Esej se snaží současnému čtenáři a divákovi přiblížit to, co je na řecké tragédii nejobtížněji přeložitelné, přitom ale tvoří přinejmenším významnou část samotného jádra tragičnosti: zvuk sténání a žalu, zvuk na pomezí prostého výkřiku a artikulované řeči, zvuk, který athénská ideologie občanství vypuzovala z prostoru akceschopné politiky, avšak ponechávala pro něj místo v konfliktním, vnitřně rozporném

Hľadáte odpovede na najzávažnejšie otázky súčasnosti? Potom vás môže zaujať kniha, ktorá ponúka systematický pohľad na stav spoločnosti očami hĺbavého, skúseného publicistu. Esejisticky napísaný text je hodnotovo ukotvený v kresťanskom myšlienkovom prostredí, vníma teda tradíciu, kontinuitu ako nevyhnutný predpoklad zdravého vývoja ľudského spoločenstva. Takto konzervatívne nastavené kritériá sa dnes

Březen 2020 změnil naše životy, obrátil je naruby. Nový virus si za pár měsíců našel cestu z Číny nejen k nám, ale nakazil celý svět. Planeta Země se dostala do karantény. Virus se šíří závratnou rychlostí, nemocnice praskají ve švech a stoupají počty obětí. Nejdivočejší představy z katastrofických filmů se najednou staly realitou. Celý svět se zastavil, jako by náhle nebylo nic než ona nemoc. Prakticky

„Vypěstujte v sobě hluboké rozhořčení ze života,“ vyzývá Michel Houellebecq v eseji připomínajícím gnostickou parodii příruček osobního rozvoje. Ve výboru kratších prozaických útvarů potvrzuje pověst jednoho z nejoriginálnějších hlasů dneška, když nás zavádí na plátna němého filmu či před průčelí současné architektury. Prorok žlutých vest zde nahlíží i na průběh globalizace či liberalismus, a hlavně

Dvanáct skeptických vhledů, které originální formou mapují naši existenci i občanské soužití, zároveň zkoumají to, co je, anebo by mohlo být ideálním stavem věcí. Jaké je to překvapení, když se objeví hlas, přesněji vícehlasí, jež všudypřítomný černobílý pohled na svět problematizuje? A co je úkolem této knihy? Může pomoci vzdělávat se ve filosofickém způsobu nahlížení na svět a nabídnout kompas, abychom

Ivan Steiger je světově známým karikaturistou, jehož kresby vycházely v mnoha západoevropských a amerických novinách a časopisech. Jen ve Frankfurter Allgemeine Zeitung mu za 42 let vyšlo více než 9300 kreseb. Jeho kresba pařízku, z něhož raší křehká květina, se po roce 1968 stala ve světě symbolem pro okupované Československo. Podle svých slov autor nalezl smysl svého života až v okamžiku, kdy v exilu

Kniha běloruského anarchisty vznikla jako reflexe vězeňského pobytu i jako svého druhu pomocný manuál pro potenciální vězně. Vypráví zároveň jedinečný příběh: Mí kamarádi a já jsme se stali prvními anarchisty v novodobých dějinách nezávislého Běloruska, kteří byli odsouzeni do vězení za politické akce. Neméně unikátní byly podmínky našeho propuštění. Nevím, jestli by se našel ve světových dějinách

Feministka. Podivné slovo, s nímž se většina poprvé setká jako s nadávkou. Nemůže si najít chlapa, chce jen víc peněz, je ošklivá. Podobné a další stereotypy se až příliš často skrývají za cizím slovem „feminismus“. Aspoň takovou zkušenost má nigerijská bestselleristka Chimamanda Ngozi Adichieová. Kdykoliv se jako dítě i teenagerka pokusila nahlas říct svůj názor nebo jednat samostatně, hned to schytala.

Výbor z esejů, sloupků, komentářů i zamyšlení, které autor publikoval v odborných časopisech nebo na svém blogu. Obsahem jsou jako vždy jeho bezprostřední reakce na události kolem nás. Autor nám přibližuje medicínu i témata, v nichž se lékařské vědy proplétají s jinými oblastmi, s politikou, morálkou, vědou i občanstvím jako takovým, a se svým typickým humorem otevírá i témata nepříjemná a bolavá.

