Mluvím a čtu ukázky, bojím se přitom, že mě zradí můj hlas, nalomený dojetím z té nádhery... nezradil, nabírám dech a mrknu do publika: a žasnu, že lidé nežasnou, šílím, že nešílí nádherou tryskající z těch liturgických vět, z těch myšlenek, které jsem sice nenapsala já, ale jsou nejen moje, ale i všech těch mých posluchačů, jenže oni o tom ještě nevědí a já se snažím jim to sdělit... Zůstávám však

Kam až jsme schopni kvůli tomu druhému zajít? Daniela vyrůstá v rodině, kde ji místo lidí objímají úzkosti.

Láska v různých podobách bývá hybnou silou lidstva. Těm, kteří nemilují je poněkud provokativní název sbírky povídek o mezilidských vztazích.

Inženýr Leon Hebvábný je stejně výstřední jako jméno, které nese, a přesto se snaží žít výhradně svou prací a pro svou rodinu. Vystudovaný technik, který stál u počátků neonového rozsvěcení Prahy ve 20. letech 20. století, je pro svou tvořivost a činorodost zlákán zdánlivě jiným oborem: má vylepšovat společenský obraz Ústředních pražských jatek.

Na Šumavu, do Itálie, Kalifornie nebo na Warnemünde. Autem, vlakem, lodí nebo letadlem.

Souborným vydáním tří novel Josefa Kocourka (1909–1933) z let 1926 a 1927, které byly dostupné jen v podobě bibliofilie, nebo vyšly pouze časopisecky, se víceméně završuje dlouholeté bádání a?vydávání Kocourkova díla. Všechny tři texty spadají do autorovy tvorby „před“ jeho známějšími – a dodejme, že již vydanými – novelami a?romány (mj.

Vzájemná korespondence Henriho Pourrata a Jana Čepa je mimořádně cenným pramenným materiálem pro literární historii a pro zkoumání česko-francouzských kulturních styků. Korespondenční vztah je navázán Janem Čepem coby překladatelem Pourratovy monumentální auvergneské epopeje Kašpar z hor.

Výrazně autobiografický román, jehož hlavní postavou je spolu s vypravěčem pověstná dánská lokalita téměř v centru Kodaně Svobodné město Christiánie. Per Šmidl (1954, po mamince Dán, otec přišel do Dánska po únorovém převratu roku 1948) ji důvěrně poznal na začátku osmdesátých let jako její obyvatel, žil zde v maringotce dva roky.

Rozmanité povídky s rozmanitým obsahem alkoholu.

Jan Baťa se nejprve pod vedením svého bratra Tomáše a poté jako jeho nástupce stal jedním z hlavních strůjců nebývalého rozvoje mezinárodního podnikání. Jeho příklad je jedinečný svou koncepcí spolupráce všech – jak majitelů, tak dělníků; jak ředitelů, tak podřízených.

Marie, rozvedená sedmačtyřicetiletá docentka literatury, se přes léto ocitá v poloprázdném bytě své sestry v Českém Krumlově. Dojíždí odtud na venkov za těžce nemocnými rodiči a ve volných chvílích brouzdá mezi davy turistů krumlovskými uličkami.

Nejlepší autoři z nakladatelství Host a Druhé město napsali text na motivy z „černé kroniky“, a tak vznikla obsáhlá povídková antologie s názvem Krvavý Bronx. Jejich texty se týkají a dotýkají brněnské čtvrti známé jako Bronx, což není její oficiální název: takhle se sociálně vyloučené lokalitě už dobrých třicet let říká.

Jiří Vogl v dopise adresovaném Josefu Rybákovi vzpomíná na Písek svého dětství a mládí ve 20. a 30. letech 20. století. Vykresluje živé město se svéráznými obyvateli a jedinečnou atmosférou.

Prahu děsí Prsteníčkový vrah, který si vybírá oběti mezi mladými ženami vždy podle stejného vzorce. Na pozadí děsivých zpráv o vraždách žije svůj běžný život Viktor, dramaturg kina Obzor, pro něhož jsou filmy posedlostí.

Třiatřicetiletý spisovatel Jakub Hirsch se potýká s obtížnou milostnou situací. Tu ještě komplikují anonymní dopisy, které jej nabádají, aby mlčel.

Brilantní próza estetika, literárního vědce a významného překladatele je inspirována věcností a výrazovou sevřeností \"nového románu\". Na pozadí historických událostí 2. světové války vypráví tragickou historii české rodiny, z níž dodnes mrazí.

Výbor autorových statí o literatuře, ve kterém se zabývá tvorbou 90. let, od jejich počátku zhruba do půle desetiletí.

Příběh téměř postmoderní, jehož hrdinové kráčí dvacátým stoletím, aby na vlastní kůži pociťovali, že vlastně kráčí odnikud nikam. V chronologickém řazení diktatur je cosi depresivně varovného, bez začátku a konce, je v něm cosi neuzavřeného a stále číhajícího, co zůstává i v současné době někde hluboko v našem společném podvědomí.

Román, ktorý možno pokojne nazvať pravou spoločenskou kritikou so zábavným príbehom, v ktorom sa nakoniec s chuťou a vlastne s pochopením zasmeje autorka nielen protagonistom, ale aj sama sebe. Preklad Jana Zoubková.