Zakládající schůze Divadla Járy Cimrmana se konala 29, října 1966 v kanceláři Armádní redakce Československého rozhlasu. Jiří Šebánek (1930-2007) na ni pozval Miloně Čepelku, Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka.

Jádro této knihy vychází z práce na grantu Alfréd Radok – filmař a zakladatel Laterny magiky, která bohužel pro tragickou smrt Jiřího Cieslara nebyla dokončena v plánované podobě. Sborník je pokusem shrnout vše, co bylo uděláno ať jde o publikované i nepublikované texty Jiřího Cieslara, zkrácenou verzi grantovéhovýstupu Evy Stehlíkové, referáty přednesené na pracovní konferenci 22. února 2005 na Filozofické

Divadelní pedagožka, kritička, redaktorka a překladatelka Eva Uhlířová (1933-1969) publikovala převážně v divadelním tisku, v Divadle a Divadelních novinách. Její první studie a recenze jsou z roku 1957, poslední kritiky z roku 1968, počátkem roku 1969 se její dráha tragicky uzavřela dobrovolnou smrtí.

Hrabě Lažanský miloval divadlo. Jako herec v oborech hrdina a milovník se pokoušel prosadit na německojazyčných scénách v Rakousko-Uhersku, ve svém sídle v západočeské Chyši si otevřel zámecké divadlo.

Čaro bábky je kniha pamätí zakladajúcej členky Štátneho bábkového divadla v Bratislave. Zahŕňa osobné spomienky autorky na jej umelecké aktivity, na osobnosti, ktoré sa zaslúžili o rozvoj bábkového divadelníctva na Slovensku, ako aj na cesty s bábkami po svete.

Topičův salon 1918 – 1936. Tato kolektivní monografie se věnuje třetí, nejdéle trvající fázi Topičova salonu, který měl sice charakter nájemní galerie, ale vystavovaly zde i významné osobnosti (např.

Publikace České loutkářství – Tradice a kontinuita je výsledkem dvouletého týmového výzkumu (2021–2022), jehož hlavní inspirací se stal zápis českého loutkářství na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO v roce 2016. Ke zkoumání české loutkářské tradice a jejích fascinujících a dodnes inspirativních proměn se připojily dvě desítky osobností z tuzemského loutkářského světa, jak teoretici a historici,

Publikace se zabývá působením Evžena Sokolovského vMahenově činohře brněnského Státního divadla v letech 1959–1967, v níž tehdy spolu se svými kolegy vytvořil program politického antiiluzivního divadla. Jádro studie spočívá v analýze inscenační tvorby E. Sokolovského, která je pojednána v pěti hlavních kapitolách, odpovídajících základním složkám divadelního artefaktu: dramaturgii, scénografii, hudbě,

Zásah policejních složek proti demonstrantům 17. listopadu 1989 se odehrál přímo pod okny Národního divadla, které se tak – pokolikáté už v dějinách! – symbolicky stalo očitým svědkem počátku společenských změn v celé zemi. Kniha Zpětné zakreslení cesty, v níž vyprávíme příběh Činohry Národního divadla od konce roku 1989 až do roku 2015, sleduje, jak se společenské události promítaly do divadelního

Kniha představuje osobnost Franka Weniga v celé její různorodosti: jako člověka jej přibližuje korespondence s řadou osobností kulturního a společenského života zejména Plzně i s řadou přátel. Jeho novinářskou činnost ukazuje významný výběr z jeho novinových textů.

Monografia Dagmar Inštitorisovej Jozef Ciller. Čítanie v mysli scénografa sa zaoberá tvorbou prof.

Tato kniha je druhým svazkem souboru představujícího autorskou, dramaturgickou, teoretickou a pedagogickou tvorbu Jana Vedrala. Navazuje na svazek DramaTIK.

Unikátní knížka, která vychází při příležitosti padesáti let Divadla Járy Cimrmana, přibližuje obrazem i textem neznámou tvář nejslavnějšího českého divadelního souboru. Zdeněk Svěrák bilancuje jeho historii formou soukromého dopisu Ladislavu Smoljakovi a každý člen divadla přidal svou nejživější vzpomínku.

Kniha věnovaná dramaturgickým rozborům pěti her Karla Čapka (Loupežník, RUR, Věc Makropulos, Bílá nemoc, Matka) vznikla ze dvou podnětů, které spolu úzce souvisejí. Tím prvním je autorčino přesvědčení o vrcholné kvalitě, kterou má české divadlo ukryto v dramatické tvorbě Karla Čapka – a ze které přitom netěží, ze které se netěší, kterou se nepyšní.

Hra Sme ako tí, pred ktorými nás rodičia varovali je plná neobyčajných obrazov – prevažne poetických, často repetičných, kontrastujúcich s jazykom postáv, ktorý je surový, ba až brutálny. Nájdeme v nej prvky súčasnej pop kultúry, hudobné matrice, reálie niektorých miest, mená novodobých celebrít ale aj elementy národných mytológií.

Kniha mapuje historii výtvarného divadla Kolotoč.

Nejznámější písňové texty Jiřího Suchého ze zlaté éry Divadla Semafor doprovázejí naopak dosud málo známé tehdejší koláže grafika Vladimíra Suchánka, v té době čerstvého absolventa Akademie výtvarných umění v Praze. Osobně se poznali až o několik let později a navázané přátelství trvá dodnes.

České drama očima mladých divadelníků. V situaci, kdy se zdá, že současné české divadlo obecně podceňuje působivost slova, dokazují mladí režiséři, dramaturgyně a kritička, že alespoň část nastupující generace divadelních profesionálů vyhledává díla, kde se básnické kvality textu stávají základem scénické poezie i nedílnou součástí jevištního obrazu.

Soubor studií navazuje na publikaci DISK a generace 1945 - O jaroslavě Adamové a Jaromíru Pleskotovi a chce přispět k dalšímu zkoumání přínosu a osudů umělců, kteří tuto generaci tvořili.

S uvedením nejúspěšnější inscenace českého polistopadového divadla r. 1991, loutkového provedení Mozartovy opery Don Giovann,i se zároveň zrodil i fenomén nového pražského marionetového divadla, jehož dvacetiletí je dokumentováno mj. i množstvím barevných ilustrací.