Dětství, kamarádi, první láska – to vše a mnoho dalšího se skrývá v knížce s poetickým názvem Ztracené podoby kraje. Mladý autor v ní nejen vypráví o životě v malebné vesničce uprostřed lesů, ale také se zamýšlí nad vztahy mezi lidmi v rodině, v milostném vztahu, v přátelství. Je toho hodně, co člověk může v životě získat, ale také ztratit. A obvykle záleží jen na něm, na jeho životních postojích,

Do tohoto svazku autor zařadil další novinové sloupky, které psal patnáct let pro list L’Espresso. Zde uveřejněné sloupky se vyznačují značnou rozmanitostí, a to nikoliv nedůsledností autora, ale v důsledku složitosti dnešní doby. Období „tekuté společnosti“, jak ji nazývá Zygmunt Bauman, začalo postmodernismem, který se vyznačoval krizí velkých vyprávění, s hravostí či ironií pojednával o historii

Sedmý svazek esejů Milana Kundery se jmenuje O hudbě a románu. Na záložce se dočtete: „Neobávejte se: to není žádná univerzitní přednáška, ale úvaha plná překvapivých odboček, vzpomínek, polemických pasáží i vtipů, vyprávěných někým, kdo byl celým svým životem spjat jak s románem, tak s hudbou, těmito dvěma uměními, která patří Evropě více než kterákoli jiná, protože právě ona Evropu vytvořila. Není

Na spisovatelku Chimamandu Ngozi Adichieovou se před několika lety obrátila přítelkyně z dětství s otázkou, jak má vychovat dceru v duchu feminismu. Adichieová jí odpověděla dopisem. V knížce Milá Ijeawele, která je poupravenou verzí tohoto dopisu, předkládá patnáct doporučení feministické výchovy - vřelých, vnímavých a vtipných. Radí, jak v praxi uplatnit přístup, který nastínila v eseji Feminismus

Kniha je souborem téměř všech článků, esejů a úvah mezinárodně uznávaného a dnes již legendárního exilového novináře A. J. Liehma, které pod pseudonymem Dalimil pravidelně publikoval v letech 1971-1989 převážně v římském exilovém časopise Listy. Ve svých textech se - jako zkušený a nesmírně vzdělaný pozorovatel - s nebývalým přehledem vyslovuje k politickému dění ve světě, v \"normalizovaném\" Československu

Kniha sa zaoberá sa psychologickou interpretáciou niektorých Slovenských rozprávok. Autor spolu s analytickým psychológom Vladislavom Šolcom spracovali analýzu troch známych Dobšinského rozprávok: Zlatovláska, Vlkolak a Čiernovlasý princ. Interpretácia rozprávok, odvodená z poznatkov analytickej psychológie Carla Junga a komparatívnej mytológie, prekladá rozprávkové príbehy do psychologického jazyka.

Předmětem zájmu Bohuslava Brouka v eseji O pošetilosti života i smrti je fenomén úmyslné smrti neboli sebevraždy. Autora zajímá jak fenomén samotný, jeho historie, tak rovněž vývoj názorů na něj. Svým typickým, nekompromisním a čtivým stylem postupně ve čtyřech kapitolách zkoumá sebevraždu z pohledu psychologického, eticko-náboženského, filozofického, sociologického či právního. Přitom, jak uvádí Jindřich

Umberto Eco (1932-2016) olasz szemiotikaprofesszor, tudománytörténész, középkorász, esszéista - s nem mellesleg világhírű regényíró. 1980-ban robbant be a szépirodalom világába A rózsa neve című középkori krimivel, melyből Sean Connery főszereplésével nagy sikerű film is készült. Népszerűségét csak tovább növelte A Foucault-inga, A tegnap szigete, a Baudolino és A prágai temető című regényeivel. Az

Knížka Jak (ne)dělat dějiny neaspiruje na milionový náklad a palcové titulky v bulvárních médiích. Její ambice jsou střízlivé - pokusit se přimět čtenáře k zastavení se a malému zamyšlení. Přehoupli jsme se z jednoho století do druhého, z jednoho režimu do jiného. Kolem nás běží tryskem dějiny. Kam vlastně? Ve světě je více formální demokracie, ale kupodivu nikoli více svobody. Klademe si otázky týkající

Seriál Rozhovorů na konci světa byl původně natočen pro pražskou televizi Metropol TV. Známý moderátor Martin Severa vede rozhovory se známýmí osobnostmi z oblasti vědy, umění, politiky, sportu a veřejného života nejen na dané téma, ale také o jejich současném světě. Mezi nimi můžeme zmínit Miloslava Stingla, Ondřeje Hejmu, Ladislava Špačka, Jakuba Koháka, Evu Kantůrkovou, Pavla Pafku, Tonyu Graves,

Druhé desetiletí jednadvacátého století, na které volně navázala neštěstí desetiletí následujícího, se při pohledu zpět nejspíš nestane idylickou momentkou v lidských dějinách, jako jsou například šedesátá léta 20. století. Radek Mikuláš se však ve svých „Vědeckých lekcích“ pro Lidové noviny pokoušel a nadále pokouší běh doby komprimovat tak, aby z něho vystoupily předměty nadějí častěji než jinde