové ochorenie.

S přáteli je život vždycky veselejší. Jen se do něj nesmí vkrást pomsta.

Román Na ceste spôsobil v Amerike konca päťdesiatych rokov kultúrny výbuch a Jack Kerouac sa stal ikonou novej, spontánnej a odtabuizovanej literatúry. Legendárna biblia bítnickej generácie je dnes jednou z najlepších kníh minulého storočia.

Svůj poslední soubor povídek Zapomnění psal David Foster Wallace paralelně s již nedokončeným románem Bledý král. Kniha vyšla roku 2004.

Austenová žila v době, kdy v literatuře vládl romantismus, bouřlivé city, temné tragično, přemíra sentimentu, jí však bylo dáno hravé, ironicky laděné, komické vidění okolního světa, smysl pro mravní hodnoty, schopnost vidět lidem až na dno duše, a k tomu suverénní vypravěčský talent. „Píšu o lásce a penězích, o čem jiném lze taky vůbec psát?“ podotkla kdysi.

Stejně jako v knize Barvy minulosti předkládá Stanislav Struhar i v dalším, kompozičně i esteticky vyzrálém díle Barvy budoucnosti tři výtečné prozaické práce plné překvapujících zvratů a souvislostí, strhující melancholie a intelektuální individuality; nezaměnitelným stylem, v němž se ztrácí hranice mezi prózou a poezií, zachycuje působivý portrét současné Vídně.

Je léto 1967, u jezera ztraceného v hloubi hustého quebeckého lesa zmizí děvče. Najdou ji mrtvou, s nohou rozervanou od zrezlé lovecké pasti.

Ve druhé části své Ságy jednoho století vypráví Carmen Kornová o německém poválečném období, o pastelových barvách let padesátých a optimismu let šedesátých. Ekonomický zázrak, rokenrol a koktejlové večírky jsou znakem nové doby.

Počkejte, nepřehlížejte tuhle sotva znatelnou stopu. Zanechal ji tu za sebou jistý hlemýžď při své pouti životem.

Dom medzi dvomi morami. Do jeho izieb sa vracia tridsaťšesťročná Ida, aby sa raz a navždy rozlúčila s prízrakmi svojho detstva a dospievania.

Kniha obsahuje většinu autorových raných textů, publikovaných v souborech Rozcvičky (1966), Chlad (1967) a Čekání (1971) a povídku Heautontimorumenos věnovanou Janu Palachovi, otištěnou roku 1969. V těchto absurdních a často mrazivých, perfekcionistických groteskách, v této poetické existenciální hře, tušíme touhu dotknout se těch nejzazších tajemství existence.

Hravý, pozitivní román Rolanda Merulla předkládá bizarní situaci – dva nejsvětější muži na světě se setkají ve Vatikánu a zjistí, že by si potřebovali dopřát krátkou – neoficiální! – dovolenou. Když se jim podaří tento neotřelý nápad realizovat a ocitnou se v malebné italské krajině, znovu objevují každodenní krásy i výzvy obyčejného života.

Deníkové memoáry Huga Balla Útěk z doby (1927) zachycují dobové dění mezi léty 1913 a 1921 prizmatem autorových fragmentárních záznamů. Málokdo v sobě obsáhl tak značné množství často protichůdných světonázorových a uměleckých poloh: od počátečního nietzscheánství přes expresionistické divadlo, literární bohému, curyšské anarchistické kruhy a dada až po gnosticky orientovaný mysticismus a následnou

Patrně nejslavnější román moderní vietnamské literatury, Klikař, je příběhem Zrzka Xuâna, mládence z chudých poměrů, který se nejprve protlouká životem v ulicích Hanoje, ale pak sérií šťastných náhod dosáhne vysokého společenského postavení. Pomůže manželům Civilizovaným s modernizací vietnamské společnosti, uzdraví, a posléze i pomůže sprovodit ze světa jejich bohatého dědečka, vyvolá zájem bohaté

Svedectvo o komplikovanom a tragickom vzťahu medzi Arabmi a Židmi, kritické k obom stranám. Hlavný hrdina tejto mimoriadnej knihy je arabský novinár, ktorý vyštudoval izraelskú školu a pracuje ako reportér pre izraelské noviny.

Tato kniha se rozprostírá někde mezi tradicí rodinné ságy, životopisem, románem o dospívání a nikdy nekončícím rozhovorem. Sledujeme příběh ženy, která v životě měla vždy více rozumu než štěstí.

Tento román se určitě neodehrává na podzim a dokonce ani ne v Pekingu. Snový svět, vzdáleně připomínající ten náš, zalidňují vágně vykreslené postavy, autor se dosyta vysmívá všem a všemu, syrově odhaluje sobeckost mocných a bohatých, vrství symboly a tajemství, hraje si s jazykem i logikou.

Próza s titulem Příběhy pařížské kokoty napsaná nejspíše v první polovině 80. let předminulého století, bývá automatiocky připisována Guy de Maupassantovi, spisovateli francouzského (kritického) realismu, potažmo naturalismu. (z předmluvy) Ale zpět k domnělému Maupassantovu autorství: Co pro ně svědčí dále?

Poviedka Zadie Smith nám predstavuje príbeh mladej ženy Fatou, ktorá pracuje ako domáca v rodine Derawalovcov a jej život je únikom z jedného otroctva do druhého. Príbeh Fatou sa začína aj končí pred Kambodžskou ambasádou, ktorá sa objavila vo Willesdene v severozápadnom Londýne.